Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 204/2021-67
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 46 175,52 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 323 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 323 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 23 852,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 969,73 Kč od 19. 9. 2020 do 2. 11. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 646,73 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 323 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 323 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 23 852,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 969,73 Kč od 19. 9. 2020 do 2. 11. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 646,73 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou, po jejím rozšíření, jež bylo připuštěno usnesením ze dne 10. 1. 2022, č. j. 22 C 204/2021 -46, a jejím částečném zpětvzetí a částečném zastavení dle usnesení ze dne 10. 1. 2022, č. j. 22 C 204/2021 -47, domáhala zaplacení částky 46 175,52 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené, po posouzení úvěruschopnosti žalované, mezi žalovanou a země společností právnická osoba, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr v částce 36 223 Kč, přičemž uplatněná pohledávka sestává také ze smluvních úroků a náhrady účelně vynaložených náklad. Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti právnická osoba postoupena na žalobkyni.
2. Soud nařídil jednání na den 10. 1. 2022 a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále též „o. s. ř. “). Žalovaná se dostavila a při jednání uvedla svá obranná tvrzení a označila důkazy, jež soud po jejich předložení provedl při odročeném jednání dne 31. 1. 2022.
3. Žalovaná uvedla, že si částku 36 223 Kč půjčila, z toho uhradila částku 13 900 Kč a požadovaná částka jí proto přijde příliš vysoká. Smlouva byla uzavírána přes internet, smlouvu v písemné podobě nedostala. Požádala o umožnění plnění dluhu ve splátkách po 500 Kč měsíčně s tím, že v důsledku střelného poranění má mnohé zdravotní obtíže, což jí neumožňuje práci na plný úvazek, její měsíční příjem při polovičním úvazku činí částka a výdaje na bydlení činí částka měsíčně, pomáhají jí děti, invalidní důchod jí byl odebrán, ale bude o něj znovu žádat.
4. Z žalobkyní tvrzených skutečností na základě provedeného dokazování a nesporného tvrzení účastnic má soud za prokázané následující. země společnost právnická osoba, jiné reg. č. C číslo, a žalovaná se dne 12. 8. 2019 prostřednictvím internetové komunikace dohodly, že tato společnost poskytne žalované úvěr až do výše sjednaného limitu 80 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Žalovaná následně čerpala prostřednictvím svého bankovního účtu po různých částkách úvěr v celkové výši 36 223 Kč (vyplývá ze shodných tvrzení účastnic, jakož i z předložených platebních informací a z historií transakcí). Dne 27. 1. 2020 se společnost právnická osoba a žalobkyně dohodly, že výše specifikovaná pohledávka za žalovanou se postupuje na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek z 27. 1. 2020 vč. relevantní části přílohy). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno psaním ze dne 27. 10. 2020, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 45 048,35 Kč do tří dnů, a které bylo za účelem doručení žalované podáno na poště dne 27. 10. 2020 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek z 27. 10. 2020 a z podacího lístku č. RR2597471863F).
5. Z žalovanou tvrzených skutečností na základě provedeného dokazování má soud za prokázané následující. Žalovaná uhradila žalobkyni postupnými platbami částku v celkové výši 13 900 Kč (zjištěno z potvrzení o provedení transakcí ze dnů 9. 12. 2019 k částce 3 000 Kč, 9. 1. 2020 k částce 3 400 Kč, 9. 2. 2020 k částce 3 000 Kč, 6. 3. 2020 k částce 1 000 Kč, 11. 3. 2020 k částce 2 000 Kč, 4. 2. 2021 k částce 1 000 Kč a 22. 3. 2021 k částce 500 Kč).
6. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud nepochyboval. Soud si povšiml, že v případě jednotlivých plateb (jak ze strany původní věřitelky, tak ze strany žalované) nesouhlasí variabilní symboly s variabilními symboly (srov. také sdělení banka z 15. 11. 2021), jež měly smluvní strany dle smlouvy či dle žaloby u plateb uvádět, avšak vzhledem k tomu, že se takového chování dopustily obě strany, přičítá to soud poměrně nepříliš srozumitelnému způsobu komunikace na dálku, k němuž smluvní strany přistoupily, považuje tato zjištění za nedůležité marginálie a tvrzení obou účastnic o prováděných platbách ve vztahu k tvrzenému závazku má za prokázaná.
7. Soud má nicméně za neprokázané tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobkyně k tomuto svému tvrzení předložila pouze záznam společnosti právnická osoba ze dne 24. 11. 2020 nazvaný ověření úvěruschopnosti klienta, z něhož plyne údaj o tom, že původní věřitelka do některých databází nahlédla. Nepochybné však je, že původní věřitelka vůbec nevyžadovala údaje o majetkových poměrech, výdajích a příjmech žalované, jež jsou však pro posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr klíčové.
8. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. právnická osoba a žalovaná, od níž nebyly vyžadovány žádné údaje o jejích poměrech, se dohodly na podmínkách poskytování revolvingového úvěru, načež žalovaná čerpala peněžní prostředky v celkové výši 36 223 Kč, z čehož částku 13 900 Kč vrátila. Dne 27. 1. 2020 se společnost právnická osoba dohodla s žalobkyní na tom, že se předmětná pohledávka za žalovanou převádí na žalobkyni. Dne 27. 10. 200 společnost právnická osoba oznámila postoupení pohledávky žalované a vyzvala ji k zaplacení dluhu ze smlouvy do tří dnů a výzvu téhož dne podala na poště k doručení žalované.
9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
10. země společnost právnická osoba a žalovaná uzavřely skrze prostředky dálkové komunikace podle českého práva smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se v obou případech o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat.
11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel úvěru před zavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného paragrafu ZSÚ poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatel úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má za následek dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatnost smlouvy. Toto ustanovení vychází z čl. 8 a čl. 23 harmonizované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie vydaného dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, pak zmíněná harmonizovaná ustanovení směrnice brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne.
13. Z výše uvedeného jednoznačně plyne, že nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem poskytované sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.
14. V posuzované věci společnost právnická osoba coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle provedených důkazů nesplnila. Poskytovatelka úvěru se vůbec nezajímala o majetkové poměry žalované, o její příjmy či výdaje, a spokojila se s nedostatečnými údaji z některých dostupných evidenci, pokud do těchto skutečně nahlédla. Poskytovatelka úvěru neměla dostatečné informace o úvěruschopnosti žalované. Soudu proto konstatoval, že ochrana spotřebitele ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ nebyla žalované před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení pořádku, a uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru je proto podle § 588 o. z. absolutně neplatná.
15. Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou postoupeny podle § 1879 a násl. o. z., má za žalovanou pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalované dle provedených důkazů a shodných tvrzení účastnic poskytla peněžní prostředky v částce 36 223 Kč a z této částky bylo dle prokázaného obranného tvrzení žalované vráceno 13 900 Kč. K vrácení tudíž stále zbývá částka 22 323 Kč. Žalovaná, jež se o tuto částku obohatila na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, je tedy povinna vydat částku 22 323 Kč žalobkyni.
17. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byla žalovaná k vrácení dlužné částky vyzvána psaním ze dne 27. 10. 2020, který žalobkyně odeslala žalované téhož dne. Podle § 573 o. z. se má zmíněná. výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 30. 10. 2020. Původní věřitelka vyzvala žalovanou ke splnění do tří dnů, nejzazším dnem pro včasné vydání bezdůvodného obohacení byl tedy den 2. 11. 2020. Od 3. 11. 2020 je žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 22 323 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.
18. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl. Podle § 160 odst. 1 in fine o. s. ř. o. s. ř. soud vyhověl žádosti žalované, jejímuž tvrzení o nepříznivém zdravotním stavu a nepříznivé finanční situaci uvěřil, a to též s přihlédnutím k oprávněným zájmům žalobkyně, jež je společností zaměřující svou činnost na skupování a následné vymáhání pohledávek, jak je soudu z úřední činnosti dobře známo, z často neplatných smluv o spotřebitelských úvěrech, do jejíchž práv nebude umožněním splátkového kalendáře nikterak výrazně zasaženo. Soud stanovil možnost plnění dluhu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, neboť splátky v této výši by žalovaná měla být schopna hradit. Žádosti o splátky v nízké výši 500 Kč nebylo možno vyhovět též s ohledem na nedobrou platební morálku žalované v této věci. Nezaplatí-li žalovaná byť jedinou splátku řádně a včas, stane se celý zbývající dluh po včas a řádně učiněné výzvě k zaplacení splatným a vykonatelným.
19. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatků, smluvního úroku ani tvrzených účelně vynaložených nákladů. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího také z úroků z prodlení požadovaných za období před splatností dluhů z bezdůvodného obohacení, resp. z částek, jež žalovaná není povinna žalobkyni platit.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádná z účastnic, jež v řízení zaznamenaly každá přibližně poloviční úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání v listinné podobě je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.