Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 324/2021-66
Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 12.620 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 9.160 Kč
- s úrokem ve výši 1.189,79 Kč
- s úrokem 19,52 % ročně z částky 7.124,32 Kč za dobu od datum do zaplacení
- s úrokem z prodlení ve výši 580,78 Kč
- s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 7.124,32 Kč za dobu od datum do zaplacení.
II. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 3.460 Kč
- s úrokem ve výši 700,53 Kč
- s úrokem 23,72 % ročně z částky 2.664,67 Kč za dobu od datum do zaplacení
- s úrokem z prodlení ve výši 261,14 Kč
- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 2.664,67 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 9.160 Kč - s úrokem ve výši 1.189,79 Kč - s úrokem 19,52 % ročně z částky 7.124,32 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 580,78 Kč - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 7.124,32 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. II. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 3.460 Kč - s úrokem ve výši 700,53 Kč - s úrokem 23,72 % ročně z částky 2.664,67 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 261,14 Kč - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 2.664,67 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 12.620 Kč s úroky a úroky z prodlení, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí. Tvrdí, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, právnická osoba dvě úvěrové smlouvy. Dne datum uzavřela smlouvu číslo na základě níž jí původní věřitel poskytl 14.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit úroky 2.800 Kč, poplatek za administrativní činnost 2.800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 5.600 Kč, celkem 25.200 Kč v 60 splátkách po 420 Kč týdně. Žalovaná však uhradila pouze 16.040 Kč, což si původní věřitel započítal na jistinu, na úroky, na poplatek za administrativní činnost a na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná tak dluží 9.160 Kč, z toho na jistině 7.124,32 Kč a za poplatky 2.035,68 Kč, dále úroky 1.189,79 Kč v sazbě 19,52 % ročně z jistiny 7.124,32 Kč od datum do datum, dále úroky z prodlení 580,78 Kč v zákonné výši z téže jistiny za dobu od datum do datum, úroky 12,52 % ročně z jistiny 7.124,32 Kč za dobu od datum do zaplacení a úroky z prodlení 9,75 % ročně z téže dlužné jistiny za tutéž dobu. Druhá smlouva o úvěru byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřená datum pod číslo žalovaná na základě této smlouvy obdržela v hotovosti peněžní prostředky 12.000 Kč. Zavázala se zaplatit původnímu věřiteli úrok 1.680 Kč, poplatek za administrativní činnost 2.400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.800 Kč, celkem s jistinou úvěru částku 20.880 Kč formou 58 splátek po 360 Kč týdně. Žalovaná však zaplatila toliko 17.420 Kč, což původní věřitel započítal na jistinu, úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná tedy dluží 3.460 Kč, což se skládá z jistiny 2.664,67 Kč, z poplatků 795,33 Kč, z úroků 700,53 Kč v sazbě 23,72 % ročně z jistiny 2.664,67 Kč za dobu od datum do datum, dále zákonné úroky z prodlení 261,14 Kč, vypočtené z téže jistiny za dobu od datum do datum, úrok 23,72 % ročně z jistiny 2.664,67 Kč za dobu od datum do zaplacení a úroky z prodlení 9 % ročně z téže jistiny za tutéž dobu. Původní věřitel před poskytnutím obou úvěrů zkoumal úvěruschopnost žalované a ověřil její majetkovou situaci ze složenek, což měly být příjmy žalované. Žalovaná uvedla, že měla stálý příjem financí ze státní podpory a že žije v nájmu. Původní věřitel obě pohledávky za žalovanou postoupil na žalobce postupní smlouvou z datum, což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradila ani po předžalobní výzvě.
2. Žalovaná sdělila, že delší dobu čeká na operaci kolene, termín má datum, chodí o berlích a nemůže pracovat. Exekutoři už u ní byli a žalovaná nemá nic, co by stálo za to. Žalovaná požádala o splátkový kalendář 500 Kč měsíčně s tím, že až bude moci pracovat, splátky zvýší.
3. Žalobce ani žalovaná se k jednání nedostavili, o odročení nepožádali, žalobce svoji neúčast omluvil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků.
4. Dne datum uzavřela žalovaná s věřitelem právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru s obchodním názvem anonymizována dvě slova číslo. Výše úvěru byla sjednána na 12.000 Kč, s čerpáním v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok 1.680 Kč, administrativní poplatek 2.400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.800 Kč, celkem částku 20.880 Kč, formou 58 splátek ve výši 360 Kč týdně. Žalovaná požádala původního věřitele, aby tento úvěr byl použit ke splacení dřívějšího úvěru číslo ve výši 5.310 Kč, a souhlasila s tím, že po tomto započtení jí bude vyplacen pouze rozdíl 6.690 Kč. Žalovaná potvrdila, že při podpisu smlouvy jí byly předány peněžní prostředky v této výši. Žalovaná svým podpisem na listině standardní informace o spotřebitelském úvěru dne datum potvrdila, že úvěr s ní byl ústně projednán a byly jí sděleny veškeré základní parametry tohoto úvěru.
