Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 66/2022-166

Okresní soud ve Zlíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Němcem jako samosoudcem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

o výživné zletilého dítěte

o vzájemném návrhu na zrušení vyživovací povinnosti

takto:

I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci stanovená naposledy rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. -1336 ve výši 5 000 Kč měsíčně se počínaje dnem datum ruší.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalovaný vzájemným návrhem domáhal zrušení shora uvedené vyživovací povinnosti již za dobu od datum do datum.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci stanovená naposledy rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. -1336 ve výši 5 000 Kč měsíčně se počínaje dnem [datum] ruší.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalovaný vzájemným návrhem domáhal zrušení shora uvedené vyživovací povinnosti již za dobu od [datum] do [datum].</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne datum domáhal se žalobce coby syn žalovaného na žalovaném výživného ve výši 10 000 Kč měsíčně od datum, což zdůvodnil tvrzením, že vyživovací povinnost žalovaného k němu byla naposledy upravena rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve obec, č. j. -1336 ve výši 5 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaný tuto povinnost plnil až doby, kdy počátkem roku 2017 žalobce ukončil předčasně (v I. semestru) studium vysoké školy). Poté žalobce až do datum pracoval. Od datum se stal studentem denního studia oboru regionální rozvoj na anonymizováno regionálního rozvoje a mezinárodních studií anonymizováno univerzity v obec, a proto požadoval na žalovaném, aby mu od datum platil výživné v částce 10 000 Kč měsíčně.

2. Zatímco žalobce (jsa přesvědčen, že původně stanovená vyživovací povinnost nezanikla) vzal posléze žalobu na stanovení výživného v částce 10 000 Kč měsíčně od datum zpět a řízení o tomto nároku bylo usnesením Okresního soudu okres č. j. -119 zastaveno, žalovaný naopak vzájemný návrhem uplatnil nárok na zrušení vyživovací povinnosti stanovené naposledy shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně, a to počínaje dnem datum. Předmětem řízení tak nadále zůstal jen vzájemný návrh žalovaného, přičemž z důvodu vhodnosti byla věc postoupena zdejšímu soudu.

3. Požadavek na zrušení vyživovací povinnosti vůči žalobci zdůvodnil žalovaný zjištěním, že žalobce předčasně ukončil studium VŠ v roce 2017 a poté se několik let živil sám vlastní prací.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce je synem žalovaného, je jeho potomkem. Žalovaný tak k němu má podle § 910 o. z. vyživovací povinnost. Ta jako taková v zásadě trvá až do smrti některého z účastníků tohoto rodinněprávního poměru. Podle § 911 o. z. však lze výživné přiznat jen za situace, kdy se oprávněný není schopen živit sám. Soud se proto zabýval otázkou, zda je tento předpoklad existence nároku na výživné v případě žalobce naplněn či nikoliv.

5. Jak vyplynulo z výpovědi samotného žalobce, a bylo to doloženo i potvrzením o studiu vystaveným univerzitou jméno příjmení ve obec, žalobce po ukončení střední školy, kde studoval obor zpracování plastů, usní a pryže se zaměřením na design spotřebních výrobků, pokračoval ve své soustavné přípravě na budoucí povolání studiem inženýrské informatiky, které však ke dni datum ukončil. Stalo se tak z jeho vlastního rozhodnutí, neboť, jak sám vypověděl, dospěl k poznání, že si nezvolil vhodný obor a studium mu příliš nešlo. Po zanechání vysokoškolského studia tak nastoupil do zaměstnání a vydělával cca 15 000 Kč čistého měsíčně. Na jaře roku 2020 se přihlásil na anonymizováno univerzitu a posléze byl přijat ke studiu shora uvedeného studijního programu – regionální rozvoj.

6. Jakkoliv platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického

a psychického vývoje a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na své rodiče, a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání (viz nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne datum).

7. Ze skutkových zjištění soudu vyplývá, že žalobce se již jako zletilý rozhodl, že ve studiu inženýrské informatiky na příjmení jméno příjmení ve obec pokračovat nebude a bude se živit prací, což také více než tři roky poté skutečně činil. Tímto žalobce ukončil svou soustavnou přípravu na své budoucí povolání a zjevně již nabyl schopnosti živit se sám. Tím nepochybně vyživovací povinnost žalovaného k němu zanikla. Stalo se tak přitom dnem ukončení uvedeného studia, tj. dnem

datum. Rozhodnutí žalobce dosáhnout vysokoškolského vzdělání v jiném oboru, které učinil s odstupem více než tří let poté, je rozhodnutím dospělého třiadvacetiletého pracujícího muže,

u kterého se i s ohledem na jeho původní rozhodnutí dále nestudovat očekává, že bude i nadále vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se nadál uživil sám. Ostatně soudní praxe (viz např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. ze dne 19. 11. 2007 publikován v ASPI pod č. JUD103475CZ) i právní doktrína shodně zaujímají názor, že jestliže dítě po ukončení vzdělání si začalo zajišťovat finanční prostředky vlastním přičiněním, tj. pracovní činností (vstoupilo do zaměstnání, resp. začalo vykonávat výdělečnou činnost), tedy způsobem, který mu umožňuje samostatně se živit, přičemž teprve později tuto formu výdělečné činnosti přeruší za účelem studia, jímž chce nabýt kvalifikace pro jiné povolání, neobnovuje se tím v zásadě vyživovací povinnost k dítěti (srov. např. Holub, M., ulice, H.: Zákon o rodině a předpisy souvisící, příjmení jméno, 1998, resp. další aktuální vydání tohoto komentáře). Přesně tak je tomu i v tomto případě. Soud proto uzavřel, že k obnovení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci

v souvislosti s tím, že v létě roku 2020 započal studium vysoké školy, nedošlo. Proto soud v zásadě vyhověl vzájemnému návrhu žalovaného a jeho vyživovací povinnost k žalobci upravenou naposledy shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně počínaje dnem datum zrušil, přičemž požadavek na její zrušení již za dobu od datum do datum jako nedůvodný zamítl, neboť v tomto období, byl žalobce podle doloženého potvrzení stále studentem vysoké školy.

8. Žalovaný byl ve věci neúspěšný jen v nepatrné části, a proto by mu byl žalobce podle § 142 odst.

3 povinen plně nahradit účelně vynaložené náklady řízení. Žalovaný se však práva na jejich náhradu výslovně vzdal, a proto soud toto právo nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve obec.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně a včas splněna může se oprávněná strana domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí.