Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 14/2022-50
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Zelenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
zaplacení částky 9 820 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 233,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 8 586,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 709,47 Kč a 1 415,91 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 176,26 kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 1 386,41 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši rozdílu mezi částkami 1 927,99 Kč a 478,36 Kč a 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky 1 233,59 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 233,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky 8 586,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 709,47 Kč a 1 415,91 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 176,26 kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 1 386,41 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši rozdílu mezi částkami 1 927,99 Kč a 478,36 Kč a 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky 1 233,59 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení dvou úvěrů, prvního původně poskytnutého dne datum ve výši 8 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně a úrokem z prodlení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaná ale poskytnutý úvěr nevrátila a nezaplatila ani další sjednané nároky. Dále se domáhala zaplacení úvěru, původně poskytnutého dne datum ve výši 7 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně a úrokem z prodlení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaná ale ani tento úvěr nevrátila a nezaplatila z něho plynoucí další sjednané nároky.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne datum a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba poskytl žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. Úvěr byl splatný v 58 splátkách po 240 Kč týdně. Smlouva byla uzavřena v listinné formě, žalovaná smlouvu vlastnoručně podepsala, svůj podpis nijak nezpochybňovala. Výplata finančních prostředků dne datum byla prokázána podpisem smlouvy, kterou žalovaná převzetí peněz potvrdila. Žalovaná se kromě jistiny úvěru zavázala zaplatit poplatek ve výši 1 600 Kč, úrok ve výši 1 120 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč.
4. Z předložené smlouvy o půjčce ze dne datum a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba poskytl žalované úvěr ve výši 7 000 Kč. Úvěr byl splatný v 58 splátkách po 210 Kč týdně. Smlouva byla uzavřena v listinné formě, žalovaná smlouvu vlastnoručně podepsala, svůj podpis nijak nezpochybňovala. Výplata finančních prostředků dne datum byla prokázána podpisem smlouvy, kterou žalovaná převzetí peněz potvrdila. Žalovaná se kromě jistiny úvěru zavázala zaplatit poplatek ve výši 1 400 Kč, úrok ve výši 980 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč.
5. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni.
6. Dle přehledu plateb, předloženého žalobkyní, uhradila žalovaná na obě smlouvy o půjčce celkem 16 280 Kč, v různě vysokých splátkách v období od datum do datum. Žalovaná netvrdila, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěry žalobkyni nebo právnímu předchůdci žalobkyně vrátila, nebo zaplatila více, než tvrdí žalobkyně, soud proto vycházel z toho, že úvěr v celém rozsahu zaplacen nebyl.
7. Po provedeném dokazování vzal soud skutkově za prokázané, že smlouvou ze dne datum si žalovaná vypůjčila částku 7 000 Kč, k tomu se zavázala uhradit poplatky v celkové výši 5 180 Kč, z toho částku 980 Kč činil smluvní úrok za celou dobu půjčky. Na uvedenou půjčku bylo celkem uhrazeno 10 380 Kč. Nyní žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 23,72% ročně od datum a úrok z prodlení v zákonné výši. Smlouvou ze dne datum si žalovaná vypůjčila částku 8 000 Kč, k tomu se zavázala uhradit poplatky v celkové výši 5 920 Kč, z toho částku 1 120 Kč činil smluvní úrok za celou dobu půjčky. Na uvedenou půjčku bylo celkem uhrazeno 5 900 Kč. Nyní žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 23,72% ročně od datum a úrok z prodlení v zákonné výši. V případě prodlení u obou půjček se žalovaná zavázala uhradit sesplatněnou pohledávku, úrok z prodlení v zákonné výši a náklady soudního vymáhání.
8. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán.
11. Smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu číslo o. z., u níž neměla žalovaná jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.
12. V první řadě je třeba přihlížet k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 až 8 o. z. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o. z.).
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Naproti tomu podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.
15. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.
16. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
17. Z uvedeného vyplývá, že podle nového občanského zákoníku je ingerence soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázána na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) ujednáním stran dotčeny. Je-li porušení uvedených zájmů„ zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 o. z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o. z., resp. § 2051 o. z. V případě adhezních smluv se stejným způsobem posoudí všechny„ zvláště nevýhodné doložky“.
18. Ze stejných principů vychází při ochraně spotřebitele i judikatura Soudního dvora EU. obec právo je v tomto směru částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS. Základní povinností členského státu EU je zamezit zneužívajícím klauzulím, tyto nejsou pro spotřebitele závazné. Tento postulát směřuje i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo - viz např. rozhodnutí ve věci příjmení (C číslo), nebo Pohotovosť (C číslo).
