Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 483/2021-37
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupená advokátem anonymizováno titul jméno příjmení, anonymizováno,
se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované,
o zaplacení 33 807,24 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 650 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 650 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 19 157,24 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 843,24 Kč, s úrokem 29 % ročně z částky 18 088,98 Kč ode dne datum do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 653,05 Kč, s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 18 088,98 Kč od datum do datum s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 3 438,98 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 14 650 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 650 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 650 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 19 157,24 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 843,24 Kč, s úrokem 29 % ročně z částky 18 088,98 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 653,05 Kč, s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 18 088,98 Kč od [datum] do [datum] s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 3 438,98 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 14 650 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 33 807,24 Kč a příslušenství spočívajícího v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 2 653,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 843,24 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 18 088,98 Kč od datum do zaplacení a úroku z částky 18 088,98 Kč ve výši 29 % p. a. od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne datum s žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní, společností právnická osoba) smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytla předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Schopnost žalované splácet byla ověřena na základě údajů, které uvedla v tzv. zákaznické kartě, a to oproti dokladům předloženým žalovanou. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a částku ve výši 19 366 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 6 592 Kč, odpovídající úroku ve výši 29 % p. a., a z odměny za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč, jakož i poplatku administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 7 434 Kč Částku 39 366 Kč měla žalovaná uhradit v 24 měsíčních splátkách po 1 641 Kč. Žalovaná dosud uhradila toliko 5 250 Kč. Od datum, kdy měla být zápůjčka splacena, se dlužná částka úročí úrokem ve výši 29 % p. a., jakož i zákonným úrokem z prodlení. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni datum, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
2. Soud vzal za prokázané, že žalovaná dne datum podepsala listinu označenou jako„ smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo“, v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout jí zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že tuto částku převzala v hotovosti a že za ni uhradí celkem 39 366 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 1 641 Kč. příjmení navíc ve výši 19 366 Kč sestává z kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 6 592 Kč, odpovídající úroku ve výši 29 % p. a., a z odměny za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč, jakož i poplatku administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 7 434 Kč. V listině„ zákaznická karta“ ze dne datum žalovaná uvedla, že jako operátor výroby v družstvu anonymizováno vydělá měsíčně částka čistého, jako ostatní příjem uvedla částka a jako další čistý příjem domácnosti částka, celkem částka. Jako odhadované měsíční výdaje uvedla částka s tím, že je svobodná, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost k žádné osobě. Příjem měl být ověřen ze tří výplatních pásek, a to za měsíce červenec až září. Z listiny označené„ tabulka umoření“ plyne, že žalovaná uhradila na splátkách částku ve výši 5 350 Kč. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ soud zjistil, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu, kdy tato lhůta započala běžet od datum, jak vyplývá z podacího lístku. Vyzvána k úhradě byla také předžalobní výzvou ze dne datum. Soud naopak nevzal za prokázané, že by žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně jakékoliv informace či doklady k posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, jelikož tyto údaje nejsou součástí žádné z žalobkyní předložených listin a žalobkyně žádné z těchto údajů, např. výplatní pásky, nedoložila.
3. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne datum za prokázané, že touto smlouvou společnost právnická osoba projevila vůli postoupit na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze, mimo jiné pohledávku za žalovanou, a žalobkyně toto akceptovala. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ a dokladu o jejím odeslání vzal soud za prokázané, že byla žalovaná s tímto seznámena.
4. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“
15. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“
16. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“
17. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.
18. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. právnická osoba v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. Svědčí ji proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby na zaplacení 33 807,24 Kč s příslušenstvím proti žalované.
19. Smlouvu o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovanou posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, kterou je třeba zároveň s ohledem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Soud nicméně neměl moc co posuzovat, protože posouzení schopnosti žalované splácet zůstalo na straně žalobkyně toliko v rovině tvrzení, které nebylo podloženo jakýmkoliv důkazem. Žalovaná uvedla v zákaznické kartě jako příjem částku ve výši částka měsíčně ze zaměstnání, což prý měla doložit výplatními páskami. Další příjmy ve výši částka a částka jsou vágní položky bez dalšího upřesnění a jakéhokoliv ověření. Pokud pak měla žalobkyně za prokázané, že má žalovaná příjem částka měsíčně, je tento zcela nedostatečný na splácení částky 1 641 Kč měsíčně, kdy shora uvedená částka postačí sotva na úhradu těch nejzákladnějších životních potřeb, pokud vůbec. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud dospěl k jednoznačnému závěru, že je smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo uzavřená mezi společností právnická osoba a žalovanou neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlédl bez návrhu na základě § 588 občanského zákoníku. Ostatně, v intencích shora citovaného nálezu Ústavního soudu by bylo protiústavní tak neučinit.
20. Vyplacená částka žalované tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora – splatnost nastala dne datum) pak žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl.
21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná byla v řízení úspěšnější než žalobkyně, avšak žalované v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 (patnácti) dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).