Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 124/2021-145

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 2 772,42 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 028,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 772,42 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 662 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů částku, která bude uvedena v samostatném usnesení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 028,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 772,42 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 662 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů částku, která bude uvedena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 2 772,42 Kč s tím, že tato částka představuje nepovolený debetní zůstatek, který vznikl na účtu žalovaného vedeném u právního předchůdce žalobkyně - společnosti právnická osoba na základě uzavřené smlouvy o účtu a který žalovaný ani přes upomínání nevyrovnal. Tento nepovolený debetní zůstatek byl pak kromě odchozích plateb z účtu tvořen rovněž poplatky účtovanými žalovanému v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně a aktuálními ceníky. Konkrétně byl žalovanému účtován 5 x poplatek za vedení osobního účtu v částce 75 Kč, 3 x poplatek za dotaz na zůstatek v bankomatu cizí banky v částce 20 Kč, 2 x poplatek za kartové operace v částce 125 Kč, 1 x poplatek za papírový výpis v částce 30 Kč a 2 x„ poplatek dle ceníku“ v částce 900 Kč. Předmětná smlouva o účtu byla pak uzavřena na pobočce právního předchůdce žalobkyně ve obec, přičemž totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu. Pohledávka za žalovaným představovaná nepovoleným debetním zůstatkem byla následně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje vedle dlužné jistiny s ohledem na prodlení žalovaného také zaplacení úroku z prodlení za období od 2. 2. 2018, tj. ode dne následujícího po dni převedení pohledávky z osobního účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, do zaplacení (za období od 2. 2. 2018 do 1. 3. 2019 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala částkou 256,18 Kč).

2. Zdejší soud se primárně musel zabývat otázkou, zda je pro rozhodnutí ve věci založena mezinárodní příslušnost soudů České republiky a v závislosti na tom pak jeho místní příslušnost. Při posouzení otázky mezinárodní příslušnosti je třeba aplikovat Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. V doložené smlouvě o účtu žalovaný uvedl své bydliště na území země. Dle článku 7 Nařízení může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, v jiném členském státě žalovaná, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, přičemž v případě poskytování služeb je místem plnění závazků místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. V daném případě je třeba za místo, kde služby byly dle smlouvy poskytovány, považovat pobočku banky, v níž byla smlouva uzavřena, tj. pobočku ve obec nacházející se v obvodu zdejšího soudu. Jak mezinárodní příslušnost českých soudů, tak i místní příslušnost zdejšího soudu v této věci je tak založena. Pro úplnost třeba dodat, že na předmětný smluvní vztah nelze aplikovat § 17 Nařízení týkající se spotřebitelských smluv, neboť se o spotřebitelskou smlouvu, tak jak ji chápe Nařízení, nejedná. Nešlo totiž ze strany žalovaného o smlouvu uzavřenou s osobou, která by provozovala profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, kde měl žalovaný bydliště, tj. v země, nebo by se na tento stát zaměřovala. Žalovaný zde vystupoval jako„ aktivní spotřebitel“, který přicestoval na území České republiky, kde předmětnou smlouvu následně uzavřel, ustanovení Nařízení týkající se spotřebitelských smluv se však vztahují pouze na tzv.„ pasivní spotřebitele“.

