Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 5/2022-41
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3 870 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 15.05.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 130 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 114,7 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 925,54 Kč, dále zákonného ročního úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 5 000 Kč od 07.12.2019 do 14.05.2020 a z částky 1 130 Kč od 15.05.2020 do zaplacení, dále úroku 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od 07.12.2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 804,06 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3 870 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 15.05.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 130 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 114,7 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 925,54 Kč, dále zákonného ročního úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 5 000 Kč od 07.12.2019 do 14.05.2020 a z částky 1 130 Kč od 15.05.2020 do zaplacení, dále úroku 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od 07.12.2019 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 804,06 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovanému zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet, a to zejména na základě informací získaných od žalovaného, ten byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaný byl povinen uvést pravdivé informace. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit za půjčené prostředky úrok 455 Kč s úrokovou sazbu ve výši 20,98 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Své povinnosti neplnil řádně a včas, na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu zaplatil pouze částku 1 130 Kč. Žalobce se proto domáhá dlužné jistiny 5 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku, úroku z prodlení, jdoucího smluvního úroku a úroku z prodlení od 7. 12. 2019 z dlužné jistiny. Předmětná pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, postoupení bylo žalovanému oznámeno stejného dne.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil, ani neprokázal, že by dlužnou částku, byť jen zčásti uhradil. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 1. 3. 2022, žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil, věc byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.
3. Dokazování ve věci bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce
4. Ze smlouvy o půjčce bylo prokázáno tvrzení žalobce o uzavření předmětné smlouvy dne datum způsobem a s obsahem, jak bylo tvrzeno v žalobě (viz odst. 1 odůvodnění). Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný převzal v den uzavření smlouvy částku 5 000 Kč od původního věřitele v hotovosti.
5. Z tvrzení žalobce, které žalovaný žádným způsobem nezpochybňoval a zároveň bylo v jeho prospěch, bylo prokázáno, že žalovaný na půjčku uhradil celkem částku 1 130 Kč, jiné úhrady žalovaný netvrdil a neprokázal.
6. Žalobce v řízení tvrdil, že původní věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, toto tvrzení však dle názoru soudu nebyla dostatečná a řádné prověření úvěruschopnosti žalobcem nebylo řádně tvrzeno ani prokázáno. Svou nepřítomností u jednání se žalobce připravil o možnost býti poučen soudem ve smyslu § 118a o.s.ř.
7. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002).
8. Žalobce pouze nekonkrétně tvrdil, že původní věřitel měl získat dostatečné informace od žalovaného, tyto měl zhodnotit, kdy žalovaný měl být dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, kdy tyto informace byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Na základě toho měl právní předchůdce žalobce vyhodnotit žalovaného jako úvěruschopného. Žalobce řádně netvrdil, jak a jaké konkrétně byly poměry žalovaného skutečně zjišťovány, a jak byly tyto vyhodnoceny.
9. Pokud žalobce předložil kartu zákazníka, z ní vyplývá, že byla sepsána v den uzavření smlouvy, jsou v ní iniciály žalovaného jako jméno, adresa, číslo OP, u bydlení uvedeno, že bydlí s rodiči, není uvedeno, s kým žije ve společné domácnosti. U zaměstnání je vyplněno jméno a adresa zaměstnavatele, kterým měl být právnická osoba, mělo se jednat o hlavní pracovní poměr na dobu určitou od října 2015, kdy je uvedeno, že počet zaměstnání za poslední 3 roky je 2. Tyto skutečnosti nebyly nijak doloženy, soudu není zřejmé, zda měl právní předchůdce žalobce k dispozici pracovní smlouvu, i když je zaškrtnuta v dokumentech na pověření situace, není zřejmé, do jaké doby měl pracovní poměr trvat, když je zřejmé z karty zákazníka, že měl být na dobu určitou, dále ze skutečnosti, že za poslední 3 roky vystřídal žalovaný 2 zaměstnání je zřejmé, že zaměstnání mělo být pečlivě zkoumáno tak, aby bylo zřejmé, že žalovaný bude mít do budoucna na období sjednaných splátek zajištěn pravidelný příjem. Pokud jde o měsíční příjem je vyplněna čistá mzda 11 100 Kč, u výdajů 1 500 Kč inkaso, výdaje domácnosti 4 300 Kč. U dokumentů na ověření finanční situace je zaškrtnuto výplatní pásky, pracovní smlouva. Žádné z těchto dokumentů však soudu nebyly předloženy a není zřejmé, zda vůbec a pokud, tak s jakým obsahem byly původnímu věřiteli předloženy a jak byly vyhodnoceny. Uvedený příjem 11 100 Kč tak nebyl žádným způsobem prokázán. Pokud jde o měsíční výdaje, výdaje na inkaso či nájem, kdy není přesně specifikováno o jaké výdaje se jedná, se jeví jako podhodnocené, u dalších výdajů není specifikováno, o jaké výdaje se mělo jednat a v jaké jsou skutečné výši. Je zřejmé, že právní předchůdce žalobce si neudělal objektivní představu o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, které by mohl získat například výpisem z jeho účtu za vypovídající období, tedy minimálně tříměsíční před sjednáním smlouvy. Soud má za to, že žalobce řádně netvrdil a neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného byla v době sjednání smlouvy s dostatečnou pečlivostí prověřena a vyhodnocená.
10. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze stejného dne.
11. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že touto výzvou ze dne 7. 5. 2020, odeslanou dne 10. 5. 2020, byl žalovaný žalobcem vyzván k zaplacení předmětné částky, kdy mu byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 14. 5. 2020.
12. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
17. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětná úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně s ohledem na nesplnění povinnosti původním věřitelem s náležitou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Porušení povinnosti původního věřitele řádně a s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu a zároveň (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázku i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele, tento výklad vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 6.10.2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20 a z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18. Soud zároveň odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně). V tomto smyslu původní věřitel žalované svou povinnost nepochybně nesplnil, soud tak vyhodnotil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.
18. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel vyplatil žalovanému částku 5 000 Kč, ten z ní vrátil 1 130 Kč. Ve zbytku, tedy co do částky 3 870 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval právní důvod, když jak bylo shora rozvedeno, předmětná smlouva byla absolutně neplatná. Bezdůvodné obohacení v uvedené výši je povinen žalovaný vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z., soud tedy přiznal výrokem I částku 3 870 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky, kdy za výzvu k plnění je možné považovat předžalobní výzvu, lhůta k plnění byla stanovena do 14. 5. 2020, následující den se žalovaný dostal do prodlení, od tohoto dne byl žalobci přiznán úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to v požadované výši, která nepřesahuje zákonnou sazbu stanovenou dle § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta tak, vyplývá z výroku II.
19. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že i pro případ řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, by soud nevyhodnotil žalovanou částku jako oprávněnou v plné výši, kdy poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek považuje soud za ujednání nemravná, odporující zákonu a narušující veřejný pořádek, a jako taková absolutně neplatná. Soud je přesvědčen, že sjednaný úrok představuje dostatečnou odměnu pro věřitele za poskytnutý úvěr a původní věřitel již neměl právo požadovat po žalované další poplatky.
20. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce byl úspěšný pouze částečně a dle poměru jeho úspěchu, který činil 77 % neúspěchu, který činil 23 % má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení co do 54 % Náklady řízení žalobce představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny ustanovení § 14b, neboť předmětné řízení zcela nepochybně vyhovuje parametrům předestřeným v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), neboť žalobce žaluje pohledávku z úvěrové smlouvy, která je uzavírána opakovaně dle typizovaných vzorů, obdobné žaloby jsou podávány opakovaně, ve větším množství, skutkové vymezení je obdobné, stejně tak vymezení právní. Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 600 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 200 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1, a to za přípravu, převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3× režijní paušál po 100 Kč dle § 14 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 advokátního tarifu, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení žalobce představují částku 1 489 Kč, z toho 54 % činí částku 804,06 Kč, která byla žalobci přiznána na náhradě nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč (§202 o. s. ř.). Rozsudek proto obsahuje zkrácené odůvodnění (§157 odstavec 4 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas povinnost, která mu byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.