Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

112 C 11/2022-30

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D. ve věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 13 097,77 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení se v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 8 594,60 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky v zákonné výši za dobu od 22. 4. 2019 do zaplacení a částky 2 877,01 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 503,17 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 9,75 % za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu roční úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 4 503,17 Kč za dobu od 22. 4. 2019 do 28. 1. 2022.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 8 594,60 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky v zákonné výši za dobu od 22. 4. 2019 do zaplacení a částky 2 877,01 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 503,17 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 9,75 % za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu roční úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 4 503,17 Kč za dobu od 22. 4. 2019 do 28. 1. 2022. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou soudu doručenou dne 1. 9. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 13 097,77 Kč s příslušenstvím. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným měla být 21. 6. 2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru až do částky 35 000 Kč. Tato částka měla být vrácena ve splátkách ve výši 12,5 % nesplacené jistiny úvěru spolu s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku 12,5 %. Žalovaný vyčerpal částku 16 834 Kč zápůjčkami z 21. 6., 2. 7., 10. 9. a 5. 11. 2018 a uhradil v mezidobí 12 330,83 Kč. Žalovaný zbylé prostředky nevrátil. Podáním z 3. 2. 2022 žalobce vzal žalobu zpět v rozsahu, v jakém se plnění žalovaného z potenciálně neplatné smlouvy započítalo pouze na jistinu, pročež zbývá uhradit částku 4 503,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení bez sjednaného úroku. V rozsahu uvedeného procesního úkonu soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku řízení podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“) zastavil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud rozhodl ve věci bez jednání podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), když dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

3. Předchůdce žalobce, jako věřitel, a žalovaný, jako dlužník (včetně dokladu totožnosti), spolu dne 21. 6. 2018 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru v elektronické formě, a to až do výše 50 000 Kč s měsíčním úrokem 8,5 %. Současně měl být uhrazen poplatek za každé čerpání 12,5 %. Žalovanému byla na základě jeho elektronické žádosti (4 x) poukázána celkem částka 8 000 Kč (21. 6. 2018), 2 000 Kč (2. 7. 2018), 6 000 Kč (10. 9. 2018), 834 Kč (5. 11. 2018), celkem 16 834 Kč. Ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že došlo k úhradě částky 12 330,83 Kč. Z předložených materiálů neplyne, že by předchůdce žalobkyně učinil jakékoli kroky k prověření úvěryschopnosti žalovaného. Pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvami z 20. 12. 2019 a 9. 6. 2020. Dopisem z 6. 5. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Dluh nebyl uhrazen přes výzvu z téhož dne.

4. Soud v projednávané věci aplikoval , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení se„ úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. V projednávané věci předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku 16 834 Kč, kterou měl dotyčný vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Toto žalovaný nesplnil, když důkazní břemeno o tom, že jeho dluh je nižší, než žalobcem avizovaný, je právě na něm. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem (z ničeho neplynul opak), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy, a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení zákona. Z ustanovení zákona plyne, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. Podle zákona„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.

5. Je nesporné, že úvěrující je povinen s odbornou péčí učinit takové kroky, aby dostatečně prověřil schopnost úvěrovaného mu poskytnuté prostředky vrátit. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního či obdobného vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy či příjmu. Na druhé straně však nelze pominout ani složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci. V daném případě se z žádného dokladu předloženého žalobcem nepodává, že by vůbec byla zkoumána jakákoli stránka právě uvedená. Předchůdce žalobce ničeho z uvedených okolností ani netvrdil, ani neprokazoval, přičemž úkon zpětvzetí je jen potvrzením toho, že v daném procesu elektronického uzavírání smlouvy, pokud je vůbec prováděna, je úvěryschopnost prověřena jen ve veřejně dostupných databázích, aniž by byly vyžadovány jakékoli relevantní informace od klienta. Toto však pro splnění zákonem stanovené povinnosti rozhodně nelze považovat za dostačující.

6. V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje znění zákona, nebo se jedná o neplatnost absolutní, jak platilo explicitně podle předchozí právní úpravy a Soud je toho názoru, že se jedná o neplatnost absolutní. Především je třeba vzít v úvahu rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. (publikovaný v systému ASPI pod č. JUD381523CZ). Ten mimo jiné konstatoval, že požadavek na prověření úvěruschopnosti chrání„ zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“. Dle názoru soudu tak zde nemůže mít místo uplatnění ustanovení a v návaznosti na něj věta druhá zákona a tedy nelze neplatnost právního jednání vázat pouze na námitku spotřebitele, k jehož ochraně byla zamýšlena. Nechrání totiž pouze spotřebitele, kterého zákon o spotřebitelském úvěru zmocňuje vznést námitku neplatnosti, ale i další subjekty, v konečném důsledku i stát, na němž předlužený dlužník bude závislý v rámci systému státní sociální podpory nebo hmotné nouze, čímž se soud dostává k možnosti posoudit z pozice orgánu veřejné moci takovou neplatnost ex offo.

7. V situaci, kdy věřitel, zde žalobce, evidentně rezignuje na odpovědné plnění svých povinností (mimo jiné povinnost poskytovatele postupovat s odbornou péčí - § 75 zákona), je pak jeho jednání v rozporu s uvedenou povinností třeba považovat za jednání rozporné nejen s dobrými mravy, kdy tak potenciální problémy se svým klientem externalizuje i do vztahů s dalšími subjekty, na jejichž úkor se do jisté míry obohacuje, ale i rozporné s jasným textem zákona upravujícího materii veřejnoprávního charakteru. Nelze v této souvislosti pominout ani tu skutečnost, že poskytnutí úvěru, aniž by poskytovatel prověřil úvěryschopnost dlužníka, naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 154 odst. 1 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, za který je možné uložit sankci až do výše 20 000 000 Kč. S ohledem na výši sankce je pak třeba učinit závěr, že sám zákonodárce považuje takové jednání za natolik závažné, a zájem chráněný uložením sankcionované povinnosti poskytovateli za natolik významný, že si zasluhuje zásadní správně- trestní sazbu pokuty. Na dané veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poukázal i Ústavní soud v nálezu z 26. 2. 2019, sp. zn. (dostupný v systému ASPI pod č. JUD418271CZ), byť v poměrech předchozí právní úpravy. Soud tak vychází ze závěru, že smlouva o úvěru je neplatná absolutně.

8. V projednávané věci pak při absolutní neplatnosti právního jednání bylo na místě vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení podle a násl. , kdy se žalovaný obohatil na žalobci o poskytnutou částku jistiny„ úvěru“, kterou je povinen vrátit. S ohledem na skutečnost, že v dané věci nebylo možné uplatnit sjednané datum splatnosti poslední splátky jako okamžik, k němuž měl být uhrazen celý dluh, bylo třeba posoudit, k jakému okamžiku se stal tvrzený dluh splatným, pokud vůbec. Za okamžik sesplatnění lze považovat až doručení výzvy žalovanému, k čemuž došlo doručením žaloby 27. 1. 2022. Jakkoli se jedná o datum uložení zásilky na poště, je třeba na toto uložení nahlížet jako na okamžik, kdy se dostal do sféry dispozice žalovaného, který měl možnost se se zásilkou seznámit. Důvody, pro které se tak nestalo, nejsou podle názoru soudu rozhodné. Odpovědnost je na adresátovi, který měl případně sdělit, že adresa, kam byla zásilka posílána, není adresou, kde je možno jej zastihnout. Bez zbytečného odkladu ( ) byl žalovaný povinen plnit následující den, a pokud tak neučinil, dostal se do prodlení podle k 29. 1. 2022, pročež je povinen hradit též úrok z prodlení podle a Je tomu tak ve lhůtě podle . Úrok z prodlení byl přiznán ve výši, v jakém ji žalobce požadoval k domnělému datu prodlení, neboť v opačném případě by v podstatě sazbou úroku (byť ne již dobou prodlení) na své nedůslednosti při uzavírání smlouvy profitoval. V rozsahu, v jakém žalobce požadoval úrok z prodlení mimo období, v němž by bylo možné považovat dluh za sesplatněný, byla žaloba výrokem pod bodem III. zamítnuta.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci převážně neúspěšný (viz výrok pod bodem I. a III.) a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).