3. Jelikož se soudu nepodařilo zjistit místo aktuálního pobytu žalovaného, byla mu usnesením ze dne 18. 8. 2021, č. j. -35, ustanovena z důvodu neznámého pobytu opatrovnice, a to advokátka anonymizováno jméno příjmení. Opatrovnice žalovaného vyjádřila pochybnost, zda smlouvu o vedení účtu uzavřel skutečně žalovaný, a to s ohledem na skutečnost, že se jedná o cizince, u něhož není jisté, jestli se v danou dobu skutečně zdržoval na území České republiky. Dle jejího mínění mohly být žalovanému ukradeny doklady totožnosti a tyto doklady mohly být použity třetí osobou k získání prospěchu prostřednictvím uzavření předmětné smlouvy. Dále namítala, že žalovaný není v současné době na území České republiky evidován k pobytu a pravděpodobně se na jejím území již nezdržuje, tudíž nemohl reagovat na dopisy žalobkyně k úhradě dlužné částky a hájit tak svá práva. Konečně zdůraznila, že smlouva byla vypovězena teprve dne 1. 2. 2018, ačkoli poslední pohyb na účtu v důsledku jednání žalovaného proběhl v září roku 2017 a následně nabíhaly pouze náklady na vedení účtu a další náklady spojené s prodlením. Navýšení představované těmito náklady bylo dle názoru opatrovnice nepřiměřené k původní pohledávce a rozporné s dobrými mravy. Opatrovnice žalovaného proto navrhla, aby v případě, že nebude žaloba zamítnuta v plném rozsahu, byla zamítnuta minimálně co do požadovaných nákladů spojených s prodlením ve výši 2 x 900 Kč.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba byla dne datum uzavřena rámcová smlouva o finančních službách, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal vést žalovanému účet číslo bankovní účet a účtovat mu za vedení tohoto účtu a další služby poplatky dle ceníku s tím, že podmínky v této smlouvě výslovně neupravené se budou řídit Všeobecnými obchodními podmínkami právnická osoba Předmětný„ Ceník anonymizována tři slova“ svého právního předchůdce pak žalobkyně také doložila. Na základě tohoto ceníku byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn žalovanému mimo jiné účtovat poplatek za vedení účtu ve výši 75 Kč měsíčně, poplatek za doručení výpisu z účtu v papírové podobě na území České republiky ve výši 30 Kč, poplatek za výběr hotovosti v zahraničí ve výši 125 Kč, poplatek za dotaz na zůstatek na účtu u jiné banky ve výši 20 Kč a náklady spojené s prodlením, které budou účtovány vždy k 10., 40. a 70. dni prodlení ve výši 300, 900 a 900 Kč. Dle přílohy k této smlouvě byla žalovanému k jeho účtu vydána debetní karta s limitem pro výběr hotovosti ve výši 20 000 Kč za den, limitem pro platby u obchodníků ve výši 50 000 Kč za den a limitem pro platby na internetu ve výši 5 000 Kč za den. Ve smlouvě bylo uvedeno číslo občanského průkazu žalovaného, tj. číslo, adresa trvalého pobytu, tj. anonymizována dvě slova, číslo anonymizováno, země, a korespondenční adresa, tj. ulice a číslo, PSČ obec. Ze sdělení Policie České republiky ze dne 27. 6. 2021 bylo přitom zjištěno, že se žalovaný zdržoval na území České republiky na ubytovně ve obec, kde svůj pobyt ukončil ke dni 8. 2. 2020 a ze sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 5. 2021 plyne, že byl žalovaný evidován jako zaměstnanec ve společnostech právnická osoba v období od datum do datum a právnická osoba od datum do datum. Na doložených výpisech z účtu jsou pak viditelné příchozí finanční prostředky od druhé shora uvedené společnosti označené jako mzda či záloha. Dle názoru soudu tak nevyvstávají jakékoli pochybnosti o tom, že se žalovaný na území České republiky v minulosti zdržoval, pracoval zde a rovněž zde uzavřel předmětnou smlouvu o finančních službách. Nic naopak nenasvědčuje tomu, že by mělo dojít ke zneužití dokladů žalovaného a k uzavření smlouvy jeho jménem jinou osobou.

5. V souladu s článkem 9.3 Všeobecných obchodních podmínek byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn bez souhlasu žalovaného čerpat peníze z jeho účtu mimo jiné při započtení nebo zúčtování svých splatných pohledávek za žalovaným. V článku 9.4 pak bylo deklarováno, že pokud žalovaný vybere ze svého účtu peníze nebo zaplatí kartou nebo pokud právní předchůdce žalobkyně odečte jím naúčtovanou cenu z účtu žalovaného, na němž nebude dostatek finančních prostředků, vznikne na tomto účtu nepovolený záporný zůstatek, přičemž se takto vzniklý dluh úročí příslušnou úrokovou sazbou. Vedle tohoto úroku byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn účtovat žalovanému také další platby související s prodlením dle ceníku.

