Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 12/2022-72

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

se sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa

o zaplacení částky 28.500 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3.700 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 8.000 Kč

- s úrokem z prodlení ve výši 1.054,09 Kč

- s úrokem ve výši 2.015,42 Kč

- s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 9.100,07 Kč za dobu od datum do datum

- s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 3.700 Kč za dobu od datum do zaplacení

- s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 5.400,07 Kč za dobu od datum do zaplacení

- s úrokem 19,12 % ročně z částky 9.100,07 Kč za dobu od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8.800 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 8.000 Kč

- s úrokem z prodlení ve výši 830,56 Kč

- s úrokem ve výši 1.583,87 Kč

- s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od datum do datum

- s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 8.800 Kč za dobu od datum do zaplacení

- s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 1.200 Kč za dobu od datum do zaplacení

- s úrokem 19,07 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od datum do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3.700 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 8.000 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 1.054,09 Kč - s úrokem ve výši 2.015,42 Kč - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 9.100,07 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 3.700 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 5.400,07 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem 19,12 % ročně z částky 9.100,07 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8.800 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. IV. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 8.000 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 830,56 Kč - s úrokem ve výši 1.583,87 Kč - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 8.800 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 1.200 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem 19,07 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného z prvního nároku částku 16.800 Kč s úrokem z prodlení 830,56 Kč, s úrokem ve výši 1.583,87 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 19,07% ročně z téže částky za tutéž dobu. Za druhý nárok žalobce požaduje 11.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení 1.054,09 Kč, s úrokem ve výši 2.015,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9.100,07 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 19,12% ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dvě úvěrové smlouvy. Dne datum byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalovaný obdržel v hotovosti při podpisu smlouvy 10.000 Kč. Zavázal se zaplatit původnímu věřiteli ještě úrok 2.000 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč, celkem 18.000 Kč formou 60 splátek po 300 Kč týdně. Žalovaný celkem splatil pouze 6.300 Kč, což původní věřitel započítal na jistinu, úrok a poplatky. Žalovaný tak dluží 11.700 Kč, což se skládá z jistiny 9.100,07 Kč a poplatků 2.599,93 Kč, dále úroky 2.015,42 Kč v sazbě 19,12% ročně z jistiny za dobu od datum do datum, dále zákonné úroky z prodlení 1.054,09 Kč, vypočtené v sazbě 10% ročně z jistiny za dobu od datum do datum, dále úroky 19,12% ročně z jistiny a úrok z prodlení rovněž z jistiny, to vše od datum do zaplacení. Druhou smlouvu uzavřel původní věřitel s žalovaným dne datum a žalovaný na základě ní obdržel ihned v hotovosti 10.000 Kč. Zavázal se, že původnímu věřiteli uhradí ještě úrok 2.000 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč, celkem 18.000 Kč formou 60 splátek ve výši 300 Kč týdně. Žalovaný celkem na úvěr splatil 1.200 Kč, což původní věřitel započítal na úroky a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný dluží 16.800 Kč, což se skládá z jistiny 10.000 Kč a poplatků 6.800 Kč, dále úroky ve výši 1.583,87 Kč vypočítané v sazbě 19,07% ročně z jistiny 10.000 Kč od datum do datum, dále zákonné úroky z prodlení ve výši 830,56 Kč, které byly vypočteny v sazbě 10% ročně z téže jistiny za dobu od datum do datum, a úroky 19,7% ročně a úrok z prodlení vždy z jistiny 10.000 Kč od datum do zaplacení. Původní věřitel před uzavřením obou smluv zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovaným na žalobce postupní smlouvou. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle . Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Žalovaný dne datum požádal na formuláři karta zákazníka - žádost o spotřebitelský úvěr, o úvěr 20.000 Kč. Sdělil, že bydlí jako nájemník, což mělo být ověřeno podle nájemní smlouvy, v domácnosti je blíže nespecifikovaným partnerem, nemá nezaopatřené děti, zdrojem jeho hlavních příjmů je pracovní poměr na dobu neurčitou u anonymizována dvě slova, kde pracuje na pozici vlakvedoucího. Neměl žádné závazky vůči původnímu věřiteli. Svůj měsíční příjem žalovaný uvedl ve výši 25.600 Kč a tento byl původním věřitelem ověřen z bankovních výpisů a z pracovní smlouvy. Výdaje žalovaný sdělil ve výši 4.000 Kč na bydlení a 3.800 Kč na osobní výdaje, celkem 7.800 Kč. Z toho původní věřitel vypočítal použitelný příjem 17.800 Kč. Téhož dne žalovaný potvrdil, že se mu dostalo standardních informací o spotřebitelském úvěru v hotovosti, a žalovanému byly sděleny základní parametry úvěru.

4. Ve stejný den datum uzavřel původní věřitel právnická osoba, IČO s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr 10.000 Kč předáním této částky v hotovosti proti podpisu smlouvy. V odstavci 2.1 je uvedeno, že peněžní prostředky budou žalovanému předány v místě bydliště v hotovosti a předání a převzetí jistiny potvrzují smluvní strany svým podpisem na této smlouvě. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit ještě úrok 2.000 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč, celkem 18.000 Kč formou 60 splátek ve výši 300 Kč týdně. Podle tvrzení žalobce zaplatil žalovaný na tento úvěr celkem 6.300 Kč.

