Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 C 21/2022-47

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci

žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 22 466,30 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 12 700 Kč, 9% zákonného úroku z prodlení z částky 12 700 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 408,13 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 768 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 766,30 Kč, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 12 700 Kč, 9% zákonného úroku z prodlení z částky 12 700 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 408,13 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 768 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 766,30 Kč, zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 28. 6. 2021 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 22 466,30 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne datum uzavřela žalovaná se společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo. Na jejím základě byla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy poskytnuta jistina úvěru ve výši 25 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 17 250 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy splatném při uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná tak byla povinna zaplatit původnímu věřiteli částku 42 250 Kč, a to v 13 splátkách ve výši 3 250 Kč, přičemž první splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena, splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost úvěru pak připadla na den 22. 10. 2018. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, uhradila částku ve výši 29 550 Kč, která odpovídá 9 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány dle předpisu splátek tvořícího přílohu smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 12 300 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky částka 17 250 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 12 700 Kč, která představuje zůstatek jistiny. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele, tj. společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba, v důsledku koupě části závodu se tak věřitelem pohledávky evidované za žalovanou stala společnost právnická osoba Z přechodného věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 12 700 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 408,13 Kč za období od 23. 10. 2018 do 30. 11. 2020, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 768 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 766,30 Kč. Nárok na zaplacení smluvní pokuty vznikl v souladu s článkem V. odst. 4 smlouvy, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty za období od 23. 10. 2018 do 30. 11. 2020.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se nedostavila.

3. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena dne 22. 9. 2017 mezi věřitelem právnická osoba a žalovanou, žalované byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, žalována se zavázala uhradit věřiteli vedle jistiny celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 18 250 Kč, a to 28% úrok za období, na které byl úvěr poskytnut, poplatek za uzavření smlouvy splatný při podpisu smlouvy ve výši 1 000 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 5 500 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 4 750 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku ve výši 43 250 Kč uhradit v 13 měsíčních splátkách ve výši 3 250 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 22. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. V článku V. smlouvy byly upraveny důsledky prodlení, v čl. V. 2 bylo sjednáno, že v případě, že dlužník nesplní povinnost uhradit kteroukoliv splátku řádně a včas, může věřitel dlužníka vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě, že dlužník ani přes výzvu věřitele dlužnou splátku neuhradí ve stanovené lhůtě, věřitel má právo prohlásit úvěr za zesplatněný v důsledku prodlení spotřebitele s tím, že tato splatnost se týká pouze nesplacené poskytnuté jistiny. V článku V. 4 se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny.

4. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne 22. 9. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána ve právnická osoba obec, má příjem ve výši 13 049 Kč měsíčně, který byl ověřen z výplatních pásek a pracovní smlouvy. K výdajům uvedla, že má výdaje ve výši 2 000 Kč na bydlení, 2 000 Kč na energie, 3 500 Kč na stravování, výživné, má tedy průměrné měsíční výdaje ve výši 7 500 Kč, které byly ověřeny doklady SIPO a čestným prohlášením. Dále uvedla, že je rozvedená, počet výděl. činných osob v domácnosti 2, počet vyživovaných osob 0, bydlí v obecním/státním bytě, má standardní vybavení domácnosti.

5. Z notářského zápisu notářky anonymizováno jméno příjmení, sp. zn. NZ číslo, spisová značka ze dne 27. 9. 2018 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba jako prodávající a společnost právnická osoba jako kupující uzavřeli smlouvu o prodeji části závodu, který je tvořen divizí spotřebitelských úvěrů.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce, žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno společností právnická osoba ze dne 19. 1. 2021 a následně dopisem žalobce ze dne 8. 2. 2021.

7. Zy vyhotovené žalobcem dne 23. 6. 2021 bylo zjištěno, jaké úkony mimosoudního vymáhání pohledávky byly realizovány.

8. Žalovaná byla o zaplacení upomínána upomínkami žalobce ze dne 8. 3. 2021 a 6. 4. 2021 a následně předžalobní upomínkou sepsanou právním zástupcem žalobce dne 4. 5. 2021

9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva, kterou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, byl sjednán úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, žalovaná se zavázala zaplatit žalobci poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a dále 13 splátek ve výši 3 250 Kč, celkem měla uhradit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 18 250 Kč, tj. celkovou dlužnou částku ve výši 43 250 Kč. Ve smlouvě byly sjednány důsledky prodlení žalované ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná na úvěr zaplatila částku 29 550 Kč. Před uzavřením smlouvy původní věřitel zjišťoval osobní a majetkové poměry žalované, zjistil průměrný příjem žalované v podobě příjmu ze zaměstnání ve výši 13 049 Kč měsíčně a průměrné výdaje žalované ve výši 7 500 Kč měsíčně. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce.