6. Z doloženého výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 bylo dále zjištěno, že na konci měsíce června 2017 činil zůstatek na tomto účtu - 73,03 Kč, z doloženého výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2017 do 31. 7. 2017 bylo zjištěno, že na konci měsíce července 2017 činil zůstatek na tomto účtu 9,90 Kč, z doloženého výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 8. 2017 do 31. 8. 2017 bylo zjištěno, že na konci měsíce srpna 2017 činil zůstatek na tomto účtu - 26,21 Kč, z doloženého výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 9. 2017 do 30. 9. 2017 bylo zjištěno, že ke konci měsíce září 2017 činil zůstatek na tomto účtu – 642,42 Kč (vedle dalších provedených transakcí byly ze strany právního předchůdce žalobkyně z účtu odečteny poplatky za dotazy na zůstatek v automatu cizí banky v celkové výši 60 Kč, poplatek za vedení účtu ve výši 75 Kč a poplatky za výběr z bankomatu jiné banky v zahraničí v celkové výši 250 Kč), z doloženého výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 10. 2017 do 31. 10. 2017 bylo zjištěno, že ke konci měsíce října 2017 činil zůstatek na tomto účtu – 717,42 Kč (ze strany právního předchůdce žalobkyně byl z účtu odečten poplatek za vedení účtu ve výši 75 Kč), z doloženého výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2017 do 30. 11. 2017 bylo zjištěno, že ke konci měsíce listopadu 2017 činil zůstatek na tomto účtu – 1 692,42 Kč (ze strany právního předchůdce žalobkyně byl z účtu odečten poplatek za vedení účtu ve výši 75 Kč a náklady spojené s prodlením v částce 900 Kč), z doloženého výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2017 bylo zjištěno, že ke konci měsíce prosince 2017 činil zůstatek na tomto účtu – 2 697,42 Kč (ze strany právního předchůdce žalobkyně byl z účtu odečten poplatek za vedení účtu ve výši 75 Kč, poplatek za doručení výpisu z účtu v papírové formě na území ČR ve výši 30 Kč a další náklady spojené s prodlením v částce 900 Kč). Konečně bylo z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2018 do 31. 1. 2018 zjištěno, že ke konci měsíce ledna 2018 činil zůstatek na tomto účtu – 2 772,42 Kč (ze strany právního předchůdce žalobkyně byl z účtu odečten poplatek za vedení účtu ve výši 75 Kč), kdy výše tohoto zůstatku je patrná také z dokumentu označeného jako„ Podklady pre súdné konanie“.

7. Dopisem ze dne 1. 2. 2018 byl žalovaný upozorněn, že i přes předchozí upomínání se na jeho účtu nachází nepovolený debetní zůstatek, přičemž pohledávka z tohoto účtu byla převedena na evidenční účet pohledávek. Zároveň byl vyzván k neprodlené úhradě celkové dlužné částky ve výši 2 815,31 Kč sestávající z nepovoleného záporného zůstatku ve výši 2 772,42 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 42,89 Kč a bylo mu sděleno, že právní předchůdce žalobkyně vypovídá uzavřenou smlouvu o účtu i další dohody o službách souvisejících s účtem s účinností k poslednímu dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém mu byla tato výzva doručena.

8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným představovaná nepovoleným debetním zůstatkem postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 3. 2019. Jednalo se přitom o úplatný převod pohledávek, jak je zřejmé z doložené dohody o úplatě, a jak plyne z doloženého potvrzení o zaplacení kupní ceny, byla kupní cena v plné výši uhrazena dne datum.

9. K úhradě dlužné částky byl žalovaný poté vyzván upomínkou ze dne 9. 5. 2019, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem.

