Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 2/2022-42
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení
a) částky částka,
b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka,
c) kapitalizovaného úroku ve výši částka,
d) úroku ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,
e) úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení a) částky [částka], b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], c) kapitalizovaného úroku ve výši [částka], d) úroku ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, e) úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne datum se žalobkyně domáhá proti žalovanému zaplacení částky částka (jistina částka, poplatky za služby částka), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobní nárok odůvodňuje tím, dne datum uzavřela spol. právnická osoba (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovaným smlouvu o půjčce číslo na základě níž poskytla původní věřitelka v hotovosti v den uzavření smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal zaplatit původní věřitelce úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši částka s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši částka, za hotovostní inkaso splátek ve výši částka a dále poplatek ve výši částka za doplňkovou službu životního pojištění. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po částka počínaje datum, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla původní věřitelkou postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku sepsání žaloby uhradil pouze částku částka (poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum). Původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva.
2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Z listiny označené jako smlouva o půjčce soud zjistil, že na základě ujednání obsažených v této listině poskytla dne datum původní věřitelka žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši částka, úrokem ve výši částka, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši částka a poplatkem ve výši částka za sjednání životního pojištění. Celkovou částku ve výši částka se žalovaný zavázal splatit původní věřitelce v 58 týdenních hotovostních splátkách po částka.
4. Z listiny označené jako karta zákazníka soud zjistil, že žalovaný sdělil dne datum původní věřitelce prostřednictvím listinného formuláře, že je svobodný s vysokoškolským vzděláním, nepečuje o žádné nezaopatřené osoby, žije v pronajatém bytě s jiným rodinným příslušníkem, od roku 2014 je osobou samostatně výdělečně činnou, nemá žádnou půjčku či úvěr u původní věřitelky ani u jiné společnosti, jeho čistá mzda činí částka, měsíční výdaje poté činí částka (částka za nájem vč. služeb a částka tvoří běžné výdaje domácnosti). Žalovaným sdělená finanční situace měla být ověřena výpisem z účtu, nájemní smlouvou, složenkami SIPO a daňovým přiznáním za rok 2015, které mělo potvrdit příjem žalovaného za tento rok ve výši částka. Konečně žalovaný uvedl, že proti jeho osobě nejsou vedeny žádné exekuce.
5. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek vč. příslušného seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že se původní věřitelka dohodla dne datum s žalobkyní na převodu pohledávky za žalovaným ve výši částka s příslušenstvím ze smlouvy číslo.
6. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vč. příslušného podacího lístku České pošty soud zjistil, že původní věřitelka odeslala žalovanému dne datum doporučený dopis obsahující výzvu k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu.
7. Z listiny označené jako výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum vč. příslušného podacího lístku České pošty soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
8. Z listiny označené jako zařazení zákazníka do pojistného programu nezjistil soud žádné pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.
9. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že dne datum původní věřitelka poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaný spolu s poplatky a úrokem zavázal původní věřitelce vrátit v pravidelných týdenních splátkách (viz odst. 3 rozsudku). Žalovaný sdělil původní věřitelce prostřednictvím listinného formuláře informace o svých osobních a majetkových poměrech. Dne datum odeslala původní věřitelka žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení výzvy. Původní věřitelka převedla žalobou uplatněný nárok na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.
10. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný na žalobou uplatněný nárok byť i částečně něčeho uhradil, jelikož tato skutečnost zůstala pouze v rovině žalobního tvrzení a nebyla ničím prokázána. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by původní věřitelka v průběhu ověřování majetkové situace žalovaného před poskytnutím peněžních prostředků měla k dispozici doklady uvedené v listině označené jako karta zákazníka (v průběhu řízení žalobkyně ani jeden z uvedených dokladů soudu nedoložila) nebo že by původní věřitelka jakýmkoliv způsobem ověřovala úvěrovou historii žalovaného u jiných bankovních či nebankovních poskytovatelů zápůjček a úvěrů, resp. že by zkoumala, zda proti žalovanému nejsou vedeny exekuce.
11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele,
a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
13. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Z hlediska právního posouzení dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. (s obsahem blíže vymezeným v odst. 3 rozsudku). Původní věřitelka uzavřela dne datum s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., na základě které původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným vč. jejího příslušenství z uvedené smlouvy o úvěru. Žalobkyni tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace.
18. Soud se zprvu zabýval tím, zda původní věřitelka ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). K aspektům posuzování úvěruschopnosti se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).
19. Co se týče rozložení důkazního břemeno, tak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.
20. Ačkoliv žalobkyně uvádí, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru ověřila žalovaným sdělené informace o jeho osobních a majetkových poměrech oproti dokladům, které jí měl žalovaný předložit, tak tuto spornou skutečnost v průběhu celého řízení nijak neprokázala, neboť žádný z uváděných dokladů soudu nedoložila. Žalobkyně neprokázala ani ověření žalovaným sdělené informace o absenci jakýchkoliv dalších uvěrových závazků u jiných společností poskytujících úvěry či půjčky, nebo informaci, že proti žalovanému nejsou vedeny exekuce; v tomto směru posuzování úvěruschopnosti žalobkyně ostatně ničeho ani netvrdila. Jak přitom vyplývá ze shora citované judikatury, úvěrující nenaplní zákonný požadavek na posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého prohlášení úvěrovaného. Za tohoto stavu soud nemohl na základě provedených důkazů učinit závěr, zda původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě, že by soud nemohl žalobě v celém rozsahu vyhovět pro nedostatečná tvrzení či nedostatečně označené důkazy, byla soudem vyzvána k jejich doplnění a jednání bylo za tímto účelem odročeno, k čemuž soud sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2848/10).
21. S ohledem na neprokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele lze považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v. GK).
22. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně podle ustanovení § 2993 o. z., jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a současně nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný původní věřitelce či žalobkyni něčeho uhradil. Soud tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení celé požadované jistiny ve výši částka. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné poprvé prokazatelně až v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Za okamžik doručení tohoto oznámení soud považoval den datum, neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (České pošty, s. p.) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání (datum). Jelikož původní věřitelka v oznámení stanovila žalovanému desetidenní lhůtu k úhradě dlužné částky, nastala splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 o. z. uplynutím dne datum, od následujícího dne, tj. od datum je tudíž žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.
23. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovaným neuhrazenou jistinu (výrok II. písm. a), c), d)), neboť tyto nároky vyplývají z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení (výrok II. písm. b), e)).
24. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.