Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 340/2021-33

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Margitou Markovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka za dobu od datum do datum, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka za dobu od datum do datum, s úrokem ve výši částka ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum], s úrokem ve výši [částka] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o nesplacený úvěr, který byl poskytnutý na základě smlouvy ze dn datum uzavřené mezi žalovaným a společností právnická osoba (dále jen„ banka“). Na základě smlouvy o úvěru poskytla banka žalovanému částku částka. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku v 108 měsíčních splátkách po částka, úrok byl dohodnut ve výši 10,40 % ročně. Žalovaný neplatil splátky řádně. V důsledku toho banka využila svého práva a úvěr prohlásila za splatný. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalobkyně uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši částka, smluvní poplatky ve výši částka, smluvní úrok z prodlení ke dni datum ve výši částka a sjednaný úrok a úrok z prodlení od datum do zaplacení.

2. V průběhu řízení doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že žalovaný byl v prodlení se splátkami od ledna 2020, poplatky jsou tvořeny poplatky za upomínky, pojištění a zesplatnění, kapitalizovaný úrok je vyčíslen za období od datum do datum, úrok z prodlení za období od datum do datum žalovaného byla prověřena tak, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, veškeré dostupné informace byly kontrolovány v interních a externích databázích (NRKI, BRKI, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR). příjmení vycházela z příjmu žalovaného částka s tím, že čistý příjem domácnosti byl částka. Výdaje byly odhadnuty na základě historických dat ČSÚ, žalovaný měl závazek se splátkami částka měsíčně, žádal o úvěr ve výši částka

3. Na opětovnou výzvu doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr byl hodnocen podíl žalovaného na nákladech na bydlení procentem stejným, jako je poměr jeho příjmu k příjmu celé domácnosti, uváděný čistý příjem celé domácnosti měl pouze sekundárná funkci a nebyl nijak ověřen. Pokud se týká výdaj, banka počítala s částkou životního minima žalovaného a normativních nákladů na bydlení (s odkazem na příslušné zákony, aniž by uvedla konkrétní výši, kterou vzala v úvahu)

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Ze smlouvy ze dne datum má soud za prokázáno, že žalovaný a právnická osoba uzavřeli smlouvu o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka a závazek žalovaného splatit úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků v 108 měsíčních splátkách po částka.

6. Z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázáno, že banka splnila svou povinnost a poskytla žalovanému částku částka. Soud má dále z těchto výpisů (zejména z kreditních ročních obratů) za prokázáno, že žalovaný zaplatil v roce 2017 částku částka, v roce 2018 částku částka, v roce 2019 částku částka, v roce 2020 nic nezaplatil. Celkem zaplatil částka.

7. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že banka měla pro posouzení schopnosti splácet následující údaje: příjem částka (potvrzeno od zaměstnavatele). Ostatní nezbytné náklady částka, srážky žádné, žádná vyživovaná osoba, celkový čistý příjem domácnosti částka, žalovaný bydlel v nájmu, byl svobodný, zdroj příjmů jeden, uvedl číslo mobilního telefonu a e-mailovou adresu. Žádal o úvěr ve výši částka.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohy má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena.

9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi účastníky je neplatná.

15. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

16. Ustanovení , o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

17. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

18. Úprava ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.

19. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy , který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v  věta druhá

20. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla její právní předchůdkyně z veřejně dostupných rejstříků, žádné důkazy o lustraci nedoložila.. Je však nutno konstatovat, že ani předložení takových důkazů by nebylo v uvedeném případě dostatečné. Ani na výzvu soudu neuvedla, jaké konkrétní údaje o výdajích vzala banka v potaz, výdaje jsou uvedeny pouze odkazem na životní minimum a normativní náklady, což však nevypovídá nic o tom, jaké údaje byly skutečně zohledněny. Žalovaný sice byl svobodný a bezdětný, ale bydlel v nájemním bytě ve městě, které je co do nákladů na bydlení srovnatelné s okresním (obec). Pokud žalobkyně tvrdí, že údaje o celkovém příjmu domácnosti byly pro banku pouze sekundární, odporuje to jejímu tvrzení, že takový (neověřený) příjem byl zohledněn při posouzení podílu žalovaného na nákladech na bydlení (zde 22,95 %) .Přitom takový„ celkový příjem“ není nijak ověřen. Žalovaný měl dále splátky částka měsíčně. Je zřejmé, že obvyklé náklady na bydlení a životní minimum ve srovnání s příjmem žalovaného sotva poskytují podklad pro přesvědčení o tom, že žalovaný nebude mít zjevný problém splácet úvěr splátkou dosahující téměř poloviny jeho příjmu. Žalovanému byla poskytnuta částka ještě o částka vyšší než požadoval. Je zjevné, že individuální hodnocení banky neodpovídá logice, o jisté obezřetnosti a pečlivosti ani nemluvě.

21. Lze poukázat na závěr Ústavního soudu () o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Právě toto kritérium splněno nebylo, jk je již výše uvedeno.

22. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli v tomto případě zde byla evidentně důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Úvěr tak bnka poskytla v rozporu s ust. věta druhá a smlouva je proto neplatná.

23. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. Žalovanému byla poskytnuta celkem částka částka, z provedených důkazů vyplývá, že zaplatil dosud celkem částka. Proto je povinen vrátit částku částka. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.

24. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalovaného. Žaloba byla žalovanému doručena datum, žalovaný je tedy v prodlení až od datum (neboť dnem plnění byl datum) .. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle o.z.ve výši stanovené

25. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážné úspěšnému žalovanému v řízení vznikly náklady. Úspěch ve věci je hodnocen s ohledem na požadované a úroky z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.