5. Za necelé 4 měsíce, dne datum požádal žalovaný téhož původního věřitele na formuláři karta zákazníka - žádost o spotřebitelský úvěr, o další úvěr ve výši 10.000 Kč. Uvedl, že bydlí jako nájemník, což mělo být ověřeno nájemní smlouvou, nemá nezaopatřené děti, zdrojem jeho hlavních příjmů je pracovní poměr u anonymizována dvě slova na dobu neurčitou, kde je zaměstnán jako vlakvedoucí. Žalovaný měl již úvěr u původního věřitele v celkové částce 10.000 Kč s měsíční splátkou 1.300 Kč. Žalovaný uvedl svůj měsíční čistý příjem 28.100 Kč, což mělo být ověřeno bankovními výpisy a pracovní smlouvou, a sdělil výdaje na bydlení 7.000 Kč, osobní výdaje 3.500 Kč a splátky úvěru 1.300 Kč, celkem 11.800 Kč. Původní věřitel z toho vypočítal použitelný příjem 16.300 Kč. Ve stejný den žalovaný potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, a žalovanému byly sděleny základní parametry úvěru.

6. Tentýž den datum uzavřel původní věřitel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr 10.000 Kč v hotovosti při anonymizováno 11 slov role v řízení anonymizováno 19 slov. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli kromě jistiny zaplatit ještě úrok 2.000 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč, celkem 18.000 Kč formou 60 splátek po 300 Kč týdně. Podle tvrzení žalobce zaplatil žalovaný původnímu věřiteli na tento úvěr pouze 1.200 Kč.

7. Žalobce předložil téměř nečitelnou nájemní smlouvu jakožto doklad ke kartám zákazníka. Soud z ní zjistil, že byla uzavřena asi datum mezi pronajímatelem jméno asi příjmení, příjmení kromě prvních tří písmen anonymizováno nelze přečíst, a jméno, příjmení nelze přečíst, ale začíná písmeny anonymizováno, jakožto nájemkyní. Pronajímatel je vlastníkem chaty v obec, identifikační údaje nejsou čitelné. Nájemné činí asi 5.200 Kč nebo nějakou jinou částku převyšující 5.000 Kč a zálohy na služby činí částku převyšující asi 2.000 Kč, částky nelze přečíst. Soud k tétoě konstatuje, že ani jednou ze smluvních stran není žalovaný a z žádných důkazů nelze dovodit, že by se žalovaného tato smlouva měla týkat. Není zřejmé, před uzavřením které ze dvou úvěrových smluv žalovaný tuto nájemní smlouvu měl původnímu věřiteli předložit. Vzhledem k tomu, že tato nájemní smlouva se nevztahuje na žalovaného, a přitom původní věřitel z ní ověřil, že žalovaný je nájemníkem, nepovažuje soud za věrohodné ani další údaje v obou kartách zákazníka, podle nichž původní věřitel měl ověřit příjem žalovaného z nějakých bankovních výpisů.

8. Ohledně postoupení obou pohledávek vzal soud z následně uvedených listin za prokázány tyto skutečnosti. Dne datum uzavřela společnosti právnická osoba jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se postupitel zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu pohledávek. V tomto seznamu jsou zahrnuty i obě pohledávky za žalovaným na stranách 27 a 43. Dopisem z datum oznámil původní věřitel žalovanému, že obě pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh hradil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne datum.

9. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z datum, který byl podle podacího lístku odeslán žalovanému doporučeně následujícího dne datum.

10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, původním věřitelem právnická osoba, dvě úvěrové smlouvy ve dnech datum a datum. V den uzavření každé smlouvy čerpal peněžní prostředky v hotovosti ve výši 10.000 Kč u každé smlouvy. V obou případech se zavázal původnímu věřiteli celkem zaplatit 18.000 Kč formou 60 splátek po 300 Kč týdně. Na smlouvu z datum žalovaný zaplatil pouze 6.300 Kč a na druhou smlouvu z datum zaplatil pouze 1.200 Kč. Původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného shora uvedeným způsobem, kdy nájemní smlouva, z níž ověřil původní věřitel, že žalovaný je nájemcem nějakého bydlení, se na žalovaného vůbec nevztahuje. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami jsou i obě pohledávky za žalovaným ze shora uvedených úvěrových smluv. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno doporučeným dopisem a žalovaný neuhradil žalobci ničeho ani po předžalobní výzvě.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. a o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v ustanovení § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující, tedy věřitel, zavazuje, že úvěrovanému, tedy dlužníkovi, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel si svoji povinnost z obou úvěrových smluv splnil tím, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v dohodnuté výši 10.000 Kč u každé smlouvy v den jejího uzavření. Žalovaný tudíž úvěr čerpal, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit původnímu věřiteli úroky dostál toliko částečně, když jeho platby nepostačovaly ke splnění jeho závazků vůči původnímu věřiteli.

