Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
26 C 101/2021-54
Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 41 473 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 223 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 39 250 Kč, úrok z prodlení ve výši 6 367,21 Kč, úrok ve výši 19 366,60 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 32 170,89 Kč od datum do datum, úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 29 947,89 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 29 % ročně z částky 32 170,89 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 223 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 39 250 Kč, úrok z prodlení ve výši 6 367,21 Kč, úrok ve výši 19 366,60 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 32 170,89 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 29 947,89 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 29 % ročně z částky 32 170,89 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 473 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6 367,21 Kč, úrokem ve výši 19 366,60 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 32 170,89 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 32 170,89 Kč od datum do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným., kterou byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč při podpisu smlouvy. Žalovaný, ač se zavázal poskytnutou částku, navýšenou o úroky a poplatky, v celkové výši 83 375 Kč, vrátit v pravidelných týdenních splátkách, svou povinnost řádně nesplnil a na splátkách zaplatil jen částku 39 250 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila nesplacenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.
2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil rovněž, aniž by svou účast omluvil, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, ze kterých vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalovanému stejného dne finanční hotovost 45 000 Kč, kterou zavázal, společně s o úrokem ve výši 8 049 Kč, odměnou za zpracování ve výši 10 490 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 19 836 Kč (celkově 83 375 Kč) vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 1 390 Kč s tím, že první týdenní splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Poslední splátka činila 1 365 Kč. Z částky 45 000 Kč bylo použito 13 625 Kč na refinancování dřívější zápůjčky číslo zbývající částka 31 375 Kč byla vyplacena žalovanému. příjmení dne datum byla vyplněna s žalovaným zákaznická karta ohledně osobních a majetkových poměrů žalovaného, ze které vyplynulo, že žalovaný bydlí v nájmu s partnerkou a má jednu vyživovací povinnost, pracuje jako obráběč kovů u právnická osoba s.r.o. se sídlem v anonymizováno s čistým příjmem 23 142 Kč; své měsíční výdaje odhadl na částku 10 000 Kč (smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti, zákaznická karta). Žalovaný na sjednaných splátkách uhradil částku 39 250 Kč, z toho 27 250 Kč do postoupení pohledávky a 12 000 Kč po postoupení, přičemž jednotlivé splátky nebyly hrazeny ve sjednaných lhůtách a výši, protože žalovaný byl v prodlení již s úhradou třetí splátky. Naposledy uhradil dne datum částku 3 000 Kč, přičemž bylo ve smlouvě dohodnuto, že poslední splátka měla být uhrazena do datum (tabulka umoření).
4. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem na žalobkyni jako postupníka smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum jako pohledávka číslo. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne datum, kterým byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky 78 473 Kč do deseti dnů od data doručení. Oznámení bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě o zápůjčce doporučeně dne datum (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 80 577,82 Kč do datum v dopise ze dne datum, zaslaným žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě o zápůjčce doporučeně dne datum (předžalobní výzva, podací lístek).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě dostupných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost uloženou jí v zákoně o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy s ohledem na celkovou majetkovou situaci žalovaného, zjištěnou na základě dostupných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, které mohla od žalovaného získat a ověřit., bez důvodných pochybností vyhodnotit možnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a splatit. K obezřetnosti při posuzování úvěruschopnosti žalovaného měla právní předchůdkyni žalobkyně vést především skutečnost, že žalovaný již měl v minulosti problémy se splácením dřívějšího úvěru, který nedokázal uhradit jinak než refinancováním finančních prostředků získaných z předmětného úvěru ve výši 13 625 Kč. To i přesto, že mu po zaplacení všech výdajů stanovených na 10 000 Kč z tvrzeného příjmu 23 142 mělo zbývat 13 142 Kč. Zejména bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby od žalovaného získala informace z dostupných a spolehlivých zdrojů jako jsou výplatní lístky, výpis z účtu, nájemní smlouva, pracovní smlouva atd. Přestože v kartě zákazníka právní předchůdkyně žalobkyně vyznačila, že některé z uvedených listin jí byly žalovaným předloženy, žádnou z listin žalobkyně soudu nepředložila, ač k tomu byla vyzvána. Lze se tedy jen domnívat, zda příjmy a výdaje žalovaným tvrzené odpovídají realitě, která by