19. Ve věci Banco Espaňol (C číslo) Soudní dvůr uzavřel, že uvedená směrnice brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.
20. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
21. Tuto úpravu ale také nelze ze shora uvedených důvodů v dané věci použít. Soud je povinen posoudit platnost zneužívající klauzule z úřední povinnosti (i bez námitky žalované) a není oprávněn provést jakoukoli moderaci takového ujednání.
22. Ve světle shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání stran o poplatku za poskytnutí úvěru je ve skutečnosti ujednáním o úroku, tedy o civilním plodu peněz, neboť se jedná o jedinou platbu za jejich dočasné poskytnutí. Ujednání o výši tohoto úroku je ale absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. Zvýšená rizikovost poskytování půjček a úvěrů na nebankovním trhu není sama o sobě důvodem, pro který by úvěry měly být poskytovány se stále vyšší úrokovou sazbou, byť nejrůznějším způsobem zakuklenou pod různými„ úplatami“,„ poplatky“,„ odměnami“, administrativními náklady apod., popř. pod smluvními pokutami, nýbrž důvodem, pro který by úvěr (půjčka) neměl být poskytován vůbec.
23. Soud má zato, že v rozmezí dvoj či troj násobku obvyklých sazeb bank (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 234/2005), je třeba se přidržet dolní hranice, zejména jde-li o spotřebitelské či adhezní smlouvy, u kterých lze v konfrontaci s aktuální situací zadlužování obyvatel (zjevné z úřední činnosti soudu) uvažovat o hranicích ještě nižších. Respektování smluvní autonomie stran musí mít určité meze a v konečném důsledku se judikatura nemůže vyhnout jasné definici limitů zjevného porušení obecných zájmů, pokud ani ve vztahu ke spotřebitelům dosud nejsou stanoveny uvedeným zákonem ani jiným právním předpisem.
24. Celkový úrok ve výši 25- 30 % ročně (jako dvojnásobek obvyklých úroků bank) jako limitní sazba úroku předmětné hotovostní půjčky se tak soudu jeví jako skutečné maximum, jehož překročení je důvodem pro zásah soudu z úřední povinnosti. V daném případě činila RPSN dokonce 75,72 % %. Úrok byl ve smlouvě kapitalizován konečnou částkou, u půjčky ve výši 7 000 Kč částkou 980 Kč, tedy 14% na 58 týdnů, což je 12,7% ročně. Při další sazbě úroku ve výši 23,72% jde o roční úrok 36,42%. K tomu přistupují ještě další poplatky za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, tedy 20% z půjčky, což představuje další skrytý úrok ve výši 18,2% ročně. Za inkaso plateb, které bylo sjednáno u obou smluv, přestože z dat a výše plateb je zřejmé, že probíhalo zároveň u obou půjček, získal právní předchůdce žalobkyně další příjem. Jde tedy o navýšení zisku právního předchůdce žalobkyně na míru, která již představuje lichvářský úrok. U druhé půjčky je situace shodná. Proto soud moderoval úrok žalobkyně pouze na kapitalizovaný úrok, sjednaný ve smlouvě konečnou částkou.
25. Pokud jde o částky za inkaso plateb, vychází soud z toho, že inkaso probíhalo zároveň u obou půjček, přiznal soud pouze jednou, ve výši 413, 59 Kč v souladu s návrhem. Z přehledu plateb je zřejmé, že další inkasa neprobíhala. U půjčky ze dne datum soud zamítl částku za inkaso plateb zcela a u obou půjček zamítl návrh na úhradu dalšího smluvního úroku a administrativní náklady. Pro rozpor s dobrými mravy byla tato ujednání neplatná. Celkem tak žalovaná je povinna uhradit jistiny ve výši 7000 Kč a 8000 Kč, úrok ve výši 980 Kč a 1 120 Kč a jedno inkaso hotovostních plateb ve zbývající výši 413,59 Kč.
26. Celkem tak žalovaná na základě platných ujednání smlouvy měla uhradit částku 17 513,59 Kč, uhrazeno bylo 16 280 Kč, k úhradě zbývá 1 233,59 Kč. Zároveň soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení, na který má žalobkyně nárok ve smyslu § 1970 o. z. ode dne následujícího po prodlení. Výše úroku je daná ustanoveními vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu za situace, kdy ve věci úspěšnější žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala, neboť jí v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).