Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 56/2022-55

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 87 970 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 250 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 300 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 420 Kč, úroku v kapitalizované výši 7 940,39 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 24 019,81 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 32 000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 126,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 019,81 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 27. 12. 2019, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 769,81 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 27. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 700 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 250 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 300 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 420 Kč, úroku v kapitalizované výši 7 940,39 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 24 019,81 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 32 000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 126,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 019,81 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 27. 12. 2019, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 769,81 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 27. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 700 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smluv o úvěru číslo ze dne datum a číslo ze dne datum Smlouvy uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací právnická osoba (dále jen právní předchůdce). Žalovaný si půjčil celkem 63 000 Kč a vrátil pouze 26 450 Kč.

2. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum žalobkyně žalovala na jistině 24 019,81 Kč, na poplatcích 7 170,19 Kč, na kapitalizovaném úroku 5 539,24 Kč za dobu od 15. 12. 2018 do 29. 11. 2019 a dále 23,72% p.a. úrok z jistiny 24 019,81 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 22. 12. 2018 do 29. 11. 2019 ve výši 2 059,70 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 9 % ročně z jistiny 24 019,81 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení.

3. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum žalobkyně žalovala na jistině 32 000 Kč, na poplatcích 24 780 Kč, na kapitalizovaném úroku 2 401,15 Kč za dobu od 26. 7. 2019 do 29. 11. 2019 a dále 21,27% p.a. úrok z jistiny 32 000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 2. 8. 2019 do 29. 11. 2019 ve výši 1 066,67 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 10 % ročně z jistiny 32 000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ( ).

5. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovaným uvedené smlouvy uzavřel, vyplatil mu podle nich celkem 63 000 Kč v hotovosti (smlouvy) a postoupil obě žalované pohledávky na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příloh a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěry, žalobkyně uvedla, že od žalovaného zjištěné a doklady ověřené skutečnosti uvedl její právní předchůdce před uzavřením smluv o úvěru do karty zákazníka. Poměry žalovaného tak byly v souvislosti s uzavíráním smluv o úvěru posuzovány dvakrát během tří měsíců. Žalovaný podle údajů uvedených v kartách zákazníka předložil dne datum výpis z katastru nemovitostí, pracovní smlouvu a výplatní pásky, podle nichž byl zaměstnán u společnosti právnická osoba za mzdu v průměrné výši 20 000 Kč měsíčně. Jeho výdaje činily dle zákaznické karty celkem 5 900 Kč měsíčně, a to 2 400 Kč výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) a 3 500 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení). Dle zákaznické karty ze dne datum předložil žalovaný 2017 výpis z katastru nemovitostí, pracovní smlouvu a výplatní pásky, podle nichž byl zaměstnán u společnosti právnická osoba za mzdu v průměrné výši 21 250 Kč měsíčně. Jeho výdaje činily dle zákaznické karty celkem 9 720 Kč měsíčně, a to 2 500 Kč výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), 3 500 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a 3 720 Kč splátky úvěrů/půjček.y, z nichž měl podle tvrzení právní předchůdce žalobkyně příjmy žalovaného ověřit, žalobkyně nepředložila. V kartách zákazníka nebyly ani uvedenyy, z nichž by bylo možné ověřit výdaje žalovaného a míra jeho zadlužení.

7. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy ( tohoto zákona).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. , v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

14. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

15. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s  z. č. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

16. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

17. Jak bylo uvedeno v bodu 6 rozsudku, žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalovaného uvedený v kartách zákazníka. K výdajům a míře zadlužení žalovaného nejsou v kartách zákazníka ani uvedeny žádnéy, z nichž by mohly být ověřeny.

18. Žalobkyně je přitom povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovaným uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.

19. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a není třeba lpět až na detektivním posuzování úvěruschopnosti dlužníka, je třeba primárně uvést, že bez řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka není možné objektivně hodnotit míru rizika, jestli bude úvěr splacen. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že nižší úvěry s krátkou splatností jsou méně rizikové, protože výše dluhu, která je pro dlužníka splatitelná, se nedá paušalizovat. Výše dluhu nadto není jen jistina úvěru, ale souhrn veškerých plnění, které ze smlouvy vyplývají.

20. Nastíněná úvaha žalobkyně neodpovídá ani zákonu o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje posouzení úvěruschopnosti dlužníka u všech spotřebitelských úvěrů bez ohledu na výši poskytnuté částky, přičemž není v něm ani odstupňována hloubka, do jaké je třeba při posouzení úvěruschopnosti zajít. Platí tedy, že bez ohledu na výši úvěru lze úvěruschopnost dlužníka řádně vyhodnotit jen se znalostí jeho příjmů, pravidelných výdajů a míry jeho zadlužení, přičemž informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o úvěr, není tedy třeba žádné detektivní pátrání poskytovatele úvěru.

21. Podpis žalovaného pod smlouvou o úvěru, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaný v pozici žadatele o úvěr z povahy věci není a nemůže být garantem toho, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí vyhodnotí její možnosti úvěr splácet.

22. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jsou obě dvě smlouvy o úvěru absolutně neplatné a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému byla poskytnuta částka 63 000 Kč a dosud podle tvrzení žalobkyně vrátil 26 450 Kč, proto jej soud zavázal k doplacení částky 36 550 Kč. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smluv o úvěru, žalobu zamítl.

23. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 36 550 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a tato není a zákonem stanovena, za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ze smluv o úvěru v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo žalovanému odesláno 13. 12. 2019 (podací lístek). Dle zákonné domněnky doručení (§ 573 o. z.) bylo oznámení žalovanému doručeno 16. 12. 2019. Byl v něm vyzván k zaplacení do deseti dnů, tj. do 27. 12. 2019 a nezaplatil-li, je podle o. z. od 28. 12. 2019 s plněním dluhu v prodlení. Od tohoto data až do zaplacení tedy žalobkyni přísluší dle o. z. nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané (tj. 10 % ročně). Žalobkyně v řízení požadovala ze smlouvy ze dne datum úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze v jí požadované (nižší) výši z částky 8 250 Kč (poskytnutá jistina 31 000 Kč – úhrady žalovaného 22 750 Kč) za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení a ze smlouvy ze dne datum úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení v zákonné výši z částky 28 300 Kč (poskytnutá jistina 32 000 Kč – úhrady žalovaného 3 700 Kč) za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení též zamítl.

24. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná a byla povinna nahradit žalovanému náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jeho úspěchu ( ). Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.