Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 228/2021-52
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou, v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně, ulice
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizována dvě slova.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 25 860 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 500 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 12 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do 19. 1. 2021, z částky 1 500 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 341,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 558,56 Kč, úrok 19,07 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 109,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, advokáta se sídlem adresa žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 500 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 12 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do 19. 1. 2021, z částky 1 500 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 341,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 558,56 Kč, úrok 19,07 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 109,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně].
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu a doplnění žaloby, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 25 860 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavře s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 4. 1. 2019, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění poplatek ve výši 360Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 456 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla stanovena na 28. 2. 2020. Uhradil částku 1 500 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 10 860 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 558,56Kč (úrok ve výši 19,07 % ročně z dlužné jistiny od 29. 2. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021), dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 341,67 Kč (z dlužné jistiny od 29. 2. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021), úroků ve výši 19,07% ročně z jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10% ročně z jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalované týkající se jejich rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, které byly zapsány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.
3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se k jednání nedostavil.
4. Ze smlouvy anonymizováno - smlouva o spotřebitelském úvěru anonymizována dvě slova ze dne 4. 1. 2019 číslo bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle kterých byly žalovanému poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 27 360 Kč, která zahrnuje částku 15 000 Kč, úrok ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za pojištění 360Kč. Žalovaný se zavázal uhradit uvedenou celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách po 456Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí poskytnuté částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2021, podacího lístku vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Výzvou k plnění ze dne 13. 5. 2021 předané k poštovní přepravě dne 14. 5. 202 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka ze dne 4. 1. 2019 podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z výpisu z živnostenského rejstříku, daňového přiznání. V kartě zákazníka je dále zaškrtnut údaj o předložení faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO, nájemní smlouva, jako zdroj příjmů je zaškrtnut údaj OSVČ. Žalovaný potvrdil příjem ve výši 50 500 Kč a výdaje na nájem/inkaso, energie ve výši 7 290 Kč, osobní výdaje ve výši 4 500 Kč, další výdaje 4 200Kč, celkem výdaje ve výši 15 990 Kč, z toho použitelný měsíční příjem ve výši 34 510 Kč (rozdíl příjmů-výdajů). Žalovaný potvrdil nájemní bydlení, žijící v domácnosti jako partner, žádné nezaopatřené dítě. Z výpisu z živnostenského rejstříku, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2017, daňového dokladu, výpisu SIPO se podává, že žalovaný byl zapsán v živnostenském rejstříku, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2017 obsahuje mimo jiné údaj o základu daně ve výši 165 824 Kč (rozdíl příjmů a výdajů), daň ve výši 24 860Kč, adresu místa pobytu obec, ulice a číslo shodnou s adresou zapsanou v živnostenském rejstříku, daňové přiznání není podepsáno poplatníkem, není opatřeno podacím razítkem příslušného finančního úřadu. Doklad SIPO je vystaven s datem 30. 6. 2018 na platby za služby ve výši 5 290 Kč na adrese obec ulice a číslo. Daňový doklad s datem 7. 9. 2018 je vystavený za kamenické práce na částku 50,520 (zřejmě 50 520 při násobku uvedených údajů 63,15 x 800). Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky 15 000 Kč. Žalovaný částku převzal v hotovosti a zavázal se ji vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky, odměnou za administrativní činnost, náklady za hotovostní inkaso, poplatkem za pojištění, celkovou dlužnou částku ve výši 27 360 Kč v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.
5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/2013 (právnická osoba v . jméno příjmení a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto jsou spotřebitelské smlouvy odporující § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
8. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Deklarované příjmy žalovaným ve výši 50 500 Kč nebyly žalovaným doloženy, nekorespondují s údaji uvedenými v daňovém přiznání. Pokud byl základ daně ve výši 165 824 Kč a po odečtení daně ve výši 24 870 Kč měl žalovaný k dispozici 140 954 Kč, což představuje měsíční příjem ve výši 11 746,16 Kč, který je nižší než v kartě zákazníka zapsané celkové výdaje ve výši 15 990 Kč. Předložený daňový doklad na částku 50,520 (zřejmě 50 520) nelze mít za prokázání pravidelného čistého měsíčního příjmu ve výši 50 500 Kč. Doložené výdaje dokladem SIPO potvrzují platby za služby bytu hrazené v červnu 2018, nikoli výši plateb za služby v době uzavření smlouvy v lednu 2019, rovněž nebyly soudu předloženy doklady o výši nájmu, doklad potvrzující aktuální výši výdajů na bydlení a služby k datu uzavření smlouvy nebyl doložen. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Z dokladů předložených žalovaným pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nelze dospět k závěru o jeho schopnosti úvěr řádně splácet. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
9. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil 1 500Kč Kč a byla mu poskytnuta částka 15 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 13 500 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 13. 5. 2021 podané k přepravě dne 14. 5. 2021. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal od 20. 5. 2021. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
10. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení měla žalobkyně úspěch v rozsahu 4,41%. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 109,68 Kč z celkových nákladů řízení ve výši 2 487 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 035 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (§ 14b), odměnu za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), tři režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř..
11. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.