Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 299/2021-74

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně,

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno,

sídlem adresa žalobkyně,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného,

o 18.880 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,75% ročně z částky 10.000 Kč od 15. 1. 2022 do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba ohledně částky 8.880 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2.748,33 Kč, kapitalizovaným úrokem 7.669,47 Kč, úrokem 23,72% ročně z částky 12.000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 12.000 Kč od 16. 1. 2021 do 14. 1. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2.000 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,75% ročně z částky 10.000 Kč od 15. 1. 2022 do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba ohledně částky 8.880 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2.748,33 Kč, kapitalizovaným úrokem 7.669,47 Kč, úrokem 23,72% ročně z částky 12.000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 12.000 Kč od 16. 1. 2021 do 14. 1. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2.000 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 28. 6. 2021 domáhal proti žalovanému uhrazení shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení s tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovaným byla dne 10. 4. 2017 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen Smlouva). Před uzavřením Smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného podle ust. §-89 o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce proti podpisu Smlouvy poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal za poskytnuté peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, uhradit částku 1.680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně dle Smlouvy, odměnu za administrativní činnost 2.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4.800 Kč, tj. celkem poplatek 8.880 Kč. Žalovaný se zavázal částku ve výši 20.888 Kč uhradit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, počínaje 17. 4. 2017, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 5. 2018. Žalovaný si povinnosti ze Smlouvy neplnil řádně ani včas, a proto se úročí neuhrazená jistina ve výši 12.000 Kč ode dne 22. 5. 2018 až do zaplacení úrokem ve výši 23,72% ročně, sjednaným v  Smlouvy. Právní předchůdce žalobce pohledávku ze Smlouvy postoupil na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, s účinností k témuž dni. O změně v osobě věřitele informoval žalovaného dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaný po dobu do sepisu žaloby uhradil na tomto dluhu celkem částku 2.000 Kč, zbytek neuhradil ani na základě předžalobní výzvy podle

Žalobce na výzvu soudu podáním ze dne 7. 2. 2022 doplnil žalobu o tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce před uzavřením Smlouvy. Žalobce znovu citoval a odkázal na znění §-89 a zdůraznil, že žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného. Informace byly zaznamenány do karty zákazníka ze dne 10. 4. 2017 a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Z tétoy vyplývá i to, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, jako dělník ve právnická osoba, s.r.o., s příjmem 28.524 Kč, nemá vyživovací povinnosti, nemá úvěr z kreditní karty, ani zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdce proto neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti těchto údajů. Žalobce poukázal rovněž, že nedodržení této povinnosti nezakládá absolutní neplatnost Smlouvy, to ze zákona nevyplývá. K těmto tvrzením doložil dalšíy, kterými hodlal tato tvrzení prokázat.

2. Žalovaný na výzvy soudu, ani na doručení žaloby nereagoval, nedostavil se ani na jednání soudu. Přitom předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, i když mu bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu ( ). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku obsahující předvolání k jednání za doručenou, v souladu s ust. dne 17. 2. 2022 (čtvrtek, pracovní den). Soud proto může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnil, ani se neomluvil. Žalobce a zástupce žalobce se též jednání nezúčastnili, z účasti se omluvili a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti, proto soud rozhodl bez přítomnosti účastníků ( ). Pro úplnost odůvodnění soud poukazuje, že žalovanému byla žaloba doručena obdobným způsobem dne 14. 1. 2022, aniž by na ni reagoval.

3. Soud proto provedl dokazování listinami předloženými žalobcem, a to konkrétně:

předžalobní výzvou ze dne 17. 5. 2021, smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy ze dne datum, podacími lístky z 15. 2. 2021 a 14. 5. 2021, oznámením o postoupení pohledávek z 12. 2. 2021, smlouvou o spotřebitelském úvěru z datum, kartou zákazníka a osobními údaji se souhlasem žalovaného ze dne 10. 4. 2017, výplatními páskami žalovaného za období listopad, prosinec 2016 a leden 2017, včetně potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu ze dne 1. 3. 2017, z nichž soud zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

4. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne 10. 4. 2017 Smlouvu, kterou téhož dne osobně podepsal žalovaný a za právního předchůdce žalobce jméno příjmení. Z této Smlouvy soud zjistil, že žalovaný podpisem Smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti peněžní částku 12.000 Kč a zavázal se za poskytnutí této částky ve formě úvěru zaplatit celkem 20.880 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Kromě poskytnutého peněžního plnění ve výši 12.000 Kč, se žalovaný zavázal uhradit částku 8.880 Kč, jež představovala celkové náklady spojené se spotřebitelským úvěrem, tj. kapitalizovaný úrok v případě řádného splácení úvěru ve výši 1.680 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 4.800 Kč a poplatek 2.400 Kč. Součástí Smlouvy byly též informace o následcích spojených s nesplácením spotřebitelského úvěru řádně, včetně okolností, za kterých dochází k zániku Smlouvy, včetně jejího zesplatnění (zjištěno ze Smlouvy). Žalovaný si povinnosti ze Smlouvy neplnil řádně ani včas a uhradil dle tvrzení žalobce do okamžiku zahájení tohoto řízení pouze částku 2.000 Kč. Tuto skutečnost žalovaný nečinil spornou. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, právní předchůdce žalobce dlužnou částku úročil a to co se týká výše neuhrazené jistiny ode dne 22. 5. 2018, dohodnutým úrokem ve výši 23,72% ročně, ode dne 22. 5. 2018, a úrokem z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně (zjištěno z čl. 1 Smlouvy). Právní předchůdce žalobce pohledávku ze Smlouvy postoupil na žalobce a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, s účinností k témuž dni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek a to konkrétně strany 42 Seznamu postoupených pohledávek). Právní předchůdce žalobce oznámil změnu v osobě věřitele dopisem ze dne 12. 2. 2021, ve kterém mu sdělil, že ke dni změny v osobě věřitele výše postoupené pohledávky činila 18.880 Kč bez příslušenství. Tento dopis byl předán držiteli poštovní licence obec poště k doručení žalovanému dne 15. 2. 2021 a to na adresu, která byla uvedena za tímto účelem žalovaným ve Smlouvě (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku). Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného podle dopisem ze dne 13. 5. 2021 k dobrovolnému uhrazení tohoto dluhu, který činil ke dni sepisu výzvy 30.565,12 Kč. Výzva byla doručována obdobným způsobem jako oznámení o postoupení pohledávky, předáním dopisu držiteli poštovní licence k doručení žalovanému na adresu shodnou, jako v prvním případě (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku z 14. 5. 2021).

Pokud se týká zkoumání schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku uhradit, a to ještě před uzavřením Smlouvy právním předchůdcem žalobce, soud zjistil z karty zákazníka, žádosti o zápůjčku, že tato byla podepsána žadatelem o zápůjčku – žalovaným dne 10. 4. 2017 a žalovaný v ní kromě osobních údajů, včetně doručovací adresy, adresy trvalého bydliště označil svého zaměstnavatele právnická osoba s údajem, že je zaměstnán poslední tři roky u tohoto zaměstnavatele s příjmem 28.524 Kč. Tato částka byla uvedena jako celkový měsíční příjem žalovaného a žalovaný v kolonce měsíční výdaje uvedl výdaje na bydlení 3.000 Kč, osobní výdaje 7.000 Kč, uvedené výdaje nebyly konkretizovány a ničím doloženy. Žalovaný neuvedl, že by splácel další dluh z titulu zápůjčky, či úvěru. Spolu s kartou zákazníka měl žalovaný předložit výplatní pásky, potvrzení o příjmu zaměstnavatele, pracovní smlouvu. Jinéy, jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele – žalovaný nepředkládal. Dodatečně na výzvu soudu žalobce předložil potvrzení zaměstnavatele žalovaného o výši příjmu a soud z těchto listin zjistil, že příjem žalovaného činil za měsíc listopad 2016 28.692 Kč, prosinec 2016 27.257Kč a leden 2017 29.622 Kč. K tomu byla doložena pracovní smlouva a výplatní pásky za uvedené období. Z příjmu nebyly prováděny žádné srážky kromě daně ze zákona.

6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ustanovení , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Soud s ohledem na zjištěný skutkový stav, tento posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.

10. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva, na základě níž se právní předchůdce žalobce zavázal při podpisu Smlouvy žalovanému předat v hotovosti peněžní prostředky ve formě úvěru ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal spotřebitelský úvěr včetně dohodnutého poplatku ve výši celkem 8.880 Kč zaplatit podle dohodnutého splátkového kalendáře. Žalovaný si povinnosti dohodnuté ve Smlouvě neplnil, splátkovým kalendářem se neřídil. Ke dni rozhodování soudu v této věci zaplatil celkem částku 2.000 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku ze Smlouvy postoupil na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek na žalobce, s účinností ke dni 15. 1. 2021. Tímto soud má za prokázanou aktivní procesní legitimaci žalobce pro toto řízení a převzetím dohodnuté částky ve výši 12.000 Kč v hotovosti ke dni podpisu Smlouvy žalovaným, byla prokázána pasivní procesní legitimace. Soud konstatuje, že Smlouva obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o úvěru, ve smyslu ust. a o.z. a s ohledem na postavení žalovaného, jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany a obsah uzavírané Smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit kromě o. z., též podle ust. Zkoumat, zda úvěrující (právní předchůdce žalobce) před uzavřením Smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud úvěrující poskytne spotřebitelský úvěr žadateli o úvěr v rozporu s touto zásadou ( věta druhá ), je taková Smlouva neplatná ( téhož zákona). V tomto konkrétním případě žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistil údaje z karty zákazníka, vyplněné žalovaným, které byly doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami. Z nichž bylo právním předchůdcem žalobce ověřeno, že příjem žalovaného průměrně přesahoval částku 28.000 Kč čistého. Pokud se týká výdajů, žalovaný uvedl ničím nedoložené výdaje na bydlení ve formě nájmu, inkasa a energií ve výši 3.000 Kč, další osobní výdaje ve výši 7.000 Kč, žalovaný další měsíční výdaje neuvedl a uvedené výdaje ničím nedoložil. Právní předchůdce žalobce pochybil, když nezkoumal, stejně jako zkoumal měsíční příjmy, také měsíční výdaje a správnost údajů uvedených v kartě zákazníka. V tomto se spolehl pouze na to, co žalovaný v kartě zákazníka uvedl. Soud považuje takový postup za nedostatečný. Žalovaný, respektive právní předchůdce žalobce si měl ověřit výši výdajů na bydlení tím, že předloží žalovaný nájemní smlouvu, SIPO, apod. Bylo nejvýše vhodné, aby si právní předchůdce žalobce ověřil, zda žalovaný nemá další platby spojené se splátkami úvěru, či zápůjček a zda není v seznamu dlužníků, či nemá negativní záznam v seznamech NRKI a BRKI. U osob, které žádají o poskytnutí spotřebitelského úvěru v hotovosti, je takový postup potřebný. Soud proto uzavírá, že žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. věta druhá a proto je Smlouva absolutně neplatná. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ust. se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací i ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Z toho se nemůže vymykat směrnice implementovaná aktuálním zákonem o spotřebitelském úvěru. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. Takto postupoval např. ve svém rozhodnutí ze dne 4. 6. 2015, příjmení C497/13 v bodě 42 i Soudní dvůr Evropské unie, který dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. K limitům komfortního výkladu se výslovně vyjádřil též v plenárním usnesení Ústavní soud ČR, ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. . Soud z tohoto právního názoru vyšel a má tedy za to, že žalobce má tedy v tomto případě právo požadovat po žalovaném plnění nikoliv ze Smlouvy, kterou posoudil jako absolutně neplatnou, ale i z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaný převzal v hotovosti peněžní plnění ve formě úvěru ve výši 12.000 Kč a tuto částku je povinen z tohoto právního titulu žalobci vrátit (,2 o. z.). Bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobci ke dni rozhodování soudu z titulu předmětné Smlouvy částku 2.000 Kč. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalovaný částku, o kterou se obohatil z důvodu absolutně neplatné Smlouvy, nevrátil v plném rozsahu a má povinnost z tohoto titulu uvedenou částku i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. a nař. vl. č. , od následujícího data, kdy byla žalovanému výzva (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) doručena, zaplatit (odst. I. výroku). S ohledem na zastávaný právní názor soud, aniž by zkoumal další skutečnosti, zbývající část žaloby zamítl (odst. II. výroku).

11. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení , kdy shledal, že žalovaný byl s ohledem na zamítnutí části jistiny včetně kapitalizovaného příslušenství procesně úspěšnější než žalobce, a proto mu vzniklo právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).

12. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty, neshledal podmínky ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).