Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 18/2022-68
Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 25.340 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2.260 Kč s úrokem z prodlení 10% ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení
- částky 13.850 Kč
- úroku ve výši 2.078,96 Kč
- úroku z prodlení ve výši 1.014,66 Kč
- úroku 19,52% ročně z částky 12.529,90 Kč za dobu od datum do zaplacení
- úroku z prodlení 9,75% ročně z částky 12.529,90 Kč za dobu od datum do datum
- úroku z prodlení 9,75% ročně z částky 10.269,90 Kč za dobu od datum do zaplacení
- částky 9.230 Kč
- úroku ve výši 1.854,68 Kč
- úroku z prodlení ve výši 691,28 Kč
- úroku 23,72% ročně z částky 7.108,23 Kč za dobu od datum do zaplacení
- úroku z prodlení 9% ročně z částky 7.108,23 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2.260 Kč s úrokem z prodlení 10% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení - částky 13.850 Kč - úroku ve výši 2.078,96 Kč - úroku z prodlení ve výši 1.014,66 Kč - úroku 19,52% ročně z částky 12.529,90 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - úroku z prodlení 9,75% ročně z částky 12.529,90 Kč za dobu od [datum] do [datum] - úroku z prodlení 9,75% ročně z částky 10.269,90 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - částky 9.230 Kč - úroku ve výši 1.854,68 Kč - úroku z prodlení ve výši 691,28 Kč - úroku 23,72% ročně z částky 7.108,23 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - úroku z prodlení 9% ročně z částky 7.108,23 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci z jednoho nároku 16.110 Kč s úrokem ve výši 2.078,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení 1.014,66 Kč, s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 12.529,90 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 19,52% ročně z téže částky za tutéž dobu. Z druhého nároku žalobce požaduje 9.230 Kč s úrokem ve výši 1.854,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 691,28 Kč, s úrokem z prodlení 9% ročně z částky 7.108,23 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 23,72% ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřel s žalovanou dvě smlouvy o úvěru. Dne datum byla uzavřena první úvěrová smlouva a žalovaná na základě ní obdržela v hotovosti 17.000 Kč. Zavázala se zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 3.400 Kč, administrativní poplatek 3.400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 6.800 Kč, celkem 30.600 Kč formou 60 splátek po 510 Kč týdně. Žalovaná však uhradila toliko 14.740 Kč, což bylo započteno na jistinu, úroky a poplatky. Žalovaná tak dluží 16.110 Kč, kdy tato částka se skládá z jistiny 12.529,90 Kč a z poplatků 3.580,10 Kč. Úrok ve výši 2.078,96 Kč byl vypočten z jistiny 12.529,90 Kč za dobu od datum do datum v sazbě 19,52% ročně. Úrok z prodlení 1.014,66 Kč byl vypočten z téže jistiny za dobu od datum do datum. Druhou úvěrovou smlouvu žalovaná uzavřela se stejným původním věřitelem dne datum a na základě ní jí byly poskytnuty peněžní prostředky 15.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli ještě úrok 2.100 Kč, administrativní poplatek 3.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 6.000 Kč, celkem 26.000 Kč formou 58 splátek po 450 Kč týdně. Žalovaná však zaplatila pouze 16.870 Kč, což bylo započteno na jistinu, na úrok a na poplatky. Žalovaná tedy dluží 9.230 Kč, což se skládá z jistiny 7.108,23 Kč a z poplatků 2.121,77 Kč. Úrok ve výši 1.854,68 Kč byl stanoven v sazbě 23,72% ročně z jistiny 7.108,23 Kč za dobu od datum do datum. Úrok z prodlení 691,28 Kč byl vypočten z téže jistiny za dobu od datum do datum. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovanou na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalované oznámeno.
2. Procení stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soud obdržel den před jednáním, datum, e-mailovou zprávu z adresy email, v níž bylo uvedeno, že žalovaná se omlouvá ze zdravotních důvodů, se nemůže dostavit jako účastník řízení, uznává dluh, žádá soud o rozhodnutí v její nepřítomnosti a nežádá o odročení jednání. Soud však nemohl zjistit ani ověřit odesílatele této zprávy a tudíž nemohl pokládat toto sdělení za vyjádření žalované. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
3. Dne datum požádala žalovaná původního věřitele, tedy právního předchůdce žalobce, o zápůjčku na formuláři karta zákazníka – žádost o zápůjčku. Uvedla, že má druh bydlení jako spolubydlící, že v domácnosti je jiným rodinným příslušníkem, že má již úvěr u téhož původního věřitele ve výši 12.000 Kč s měsíční splátkou 1.620 Kč, že jejím příjmem je státní podpora, tedy důchod 9.727 Kč. Výdaje uvedla žalovaná na bydlení 1.780 Kč, osobní výdaje 3.000 Kč a splátky úvěru 1.620 Kč, celkem 6.400 Kč. Původní věřitel z toho vypočítal použitelný příjem 3.327 Kč jako rozdíl příjmů a výdajů. Příjmy byly ověřeny složenkami.