5. Z listiny karta zákazníka, žádost o zápůjčku bylo zjištěno, že žalovaná uvedla následující informace původnímu věřiteli, které zároveň podepsala. Žalovaná měla základní vzdělání, bydlela v nájmu, což bylo ověřeno dokladem SIPO, v domácnosti byla jako jiný rodinný příslušník a měla jedno nezaopatřené dítě. Žalovaná byla evidována na úřadě práce, pobírala podporu v nezaměstnanosti a jako pracovní pozici uvedla ošetřování. Měla již dřívější úvěr u téhož věřitele v celkové výši 11.000 Kč s měsíční splátkou 1.320 Kč. Žalovaná uvedla své příjmy ze státní podpory 4.400 Kč a 6.917 Kč a další blíže nespecifikované příjmy 2.000 Kč, celkem 13.317 Kč. Měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši 3.100 Kč na bydlení, 3.500 Kč na osobní výdaje, a 1.320 Kč na splátky úvěrů, celkem 7.920 Kč. Z toho původní věřitel vypočítal použitelný příjem 5.397 Kč jako rozdíl příjmů a výdajů. Žalovaná předložila k ověření své finanční situace složenky.
6. Druhá smlouva o úvěru byla mezi žalovanou a tímtéž původním věřitelem uzavřena dne datum s názvem Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti anonymizována dvě slova číslo. Výše úvěru byla sjednána na 14.000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli ještě úrok 2.800 Kč, administrativní poplatek 2.800 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 5.600 Kč, celkem 25.200 Kč formou 60 splátek po 420 Kč týdně. Tento úvěr nebyl použit pro refinancování nějakých dřívějších závazků žalované. Žalovaná potvrdila, že jí byly předány peněžní prostředky v místě jejího bydliště v hotovosti.
7. Žalovaná téhož dne podepsala listinu Standardní informace o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na níž se jí dostalo informací o základních parametrech tohoto úvěru.
8. V listině Karta zákazníka - žádost o půjčku žalovaná svým podpisem téhož dne datum uvedla o svých poměrech, že bydlí v nájmu, což bylo ověřeno nájemní smlouvou, že v domácnosti je jiným rodinným příslušníkem, má jedno nezaopatřené dítě, zdroj hlavních příjmů je podpora v nezaměstnanosti, žalovaná byla vedena na úřadě práce a jako pracovní pozici uvedla ošetřování. Žalovaná uvedla, že již má úvěr u téhož původního věřitele v celkové částce 23.000 Kč s měsíční splátkou 2.760 Kč. Své příjmy žalovaná specifikovala částkou 10.000 Kč jako další příjem – vedlejší, například z podnikání nebo vedlejší činnost k hlavnímu příjmu nebo brigády, dále státní podporu 11.300 Kč a další blíže nespecifikovaný příjem 2.000 Kč, celkem 23.300 Kč. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 3.000 Kč na bydlení, 4.500 Kč na osobní výdaje a 2.760 Kč na splátky úvěrů, celkem 10.260 Kč. Z toho původní věřitel vypočítal použitelný příjem jako rozdíl příjmů a výdajů 13.040 Kč. Doklady k ověření finanční situace žalované byly složenky.
9. Podle přehledu plateb zaplatila žalovaná na oba úvěry celkem 33.460 Kč. Z toho podle žalobce na úvěr z datum uhradila 17.420 Kč a na úvěr z datum uhradila 16.040 Kč.
10. Ohledně postoupení pohledávek z obou úvěrových smluv na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne datum uzavřel původní věřitel právnická osoba jakožto postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami se nacházely obě pohledávky za žalovanou na stranách 216 a 257 seznamu postoupených pohledávek. Postoupení obou pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem z datum, v němž byla žalovaná vyzvána, aby dlužné částky hradila již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byl dopis žalované odeslán doporučeně dne datum.
11. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z datum, který byl podle podacího lístku žalované odeslán datum doporučeně.
12. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná s původním věřitelem, právním předchůdcem žalobce právnická osoba uzavřela 2 úvěrové smlouvy ve dnech datum a datum, na základě nichž čerpala v hotovosti částky 12.000 Kč a 14.000 Kč. Ze smlouvy o úvěru z datum žalované nebyla předána celá částka 12.000 Kč v hotovosti, ale byla snížena o částku, která byla použita na úhradu předcházejících dluhů žalované u téhož původního věřitele. Žalovaná na úvěr 12.000 Kč splatila 17.420 Kč a na úvěr 14.000 Kč splatila 16.040 Kč. Žalovaná původnímu věřiteli sdělila své údaje výše uvedené, předložila nějaké blíže neurčené složenky, výdaje žalované nebyly nikterak ověřeny. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná má již dřívější závazky vůči témuž původnímu věřiteli z předcházejících úvěrových smluv. Původní věřitel obě pohledávky postoupil na žalobce postupní smlouvou a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno shora uvedeným dopisem.
13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z obou smluv o úvěru splnil tím, že žalované poskytl výše uvedené peněžní částky dohodnutým způsobem, a to v hotovosti.
14. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr původního věřitele o tom, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení obou žalovaných úvěrů, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelské smlouvy a původní věřitel byl při jejich sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení § 77 téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což byl povinen zajistit původní věřitel. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.
15. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná má velmi nízké příjmy, kdy zdrojem hlavních příjmů žalované v případě obou úvěrových smluv byla podpora v nezaměstnanosti. Při první úvěrové smlouvě měla žalovaná příjem pouze 13.317 Kč měsíčně, což se skládalo z dávek státní podpory a z blíže nespecifikovaného příjmu 2.000 Kč, a k ověření byly předloženy nějaké složenky, přičemž nebylo zjištěno, kterých příjmů se tyto složenky mají týkat. Výdaje žalované původní věřitel neověřil vůbec, kromě toho, že žalovaná splácela předchozí úvěr částkou 1.320 Kč měsíčně. V případě této první úvěrové smlouvy neměl být žalované žádný úvěr poskytnut, kdy její příjem byl skutečně minimální a byla již zadlužena. Při druhé úvěrové smlouvě žalovaná uvedla příjmy 23.300 Kč, z toho blíže nespecifikované další příjmy 2.000 Kč, státní podporu 11.300 Kč a nějaké další nespecifikované příjmy 10.000 Kč. Původní věřitel příjmy ověřil nějakými blíže nespecifikovanými složenkami, není zřejmé, kterých příjmů se složenky týkaly. I v tomto případě byla zdrojem hlavních příjmů žalované podpora v nezaměstnanosti. Žalovaná měla již závazky ve výši 23.000 Kč, které splácela částkou 2.760 Kč měsíčně. Další výdaje žalované nebyly žádným způsobem ověřovány. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná je přímo u něj již zadlužená, a přesto žalované poskytoval další úvěry a zvyšoval tak její úvěrové zatížení, i když si musel být vědom toho, že žalovaná má velmi nízké příjmy a je závislá na dávkách sociální podpory. Soud rovněž poukazuje na to, že po poskytnutí prvního úvěru datum, částečně určeného na refinancování předcházejícího úvěru, žalovaná požádala již za 2 a půl měsíce o další úvěr. Tyto skutečnosti měly původnímu věřiteli signalizovat, že žalovaná si ve svém finančním hospodaření nepočíná zodpovědně, a že je již zadlužená a není schopna plnit své závazky.
16. Původní věřitel, který má odbornou převahu nad žalovanou, měl zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaná není schopna správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěry, není schopna vyhodnotit svoji majetkovou situaci. Měla sice příjem, avšak tento nebyl dostatečně vysoký na to, aby mohla pokrýt své potřeby a závazky z dřívější doby a platit původnímu věřiteli splátky dalších úvěrů. Žalovaná zřejmě nedokáže v této oblasti usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank, což je již obecně známou skutečností. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěry splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalované spotřebitelské úvěry v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé citovaného zákona, a proto obě úvěrové smlouvy jsou neplatné podle § 87 odstavec 1 téhož zákona.
17. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované při sjednání obou úvěrových smluv, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státní orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěry splácet.
18. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalované úvěrové smlouvy nejen odporují citovanému zákonu, ale narušují i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
19. Za takové situace soud obě úvěrové smlouvy považuje za absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku. Z takových smluv nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnuté částky v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že v případě obou úvěrových smluv žalovaná uhradila vyšší částku, než představovalo plnění původního věřitele, a proto na straně žalované žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo.
20. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávek nabyl také jejich příslušenství a práva s pohledávkami spojená včetně jejich zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odstavec 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.
21. Na základě všech výše uvedených skutečností nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto jí v plném rozsahu zamítl.
22. Žalovaná měla ve sporu plný úspěch, a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu ji vzniklo právo na náhradu nákladů řízení 300 Kč. Žalovaná nebyla v řízení zastoupena a tato částka odpovídá paušální náhradě za úkon písemné vyjádření ve věci samé v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky 254/2015 Sb.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.