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o účtu ve smyslu , :„ Smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.“ V důsledku toho, že žalovaný neměl na tomto účtu dostatek finančních prostředků, avšak právní předchůdce žalobkyně i přesto v souladu s obchodními podmínkami provedl transakce z tohoto účtu a rovněž odečetl z tohoto účtu finanční prostředky určené k započtení svých splatných pohledávek za žalovaným, vznikl na účtu žalovaného nepovolený záporný zůstatek. Tento záporný zůstatek žalovaný ani přes výzvy právního předchůdce žalobkyně nevyrovnal, tudíž se na právním předchůdci žalobkyně bezdůvodně obohatil. Toto bezdůvodné obohacení představované záporným zůstatkem na účtu byl žalovaný povinen právnímu předchůdci žalobkyně vydat tak, jak mu to ukládá :„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Pokud jde o výše blíže specifikované poplatky účtované žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně, ty byly vždy účtovány v souladu s Ceníkem tvořícím nedílnou součást smlouvy. Účtování obdobných poplatků za bankovní služby je pak u jednotlivých bankovních institucí zcela běžným jevem a jejich výše se v tomto případě nejeví jako nepřiměřená. Jako oprávněně účtované přitom shledal bankovní poplatky konečně také Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 10. 4. 2014. Co se týče poplatků ve výši 900 Kč účtovaných žalovanému za prodlení s úhradou dlužných částek, ty jsou pak rovněž požadovány v souladu s doloženým Ceníkem, z něhož je zřejmé, že poplatek v této výši byl žalovanému účtován teprve poté, co byl v prodlení s úhradou již 40. den a posléze 70. den, nikoli třeba již za první den prodlení, tudíž se jeho výše soudu nejeví jako nepřiměřená a v důsledku toho rozporná s dobrými mravy. Jako zcela nepodstatné se pak jeví to, zda žalovaný účet v době, kdy mu byly tyto náklady naúčtovány, využíval či nikoli, jelikož byly účtovány za dluhy vzniklé žalovanému vůči právnímu předchůdci žalobkyně v době užívání účtu. Irelevantní je dle názoru soudu také tvrzení opatrovnice žalovaného, že na dopisy od právního předchůdce žalobkyně žalovaný nemohl reagovat, neboť se už na území ČR možná nezdržoval. Podstatné je, že právní předchůdce žalobkyně zasílal veškerou korespondenci na adresu uvedenou samotným žalovaným. Jestliže došlo u žalovaného ke změně korespondenční adresy, bylo pochopitelně na jeho zodpovědnosti, aby právnímu předchůdci žalobkyně tuto adresu sdělil. Právní předchůdce žalobkyně totiž nedisponuje nástroji ke zjištění aktuálního pobytu žalovaného a jeho korespondenční adresy. Postup právního předchůdce žalobkyně spočívající v zasílání korespondence na adresu uvedenou ve smlouvě se tedy jeví jako zcela korektní. Navíc nutno dodat, že to, zda právní předchůdce žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhů vyzýval, nemá žádný vliv na jejich samotnou existenci, nýbrž by nezaslání předžalobní výzvy ve smyslu , , mohlo vést maximálně k nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni.

11. Pohledávka za žalovaným vzniklá ze shora uvedeného titulu byla následně v souladu s ustanovením 879 , který stanoví, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

12. Vzhledem k prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vzniklo žalobkyni vůči žalované právo požadovat úrok z prodlení dle :„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok z prodlení žalobkyně požadovala od prvního dne prodlení v zákonné výši.

13. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl.

14. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení Žalobkyně byla ve věci úspěšná a zároveň v souladu s  zaslala žalovanému na poslední známou adresu výzvu k plnění. Soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně učinil ve věci čtyři úkony právní služby dle advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé - žaloba, výzva k plnění, účast na jednání dne datum). Dle názoru soudu jde zcela jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čem svědčí množství obdobných návrhů podávaných ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu (např. sp. zn. , pod sp. zn. či pod sp. zn. ) a je tak třeba při určení výše náhrady nákladů řízení aplikovat advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí za první tři úkony dle advokátního tarifu 200 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů. Sazba mimosmluvní odměny za poslední úkon činí podle bodu 3. advokátního tarifu 1 000 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně náleží za tento úkon podle advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Žalobkyně si účtovala ještě další úkon představovaný vyjádřením doplňujícím k výzvě soudu skutková tvrzení uvedená v žalobě. V tomto vyjádření konkrétně specifikovala, ze kterých dílčích nároků se skládal nepovolený debetní zůstatek na účtu. Tato skutečnost však jako jedno ze skutkových tvrzení podstatných pro rozhodnutí ve věci měla být uvedena již v samotné žalobě a soud tak náhradu nákladů za tento úkon žalobkyni nepřiznal. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 3 662 Kč.

15. V souvislosti se zastupováním žalovaného ustanovenou opatrovnicí vznikly státu v řízení náklady představované odměnou ustanovené opatrovnice, které je žalovaný jakožto neúspěšný účastník řízení povinen podle státu nahradit. O výše této odměny však bude teprve rozhodnuto a až v návaznosti na toto rozhodnutí bude posléze samostatným rozhodnutím určena rovněž výše nákladů, jež bude žalovaný povinen státu nahradit.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.