4. Na základě výše uvedené žádosti původní věřitel poskytl žalované standardní informace o spotřebitelském úvěru a sdělil jí základní parametry úvěru. Tentýž den, tedy datum, uzavřel původní věřitel právnická osoba, IČO, s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Výše úvěru byla dohodnuta na 15.000 Kč, způsob čerpání v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala kromě této částky původnímu věřiteli zaplatit ještě úrok 2.100 Kč, poplatek 3.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč, celkem 26.100 Kč, to vše formou 58 splátek ve výši 450 Kč týdně. V článku 2 odstavci 1 je uvedeno, že žalovaná potvrzuje převzetí jistiny úvěru svým podpisem na smlouvě. V článku 9.1 žalovaná požádala původního věřitele, aby tento úvěr byl částečně použit ke splacení předcházejícího úvěru. Bylo proto dohodnuto, že nárok původního věřitele na splacení částky 6.405 Kč z předcházející smlouvy o úvěru číslo se započítává proti nároku žalované na vyplacení úvěru z této smlouvy, a žalovaná souhlasila s tím, že po tomto započtení jí bude vyplacen rozdíl mezi jistinou úvěru a touto částkou, tedy 8.595 Kč. Podle tvrzení žalobce splatila žalovaná na tento úvěr celkem 16.870 Kč.
5. Dne datum tedy za 2 a půl měsíce po poskytnutí předchozího úvěru, požádala žalovaná téhož původního věřitele o další zápůjčku. Uvedla druh bydlení, že je spolubydlící, že v domácnosti je jiným rodinným příslušníkem, že jejím hlavním příjmem je starobní důchod 9.727 Kč, jiné příjmy nesdělila. Uvedla rovněž, že již má úvěry u téhož původního věřitele v celkové výši 27.000 Kč s měsíční splátkou 3.645 Kč, její výdaje na bydlení činí 500 Kč, osobní výdaje 3.000 Kč, splátky úvěrů 3.645 Kč. Původní věřitel vypočítal použitelný příjem žalované 2.582 Kč jako rozdíl mezi příjmy 9.727 Kč a výdaji 7.145 Kč. Příjem žalované byl doložen složenkami a dokladem o výměře důchodu.
6. Na základě této žádosti poskytl původní věřitel žalované standardní informace o spotřebitelském úvěru v tentýž den, tedy sdělil jí základní parametry úvěru. Ve stejný den datum uzavřel původní věřitel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo. Výše úvěru byla dohodnuta na 17.000 Kč. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli zaplatit navíc úrok 3.400 Kč, administrativní poplatek 3.400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 6.800 Kč, celkem 30.600 Kč formou 60 splátek ve výši 510 Kč týdně. V článku 2 odstavci 2.1 je uvedeno, že žalovaná potvrzuje svým podpisem převzetí peněžních prostředků. Na tento úvěr žalovaná podle tvrzení žalobce celkem splatila 14.740 Kč.
7. Podle seznamu plateb hradila žalovaná na oba úvěry v době od datum až do datum a celkem zaplatila 31.610 Kč. Z toho na úvěr z datum připadá 16.870 Kč a na úvěr z datum připadá 14.740 Kč.
8. Ohledně postoupení pohledávek z obou úvěrových smluv na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne datum uzavřel původní věřitel právnická osoba jakožto postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu, v němž se mezi postoupenými pohledávkami nacházely obě pohledávky za žalovanou. Postoupení obou pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem z datum, v němž byla žalovaná vyzvána, aby dlužné částky hradila již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byl dopis žalované odeslán doporučeně dne datum.
9. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z datum, který byl podle podacího lístku žalované odeslán dne datum doporučeně.
10. Ze zjištěných skutečností učinil soud závěr, že žalovaná s původním věřitelem právnická osoba uzavřela dvě úvěrové smlouvy ve dnech datum a datum, na základě nichž čerpala v hotovosti částky 15.000 Kč a 17.000 Kč, u prvního úvěru část úvěru byla poukázána na zaplacení dluhu z dřívější úvěrové smlouvy žalované. Žalovaná na úvěr 15.000 Kč splatila 16.870 Kč a na úvěr 17.000 Kč splatila 14.740 Kč. Žalovaná původnímu věřiteli sdělila své údaje výše uvedené, předložila složenky o důchodu, její výdaje nebyly nikterak ověřeny. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná má vůči němu ještě závazky z jiných úvěrů z dřívější doby. Původní věřitel obě pohledávky postoupil na žalobce postupní smlouvou a postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradila.
