Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
8 C 282/2021-35
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno,
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 20 335,79 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 488 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 488 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 3 847,79 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 300,16 Kč, s úrokem 22,68 % ročně z částky 19 322,79 Kč ode dne datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 335,79 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 847,79 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 098 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 488 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 488 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 3 847,79 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 300,16 Kč, s úrokem 22,68 % ročně z částky 19 322,79 Kč ode dne [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 335,79 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 847,79 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 098 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 20 335,79 Kč a příslušenství spočívajícího v kapitalizovaném úroku ve výši 2 300,16 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 20 335,79 Kč od datum do zaplacení a úroku z částky 19 322,79 Kč ve výši 22,68 % p. a. od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní, právnická osoba anonymizována tři slova, jednající prostřednictví právnická osoba, dále jen„ anonymizována dvě slova“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla právní předchůdkyně žalobkyně peněžní úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Schopnost žalovaného splácet úvěr posoudila právní předchůdkyně žalobkyně dle údajů v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, kde žalovaný uvedl, že je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Od roku 2018 žije v nájemním bytě s náklady domácnosti ve výší částka měsíčně a čistým příjmem částka měsíčně. Při posouzení bylo kalkulováno s minimálními náklady na bydlení v daném regionu a minimálním disponibilním příjmem. Hodnocení provádí expertní systém anonymizována dvě slova. Byl učiněn také dotaz na příjmení s negativním výsledkem, jakož i lustrace v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Ověření příjmů proběhlo porovnáním s tabulkou předpokládaných příjmů v daném odvětví. Úvěrového rámce žalovaný dosáhl dne datum, kdy vyčerpal částku 20 288 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy s účinností k datum. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni. To bylo žalovanému oznámeno dne datum. Dne datum byla žalovanému odeslána výzva k úhradě dlužné částky. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
2. Soud vzal za prokázané, že žalovaný dne datum podepsal listinu označenou jako„ žádost/smlouva o klasickém úvěru číslo žádost/smlouva o revolvingovém úvěru“, v níž se právnická osoba anonymizováno zavázala poskytnout mu mimo jiné revolvingový úvěr v úvěrovém rámci 20 000 Kč, spolu s klasickým úvěrem ve výši 34 444 Kč s měsíční splátkou 1 779 Kč měsíčně. Žalovaný toto svým podpisem potvrdil, jakož i to, že měsíční splátky čerpaného revolvingového úvěru budou minimálně ve výši 5 % jeho výše, nejméně však 500 Kč, se základní roční úrokovou sazbou ve výši 22,68 % a poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč měsíčně. To plyne i z listiny„ formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“. V údajích k posouzení úvěruschopnosti ve výše uvedené smlouvě žalovaný uvedl, že žije sám v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost a v rámci profese„ dělníci, řemeslníci a opraváři“ ve právnická osoba & příjmení má čistý měsíční příjem ve výši částka. Celkové náklady domácnosti měly činit částka měsíčně. Žalovaný vyslovil souhlas s tím, aby si jeho úvěruschopnost úvěrující společnost ověřila v interních a externích databázích, případně u zaměstnavatele. Téhož dne podepsal žalovaný listinu označenou jako„ rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb číslo“, v níž jsou upravena základní pravidla smluvního vztahu mezi žalovaným a anonymizována dvě slova. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný čerpal v rámci revolvingového úvěru částku 19 688 Kč a uhradil pouze 1 600 Kč, rozdíl činí 18 088 Kč. Z listiny„ odstoupení od úvěrové smlouvy číslo“ soud zjistil, že anonymizována dvě slova oznámila žalovanému odstoupení od smlouvy ke dni datum. Z listiny„ výzva k plnění“ ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum, přičemž dne datum tuto výzvu odeslala, jak vyplývá z podacího lístku.
3. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek číslo“ ze dne datum za prokázané, že touto smlouvou právnická osoba anonymizováno projevila vůli postoupit na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze, mimo jiné pohledávku za žalovaným, a žalobkyně toto akceptovala. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ a dokladu o jejím odeslání vzal soud za prokázané, že byl žalovaný s tímto seznámen.
4. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“
15. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“
16. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“
17. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.
18. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. Společnost anonymizována dvě slova v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. Svědčí ji proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby na zaplacení 20 335,79 Kč s příslušenstvím proti žalovanému.
19. Smlouvu označenou jako„ žádost/smlouva o klasickém úvěru číslo žádost/smlouva o revolvingovém úvěru“ uzavřenou mezi právnická osoba anonymizováno a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, kterou je třeba zároveň s ohledem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Jediným, co bylo v řízení prokázáno, bylo, že žalovaný do smlouvy uvedl údaje uvedené výše. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela dle tvrzení žalobkyně toliko z hypotetických modelů, nikoliv z jakýchkoliv dokladů předložených žalovaným. Přitom již samotný údaj o měsíčných výdajích žalovaného je značně nevěrohodný, když měsíční výdaje měly činit pouhých 5 000 Kč, ze kterých měl žalovaný hradit nájem bytu a veškeré své životní náklady. Ověření příjmů i výdajů tak zůstalo v rovině tvrzení žalobkyně, kdy úvěrující nemůže vycházet toliko z tvrzení osoby žádající o úvěr, ale její tvrzení je vždy třeba ověřit na základě konkrétních dokladů. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud dospěl k jednoznačnému závěru, že je smlouva označená jako„ žádost/smlouva o klasickém úvěru číslo žádost/smlouva o revolvingovém úvěru“ uzavřená mezi právnická osoba anonymizováno a žalovaným neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlédl bez návrhu na základě § 588 občanského zákoníku. Ostatně, v intencích shora citovaného nálezu Ústavního soudu by bylo protiústavní tak neučinit.
20. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva o zápůjčce, ale bylo prokázáno, že došlo k poskytnutí částky 19 688 Kč žalovanému, má žalobkyně nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků v dosud neuhrazené výši z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Od částky 19 688 Kč je zapotřebí odečíst žalovaným zaplacené finanční prostředky ve výši 1 600 Kč, žalovaný tak dosud nevrátil žalobkyni částku ve výši 18 088 Kč. Soud proto žalobkyni v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalovanému jí tuto částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 088 Kč od datum do zaplacení. Úrok z prodlení soud určil v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích), tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž repo sazba ke dni datum činila 0,25 procentního bodu. Do prodlení se žalovaný dostal až dne datum, den poté, kdy mu uplynula lhůta k plnění stanovená mu v dopise„ oznámení o postoupení pohledávky.“ Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 o.s.ř., jelikož neshledal důvod se od této lhůty odchýlit. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení úspěšný z 81,07 %, žalovaný pak z 18,83 %. Žalobkyně tak byla úspěšnější o 62,24 % než žalovaný, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v této poměrné části. Soud primárně vycházel z § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen„ AT“), neboť v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 098 Kč, přičemž tato částka představuje cca 62,24 % z jejich celkové výše 4 976,40 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 814 Kč, a dále odměna a hotové výdaje zástupce žalobkyně z řad advokátů za 3 úkony právní služby do podání žaloby (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) ve výši 3 x 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. AT), a dále 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), a dále odměna z tarifní hodnoty sporu započatých 21 tis. Kč (§ 6, § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. AT) ve výši 1 x 1 940 Kč za úkon právní služby po zahájení řízení (účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) AT) a dále 1 x 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 AT), to vše navýšené o částku 722,40 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, odst. 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 (patnácti) dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).