umožňovala žalobkyni udělat jasný závěr o schopnostech žalovaného úvěr splatit. Zejména ohledně žalovaným tvrzených výdajů 10 000 Kč lze vést polemiku, nakolik tato částka je reálnou částkou na výdaje pro 3člennou domácnost bydlící v nájemním bytě a zda takovou částkou lze pokrýt další běžné výdaje na stravování, dopravu, mobilní telefon, oblečení, zdravotní péči apod. Navíc zde bylo vycházeno pouze výlučně z tvrzení žalovaného, jež nebylo podpořeno žádnou listinou v podobě nájemní smlouvy, výpisu z účtu o platbách nájemného a dalších výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, se kterým již měla v minulosti zkušenost s problematickým splácením předchozího úvěru, s tvrzením žalovaného jako osoby žádající o úvěr, která může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci, motivována cílem získat peněžní prostředky z úvěru. Soud má za to, že pokud by od domnělého tvrzeného příjmu žalovaného měly být odečteny reálné životní náklady, nebyl by žalovaný schopen splácet tento nově vzniklý závazek, jež měsíčně činil 6 255 Kč, což právní předchůdkyně žalobkyně při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného vědět měla a mohla. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut žalovanému pouze v případě, že z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný tuto schopnost splácet úvěr neměl již v době poskytnutí úvěru, o čemž svědčí také fakt, že již od třetí splátky měl problémy svůj závazek řádně a včas plnit.
11. Právní úprava v této věci vychází mj. z transponované směrnice č. 2008/48/ES, ve které v článku 8 odst. 1 věta první bylo stanoveno, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, dokladem o nákladech na bydlení atd., a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, v tomto směru v řízení neprokázala, že tuto svou povinnost splnila, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, aniž by si od žalovaného vyžádala podklady k jeho pravidelným výdajům a tím řádně reflektovala reálnou schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a mírně narušuje veřejný pořádek.
13. Soud s ohledem na shora popsané důvody shledal uzavřenou smlouvu o úvěru za neplatnou a úvěr poskytnutý žalovanému na základě neplatné smlouvy. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, ke které v důsledku daného porušení došlo, je přitom nutno chápat jako neplatnost absolutní podle § 588 o. z., ke které musí soud přihlédnout z úřední povinnosti a není k ní třeba námitek žalovaného jako spotřebitele, protože tato povinnost není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, protože předchází negativním sociálním dopadům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, a tím také narušení jeho rodinných vazeb a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě také chrání věřitele, v jehož nesporném zájmu je, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl zavázaný spotřebitel schopen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
14. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud v souladu s § 118a odst. 2 o. s. ř. právně posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., poněvadž v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, na základě neplatných smluv, poskytla žalovanému v hotovosti částku 45 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem částku 39 250 Kč. Žalovaný je povinen poskytnutou částku, poníženou o úhrady, vrátit žalobkyni jako vlastnici pohledávky za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž splatnost pohledávky v daném případě není stanovena zákonem. Za den splatnosti je v tomto případě považován den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu po té, kdy byl žalovaný jako dlužník žalobkyní jako věřitelem požádána o plnění. Tímto dnem je den datum, tedy den následující po uplynutí lhůty stanovené k úhradě dluhu v předžalobní výzvě, jelikož žádná z předchozích výzev žalobkyně nebyla žalovanému prokazatelně doručena. Žalovanému tak vedle povinnosti k úhradě dlužné částky byla uložena nově rovněž povinnost k zaplacení úroku z prodlení podle §§ 1968 a 1970 o. z. ve výši 8,50 % ročně podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Soud v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. tedy žalovaného zavázal k zaplacení částky 2 223 Kč (45 000 – 39 250) s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od datum do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I).
18. Ohledně zbývající částky včetně příslušenství byla žaloba zamítnuta, a to s ohledem na shora uvedené důvody, tedy nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, což způsobilo absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, kdy ostatní nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru, jež je absolutně neplatná, tedy neplatná od samého počátku, nemohly žalobkyni vzniknout.
19. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, žalovanému tak vznikl nárok na zaplacení nákladů řízení účelně vynaložených k bránění svého práva. Žalovanému však v řízení prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, když byl v řízení zcela pasivní, proto bylo soudem o nákladech řízení rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř tak, že soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, přičemž současně poměr úspěchu ve věci žalovaného nebyl, vzhledem k okolnostem, předmětem zkoumání soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.