11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z obou smluv o úvěru splnil tím, že žalované poskytl výše uvedené peněžní částky dohodnutým způsobem, tedy v hotovosti.
12. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr původního věřitele o tom, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení obou žalovaných úvěrů, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelské smlouvy a původní věřitel byl při jejich sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení § 77 téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což byl povinen zajistit původní věřitel. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.
13. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná má velmi nízký příjem, pouze starobní důchod, a věřitel znal i věk žalované. Žalovaná neměla vlastní bydlení, nebyla ani nájemcem, byla v postavení nějakého spolubydlícího a v domácnosti měla roli jiného rodinného příslušníka. Její důchod 9.727 Kč lze považovat za velmi nízký příjem, a jednalo se o jediný příjem žalované. Žalovaná v obou případech byla již před uzavřením každé smlouvy zadlužená u původního věřitele, jak je výše uvedeno. Její výdaje na bydlení a na osobní výdaje nebyly žádném způsobem ověřeny. Původní věřitel výdajovou stránku žalované nezkoumal dostatečným způsobem a byl si vědom toho, že žalovaná v případě první smlouvy hradí již splátky 1.620 Kč měsíčně a v případě druhé smlouvy hradí splátky 3.645 Kč měsíčně. Žalobce u druhé úvěrové smlouvy vypočítal použitelný příjem žalované 2.582 Kč, přitom žalovaná měla podle smlouvy platit splátky 510 Kč týdně, což vychází na částku 2.185 Kč měsíčně. Žalované by tak nezůstalo na měsíc ani celých 300 Kč na její další potřeby a neočekávaná vydání. Původnímu věřiteli byl znám věk žalované a její odkázanost na nízký starobní důchod, a přesto žalované poskytoval další úvěry a zvyšoval tak její úvěrové zatížení. Tyto skutečnosti včetně toho, že žalovaná žádá o další úvěry, když mezi prvním a druhým žalovaným úvěrem bylo rozmezí pouhých 2 a půl měsíce, měly původnímu věřiteli signalizovat, že žalovaná si ve svém finanční hospodaření nepočíná zodpovědně, že je již zadlužená a není schopna plnit své závazky.
14. Původní věřitel, který má odbornou převahu nad žalovanou, měl zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaná není schopna správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěry, není schopna vyhodnotit svoji majetkovou situaci. Měla sice příjem z důchodu, avšak tento nebyl dostatečně vysoký na to, aby mohla pokrýt své potřeby a závazky z dřívější doby a platit původnímu věřiteli splátky dalších úvěrů. Žalovaná zřejmě nedokáže v této oblasti usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank, což je již obecně známou skutečností. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěry splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalované spotřebitelské úvěry v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé citovaného zákona, a proto obě úvěrové smlouvy jsou neplatné podle § 87 odstavec 1 téhož zákona.
15. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované při sjednání obou úvěrových smluv, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státní orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěry splácet.
16. Za takové situace soud obě úvěrové smlouvy považuje za absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku. Z takových smluv nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnuté částky v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odstavec 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že v případě úvěrové smlouvy z datum poskytl původní věřitel žalované částku 15.000 Kč a žalovaná uhradila 16.870 Kč. Žalovaná tudíž zaplatila vyšší částku, než představovalo plnění původního věřitele, a proto na straně žalované v tomto případě žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo. V případě úvěrové smlouvy z 3. 12. 2017 žalovaná čerpala od původního věřitele 17.000 Kč a vrátila pouze 14.740 Kč. Rozdíl těchto částek 2.260 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované.
17. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalované úvěrové smlouvy nejen odporují citovanému zákonu, ale narušují i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
18. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávek nabyl také jejich příslušenství a práva s pohledávkami spojená včetně jejich zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odstavec 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.
19. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy z datum je výše zmíněný dopis odeslaný datum žalované. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal 18. 12. 2019, žalovaná byla vyzvána k plnění do 10 dnů, tedy do datum, a od následujícího dne datum se dostala do prodlení. Od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.
20. Na základě všech výše uvedených skutečností vyhověl soud žalobě pouze ohledně bezdůvodného obohacení 2.260 Kč včetně úroků z prodlení ve vztahu k nároku žalobce z úvěrové smlouvy z datum. Ve zbytku nároku z téže úvěrové smlouvy a zcela ohledně nároku z úvěrové smlouvy z datum byla žaloba zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.
21. Žalovaná měla úspěch v převážné části předmětu sporu, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce