Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
8 C 15/2022-59
Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. anonymizována dvě slova, Ph.D.
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 32.900 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.900 Kč s úrokem z prodlení 9,75% ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 28.000 Kč
- s úrokem ve výši 4.037,57 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 1.968,20 Kč
-s úrokem 19,52% ročně z částky 25.588,79 Kč za dobu od datum do zaplacení
-s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 25.588,79 Kč za dobu od datum do datum
- s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 20.688,79 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.900 Kč s úrokem z prodlení 9,75% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 28.000 Kč - s úrokem ve výši 4.037,57 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 1.968,20 Kč -s úrokem 19,52% ročně z částky 25.588,79 Kč za dobu od [datum] do zaplacení -s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 25.588,79 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 20.688,79 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 32.900 Kč s úrokem ve výši 4.037,57 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1.968,20 Kč, s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 25.588,79 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 19,52% ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum. Na základě smlouvy žalovaný obdržel peněžní prostředky 35.000 Kč a zavázal se zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 7.000 Kč, administrativní poplatek 7.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 14.000 Kč, to vše v 60 splátkách ve výši 1.050 Kč týdně. Žalovaný však uhradil pouze 30.100 Kč, což bylo započteno na jistinu, úrok a na poplatky. Žalovaný tak dluží 32.900 Kč, kdy tato částka se skládá z jistiny 25.588,79 Kč a z poplatků 7.311,21 Kč. Úrok 4.037,57 Kč byl vypočten v sazbě 19,52% ročně z jistiny za dobu od datum do datum. Úrok z prodlení 1.968,20 Kč byl vypočten z téže jistiny za dobu od datum do datum. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalovanému oznámeno.
2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Žalovaný požádal původního věřitele, tedy právního předchůdce žalobce, o zápůjčku na formuláři karta zákazníka - žádost o zápůjčku. Uvedl, že má druh bydlení vlastní, což bylo ověřeno jinou smlouvou blíže nespecifikovanou, v domácnosti je manželem, má jedno nezaopatřené dítě, je osoba samostatně výdělečně činná, jeho zaměstnavatelem je anonymizováno, nemá v současnosti úvěr u původního věřitele ani jinde. Žalovaný uvedl svůj čistý hlavní příjem 50.000 Kč měsíčně, a k tomu předložil bankovní výpisy blíže nespecifikované. Výdaje uvedl na bydlení 8.000 Kč, osobní výdaje 5.600 Kč a spoření, pojištění či pravidelné platby 1.500 Kč, celkem 15.100 Kč. Původní věřitel z toho vypočítal použitelný příjem 34.900 Kč.
4. Na základě výše uvedené žádosti původní věřitel poskytl žalovanému standardní informace o spotřebitelském úvěru a sdělil mu základní parametry úvěru. Tentýž den, kdy žalovaný požádal o úvěr, tedy datum, uzavřel původní věřitel právnická osoba s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo. Výše úvěru byla dohodnuta na 35.000 Kč, způsob čerpání v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal kromě této částky původnímu věřiteli zaplatit ještě úrok 7.000 Kč, administrativní poplatek 7.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 14.000 Kč, celkem 63.000 Kč, to vše formou 60 splátek ve výši 1.050 Kč týdně. V článku 2 odstavci 1 je uvedeno, že žalovaný potvrzuje převzetí jistiny úvěru svým podpisem na smlouvě.
5. Podle seznamu plateb uhradil žalovaný na úvěr celkem 30.100 Kč v době od datum do datum.
6. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne datum uzavřel původní věřitel právnická osoba jakožto postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami se nacházela i pohledávka za žalovaným v seznamu postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z datum, v němž byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku zaplatil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení podpisu. Podle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán doporučeně dne datum.
7. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze datum, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán téhož dne doporučeně.
8. Podle výpisu z živnostenského rejstříku je žalovaný držitelem živnostenského oprávnění od datum na dobu neurčitou, má však přerušeno provozování živnosti od datum do datum. Předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v oborech činnosti zprostředkování obchodu a služeb, provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí.
9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný s původním věřitelem právním předchůdcem žalobce právnická osoba uzavřel dne datum úvěrovou smlouvu, na základě níž čerpal v hotovosti v tentýž den částku 35.000 Kč. Žalovaný na úvěr splatil 30.100 Kč. Žalovaný původnímu věřiteli sdělil své údaje výše uvedené a předložil blíže nespecifikované bankovní výpisy, jeho výdaje nebyly nikterak ověřeny. Původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce postupní smlouvou a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil.
10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl dohodnutou částku 35.000 Kč sjednaným způsobem, tedy v hotovosti.
11. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr původního věřitele o tom, že žalovanému zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.
12. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původní věřitel zjistil, že žalovaný je ženatý, má jedno nezaopatřené dítě, má vlastní bydlení a je osobou samostatně výdělečně činnou. Zároveň však žalovaný uvedl svého zaměstnavatele anonymizováno, kde má pracovat v pracovní pozici manažer od března 2017, tedy pouze tři čtvrtě roku. Není tedy zřejmé, zda žalovaný byl skutečně osobou samostatně výdělečně činnou, anebo byl někde zaměstnán. Soud ověřil, že žalovaný má živnostenské oprávnění, které získal datum, tedy necelého půl roku před uzavřením žalované smlouvy. Příjem žalovaného 50.000 Kč měsíčně měl být podle karty zákazníka ověřen nějakým bankovním výpisem, nebylo však zjištěno, jaké období výpis zahrnoval a jaké byly příjmy žalovaného. Žalobce v této souvislosti uvedl, že dokumenty a doklady žadatelé pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy, a tudíž že tyto doklady nemá k dispozici. Je ovšem otázkou, jaké příjmy u žalovaného mohly být z bankovních výpisů zjištěny. Pokud se jednalo o jeho příjmy z živnostenského podnikání, muselo se jednat o několik málo měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy, když žalovaný získal oprávnění až v červnu 2017. Pokud v bankovních výpisech byly nějaké příjmy z této jeho činnosti uvedeny, je třeba také uvážit, že se nemohlo jednat o příjem čistý, když žalovaný z těchto příjmů byl povinen odvést také daň a odečíst si náklady vynakládané na jeho podnikání. Uvedené ověření příjmů žalovaného proto nepovažuje soud za dostačující. Výdaje žalovaného původní věřitel neověřil vůbec, a ani nezjišťoval, zda žalovaný nemá již nějaké jiné závazky vůči jiným osobám, např. z úvěrů či půjček, což lze zjistit např. v nebankovním registru klientských informací. Nebylo ani zjištěno, zda původní věřitel ověřil, zda žalovaný nemá exekuce, zda není veden v insolvenčním rejstříku či v jiných registrech, k nimž měl původní věřitel přístup.
13. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Nejednalo se o žádnou nízkou částku poskytnutého úvěru. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 86 odstavec 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Soud v této souvislosti podotýká, že podle přehledu plateb žalovaný už první splátku zaplatil v nedostatečné výši a nedodržoval termíny splatnosti splátek po jednom týdnu.
14. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
15. Za takové situace soud úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odstavec 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od původního věřitele čerpal 35.000 Kč a vrátil pouze 30.100 Kč. Rozdíl těchto částek 4.900 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.
16. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odstavec 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.
17. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše zmíněný dopis odeslaný datum žalovanému. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal datum, žalovaný byl vyzván k plnění do 10 dnů, tedy do datum, a ode dne následujícího datum se dostal do prodlení. Od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.
18. Na základě všech výše uvedených skutečností vyhověl soud žalobě pouze ohledně bezdůvodného obohacení 4.900 Kč včetně úroků z prodlení za dobu od datum do zaplacení. Ve zbytku nároku byla žaloba výrokem II. zamítnuta. Soud ještě dodává, že pokud by žalovaná úvěrová smlouva byla platně uzavřena a soud by neshledal její absolutní neplatnost, nepovažoval by za platně sjednaný administrativní poplatek 7.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 14.000 Kč. Takto vysoké poplatky by soud pokládal za ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům.
19. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.