Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
75 C 243/2021-42
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Brachovou, LL.M. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 66 216 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 016 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 016 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v částce 35 200 Kč spolu s :
-) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 647,73 Kč;
-) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 919,19 Kč;
-) kapitalizovaným úrokem ve výši 19 731,09 Kč;
-) kapitalizovaným úrokem ve výši 8 656,79 Kč;
-) úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 000 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020;
-) úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 954,93 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020;
-) úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 243 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení;
-) úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 31 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení;
-) úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 11 954,93 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení;
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 016 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 016 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v částce 35 200 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 647,73 Kč; -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 919,19 Kč; -) kapitalizovaným úrokem ve výši 19 731,09 Kč; -) kapitalizovaným úrokem ve výši 8 656,79 Kč; -) úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 000 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020; -) úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 954,93 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020; -) úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 243 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení; -) úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 31 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení; -) úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 11 954,93 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení; zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 1. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení
částky 66 216 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 4. 3. 2016 spolu právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, IČO, a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce číslo (na jejímž základě poskytla společnost právnická osoba žalovanému finanční prostředky ve výši 31 000 Kč; zápůjčka měla být splacena nejpozději do 14. 4. 2017, avšak žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 4 243 Kč) a dne 23. 10. 2015 spolu právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce číslo (na jejímž základě poskytla společnost právnická osoba žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč; zápůjčka měla být splacena nejpozději do 2. 12. 2016, avšak žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 10 741 Kč). Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost právnická osoba v obou případech zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 4. 3. 2016 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO a žalovaným. právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 31 000 Kč; finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 31 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 22 940 Kč a pojištěním ve výši 754 Kč (celkem tedy 54 694 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 943 Kč.
4. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 23. 10. 2015 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO a žalovaným. právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč; finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 15 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 11 100 Kč a pojištěním ve výši 406 Kč (celkem tedy 26 500 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč.
5. Ze smluvních podmínek společnosti právnická osoba soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, vč. přílohy, uzavřené mezi společností právnická osoba jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že jsou zde uvedeny pohledávky za žalovaným z obou smluv o půjčce.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, vč. podacího lístku a informací o zpracování osobních údajů, soud zjistil, že jím společnost právnická osoba oznámila žalovanému postoupení pohledávky z obou smluv o půjčce na žalobkyni coby postupníka.
8. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 9. 2020, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z obou smluv o půjčce, a to do 18. 9. 2020.
9. Z karty zákazníka ze dne 23. 10. 2015 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, nemá ke dni žádosti aktivní půjčku jinde, ale má aktivní půjčku u společnosti právnická osoba, není majitelem vozu, má nezaopatřené dítě rok narození 2003, je zaměstnán jako montážní dělník u společnosti právnická osoba, příjmy domácnosti jsou ve výši 30 153 Kč, výdaje domácnosti jsou ve výši 11 700 Kč (nájem/inkaso ve výši 7 500 Kč, telefon 200 Kč, ostatní výdaje 4 000 Kč). U splátek/půjček/alimentů není uvedena žádná částka. Jako použitelný příjem vyhodnotila společnost právnická osoba částku 18 453 Kč. K ověření údajů měly být předloženy tyto dokumenty: občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva SIPO.
10. Z karty zákazníka ze dne 4. 3. 2016 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je ženatý, má jedno nezaopatřené dítě, bydlí v nájemním bydlení, ke dni žádosti má aktivní půjčku u společnosti právnická osoba ve výši 15 000 Kč, je zaměstnán jako montážní dělník u společnosti právnická osoba na dobu určitou do datum s měsíčním příjmem ve výši 32 144 Kč a měsíčními výdaji ve výši 16 056 Kč (nájem/inkaso ve výši 7 500 Kč, ostatní výdaje 6 500 Kč, splátky úvěrů 2 050 Kč). Jako použitelný příjem vyhodnotila společnost právnická osoba částku 16 088 Kč. K ověření údajů měly být předloženy tyto dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva, složenky.
11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“).
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
18. Ust. § 9 odst. 1 ZSÚ je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Evropského soudního dvora (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Evropského soudního dvora a ve shodě s ním dospívá k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.
19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu
ust. § 9 odst. 1 z. s. ú.
20. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil v žádosti o půjčku, resp. zápůjčku výši svých tvrzených příjmů a výdajů, což platí pro obě smlouvy o půjčce. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v tzv. Zákaznické kartě samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Nadto, pokud jde o druhou smlouvu o půjčce číslo společnost právnická osoba nezohlednila při svých výpočtech dřívější zápůjčku, a to přestože v žádosti je uvedena. V tomto směru má soud rovněž za to, že cílem takového zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni (resp. jejímu právnímu předchůdci) povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. S ohledem na vše shora uvedené posoudil soud smlouvu o zápůjčce jako neplatnou § 9 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).
21. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby ohledně závazku ze smlouvy o půjčce číslo zaplatil žalobkyni částku 26 757 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši 31 000 Kč mínus celkové úhrady žalovaným ve výši 4 243 Kč) a ohledně závazku ze smlouvy o půjčce číslo částku 4 259 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši 15 000 Kč mínus celkové úhrady žalovaným ve výši 10 741 Kč), to vše s úrokem z prodlení ve 8,05 % ročně z částky 31 016 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce do 18. 9. 2020, když před předžalobní upomínkou žalovaný k úhradě celého dluhu vyzván nebyl). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
22. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.).
23. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 31 016 Kč, žalovaný byl úspěšný co do částky 35 200 Kč. V řízení tedy byl převážně úspěšný žalovaný, která by proto měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.