10. Podle , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku relativní neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Ve věci není sporu o tom, že žalovaná neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit její úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy o zápůjčce tak, jak stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru (zápůjčky) prověřil dostatečně schopnost spotřebitele (úvěrovaného) úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá, že právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy (i bez výslovné námitky žalované) z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované je správný a je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).

14. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet zápůjčku s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel zápůjčky neučiní. Zápůjčka (spotřebitelský úvěr) má být navíc poskytnuta jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel zápůjčky plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

15. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).

16. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti dané mu v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o zápůjčce dostatečně neprověřil schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku ve splátkách, jak měly být dohodnuty v předmětné smlouvě o zápůjčce, takovou smlouvu se žalovanou jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná byla schopna poskytnutou zápůjčku splácet. Žalobce v řízení tvrdil a dokazoval, že při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval právní předchůdce žalobce s odbornou péčí, když především vyšel z údajů od žalované, kdy takto získané informace hodnotil tak, že žalovaná má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutých zápůjček. Soud však nemá tvrzení žalobce o dostatečném prověření úvěruschopnosti za v řízení prokázaná. Soud ve shodě s výše citovaným ust. § 84 odst. zákona o spotřebitelském úvěru souhlasí s tvrzením žalobce, že spotřebitel – žalovaná má povinnost poskytovat na základě požadavků poskytovatele úvěru (zápůjčky) pravdivé a úplné informace, na druhé straně je i ze znění tohoto ustanovení zákona a ze závěrů Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. -39 zřejmé, že je to především poskytovatel úvěru (zápůjčky), jako osoba znalá v daném oboru, aby po žalované vyžadoval poskytnutí relevantních informací, pokud ze zjištěných skutečností či jiných informací má pochybnost o pravdivosti či úplnosti jejího tvrzení, je povinen ji vyzvat k doplnění či upřesnění tvrzených skutečností, případně tyto ověřovat i z jiných zdrojů. Soud má přitom za to, že právní předchůdce žalobce těmto svým povinnostem nedostál, když se spokojil s neúplnými a nedoloženými informacemi od žalované, přičemž žalobce neprokázal, že žalovaná tvrzené příjmy a výdaje uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru řádně doložila. Žalobce neprokázal, že by žalovanou tvrzené příjmy a výdaje právní předchůdce žalobce jakýmkoli způsobem prověřoval, když ke svému tvrzení nedoložil jakékoli listinné důkazy uvedené v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, které by prokázaly, že právní předchůdce žalobce výši příjmů a výdajů žalované skutečně prověřoval. Při hodnocení schopnosti žalované splácet zápůjčku je přitom vždy podstatný poměr mezi jejími příjmy a výdaji, při zohlednění způsobu splácení dosavadních dluhů. Je tak na poskytovateli zápůjčky (spotřebitelského úvěru), aby právě příjmy, výdaje a existenci jiných závazků na straně žalované náležitě zkoumal, prověřil a zhodnotil (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. Žalobce vycházel z toho, že měsíční příjem žalované činí částku 13 049 Kč a měsíční výdaje žalované činí částku 7 500 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěru je uvedeno, že příjmy doložila žalovaná výplatními páskami, pracovní smlouvou a DPP, výdaje doložila doklady SIPO a čestným prohlášením. I pokud by žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce měl k dispoziciy, které jsou v žádosti označeny, pak zejména prověření výdajů žalované proběhlo zcela formalisticky. Žalobce netvrdil nic o tom, že by sám ověřoval tvrzení žalované o tom, že nesplácí žádné jiné úvěry, nevyžadoval po žalované doložení dalších listin (např. výpisů z účtu). Výdaje na stravování a výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně jsou zjevně podhodnocené a je zřejmé, že při nízké měsíčním příjmu ve výši 13 049 Kč nebyla žalovaná schopna hradit všechny své výdaje a sjednané měsíční splátky úvěru ve výši 3 250 Kč. Lze tak uzavřít, že pokud se právní předchůdce žalobce spolehl jen na údaje uvedené žalovanou a tyto blíže neověřil, nebyla úvěruschopnost žalované posouzena řádně a úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná.

18. Soud proto učinil závěr, že z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalované nevyplynulo, že by nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet sjednané splátky a úvěrová smlouva je proto neplatná. Z uzavřené smlouvy tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovaná však přijala od právního předchůdce platbu ve výši 25 000 Kč, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, na její straně tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle a 2 . V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Žalovaná je tak povinna tuto částku vrátit, avšak protože žalovaná již na základě uzavřené smlouvy zaplatila částku 29 550 Kč, rozhodl soud o zamítnutí žaloby.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , kdy procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.