Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
110 C 25/2022-43
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 20 945,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 672 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 672 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 12 273,40 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 398,61 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 150,78 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 478,78 Kč od datum do zaplacení, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 341,95 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 672 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 672 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 12 273,40 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 398,61 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 150,78 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 478,78 Kč od [datum] do zaplacení, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 341,95 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném úhrady 20 945,40 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 150,78 Kč od datum do zaplacení, a ve formě smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 341,95 Kč od datum do zaplacení a úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 398,61 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o úvěru číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky, celkem 18 592 Kč, uhradit formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč. Žalovaný uhradil pouze 1 splátku ve výši 1 328 Kč dne datum. Další splátky již nehradil. Smlouvou o postoupení pohledávek z datum s účinností k datum postoupila předchůdkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován.
2. Žalovaný učinil nespornými skutková žalobní tvrzení a uvedl, že se dostal do platební neschopnosti, a proto kromě platby 1 328 Kč již další splátky nebyl schopen hradit.
3. Z nesporných tvrzení účastníků a ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 18 592 Kč vrátit předchůdkyni formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky.
4. Z přehledu úhrad a nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne datum pouze 1. splátku ve výši 1 328 Kč, další platby již neprovedl.
5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne datum poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
6. Žalobkyně ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti ničeho skutkově v žalobě nenatvrdila, a to ani po poučení soudem podle ustanovení § 118a odst. a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kterého se dostalo právnímu zástupci žalobkyně při jednání dne datum.
7. Žalovaný slyšený jako účastník řízení uvedl, že 10 000 Kč mu bylo vyplaceno v hotovosti zástupkyní předchůdkyně, která se dostavila do jeho bytu příslušného dne, přičemž před vyplacením jistiny úvěru musel předložit svůj občanský průkaz a zástupkyně zjišťovala také jeho pravidelné měsíční příjmy. Předložil jí tedy pracovní smlouvu, kterou měl tehdy uzavřenu se právnická osoba ve obec, a dále předložil výplatní pásky za tři měsíce. Měl tehdy příjmy okolo 18 000 Kč čistého měsíčně. Pracovní smlouvu měl uzavřenu na dobu jednoho roku s tím, že tehdy byl zaměstnán u společnosti již asi po dobu půl roku. Jaké má žalovaný výdaje, zástupkyně předchůdkyně nezkoumala. Žalovaný tvrdil, že tehdy bydlel v bytě vlastnicky náležející právnická osoba, přičemž platby spojené s bydlením představovaly částku okolo 6 000 Kč měsíčně. Byl tehdy svobodný a neměl vyživovací povinnosti. V té době však již splácel další tři půjčky ve výši okolo 7 000 Kč až 10 000 Kč měsíčně.
8. Soud dospěl takto k závěru, že žalobkyně, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavření smlouvy, v tomto směru neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno a neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když soud neměl důvod neuvěřit žalovanému, který si po předestření smlouvy danou situaci pamatoval a z jehož výpovědi vzal za prokázáno, že se žalobkyně zajímala prostřednictvím zprostředkovatelky smlouvy pouze o jeho příjmovou stránku. Individuální výdaje žalovaného nebyly vůbec zkoumány.
9. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
10. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a uhradil částku ve výši 1 328 Kč.
11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 1 328 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 10 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 8 672 Kč (10 000 – 1 328). Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do datum v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od datum, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení.
12. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (úrok z prodlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.