12. Smlouvy o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru, což soud provedl následovně. V obou případech jde o spotřebitelské smlouvy a původní věřitel byl při jejich sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud upozorňuje na ustanovení a 2 , podle něhož má každý povinnost jednat v právním styku poctivě, a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. U původního věřitele je ve smyslu odstavců 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v  a vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v  až téhož zákona. Podle byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

13. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původní věřitel nemohl ověřit způsob bydlení žalovaného, když v nájemní smlouvě není žalovaný vůbec zmíněn. Tato skutečnost vzbuzuje pochybnosti o věrohodnosti ověřování údajů poskytnutých žalovaným ze strany původního věřitele, a to např. ověření čistého příjmu žalovaného z bankovních výpisů. Původní věřitel zjistil od žalovaného jeho příjem 25.600 Kč, je otázkou, zda tento příjem byl skutečně ověřen. Výdajovou stránkou žalovaného se původní věřitel téměř nezabýval, zjistil pouze výdaje na bydlení a osobní výdaje podle toho, co mu žalovaný sdělil, a výdaje žalovaného žádným způsobem neověřoval. V případě druhé úvěrové smlouvy je situace obdobná s tím rozdílem, že žalovaný již byl zadlužen u téhož původního věřitele, celková částka úvěru činila 10.000 Kč a měsíční splátka skutečně činila 1.300 Kč. Jinak původní věřitel výdajovou stránku žalovaného nikterak neověřoval. Za této situace má soud za to, že původní věřitel nebyl dostatečně důsledný, nesplnil si svoji povinnost zjistit řádně úvěruschopnost žalovaného a zkoumat a ověřit jeho poměry. Z toho, co původní věřitel zjistil v případě obou úvěrových smluv, nemohl učinit závěr, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného oba úvěry splácet. V případě druhého úvěru z datum si původní věřitel musel být vědom toho, že žalovaný žádá o další úvěr za necelé 4 měsíce po poskytnutí úvěru prvního, který ještě neměl splacen. Tato skutečnost měla původnímu věřiteli signalizovat, že žalovaný si nepočíná po stránce finančního hospodaření zcela zodpovědně, když si bere úvěry za situace, že je již zadlužen. Původní věřitel však, i když mu tyto skutečnosti byly známy, ještě zvýšil úvěrové zatížení žalovaného.

14. Původní věřitel tudíž poskytl žalovanému žalovaný oba úvěry v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto jsou obě smlouvy neplatné podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Žalovaný byl oprávněn uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, což se však nestalo. Soud však ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání předmětného úvěru, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je každá úvěrová smlouva absolutně neplatná podle . Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží i bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Citované ustanovení navazuje na ust. , podle něhož je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.

15. Jak zmiňuje Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tyto skutečnosti vedou soud k závěru, že předmětné smlouvy nejen odporují citovanému zákonu, ale narušují i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit.

16. V této souvislosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. . V něm Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu výše uvedeným zákonem, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, a na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Informace získané toliko od spotřebitele nemohou být považovány za dostatečné, přičemž odborná péče žalobce předpokládá, aby údaje, které mu spotřebitel uvede, ještě ověřil, tedy objektivně podložil minimálně dokladem o výši příjmů dlužníka.

17. Vzhledem k tomu, že obě úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné, nemohly z nich vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tak nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnutých lhůtách ve stanovených splátkách, ani platit původnímu věřiteli jakékoliv poplatky, úroky či jiná plnění. Na takovou situaci dopadá úprava bezdůvodného obohacení obsažená v  , podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl na základě obou úvěrových smluv žalovanému v hotovosti částku vždy 10.000 Kč, a na straně žalovaného tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu odstavců 1 a 2 , a žalovaný je povinen vydat původnímu věřiteli to, oč se obohatil. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného určil soud jako rozdíl mezi poskytnutým plněním a platbou žalovaného na každou smlouvu. V případě smlouvy z datum žalovaný obdržel 10.000 Kč a vrátil toliko 6.300 Kč, rozdíl 3.700 Kč představuje jeho bezdůvodné obohacení. V případě smlouvy z datum žalovaný získal částku 10.000 Kč a uhradil toliko 1.200 Kč. Rozdíl 8.800 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného.

18. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato nebyla ani smluvena. Podle v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k zaplacení byl v obou případech dopis z datum, odeslaný žalovanému dne datum. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal datum, žalovaný měl plnit podle této výzvy do 10 dnů, tedy do datum, a následujícího dne datum se dostal do prodlení podle . Od téhož dne vznikla žalovanému povinnost podle platit úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v  vládního a činí 8,25% ročně.

19. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovaným na žalobce v souladu s ustanovením postupní smlouvou. Žalobce postoupením pohledávek nabyl ve smyslu také jejich příslušenství a práva s pohledávkami spojená včetně jejich zajištění. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem v souladu s ustanovením .

20. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci v prvním případě 3.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od datum a ve druhém případě částku 8.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Ve zbytku obou nároků byla žaloba zamítnuta výroky II. a IV. tohoto rozhodnutí.

21. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud tedy v souladu s ustanovením rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.