Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 55/2022-55
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa
o zaplacení 60 068,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 25 068,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 000 Kč od datum do datum v kapitalizované výši 4 365,28 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 35 000 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem ve výši 10 % ročně z částky 35 000 Kč od datum do datum a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 35 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 % celkových nákladů, která odpovídá částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 25 068,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 4 365,28 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem ve výši 10 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do [datum] a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 % celkových nákladů, která odpovídá částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalované zaplacení 60 068,24 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná a obchodní společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s úrokem ve výši 8 577 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč, nejpozději do datum. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná na úhradu svého dluhu nezaplatila ničeho. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 35 000 Kč a na poplatcích 25 068,24 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně nárokuje zaplacení úroku a úroku z prodlení z části v běžící a z části v kapitalizované výši patrné z výroku II. tohoto rozsudku.
2. Žalovaná se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Na základě provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
4. Žalovaná a společnost právnická osoba uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit vedle jistiny rovněž úrok ve výši 8 577 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč, tj. celkem 63 079 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč RPSN bylo sjednáno ve výši 127,77 %. Žalovaná v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, její nejvyšší dosažené vzdělání je základní, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, její měsíční příjmy činí 49 166 Kč a náklady 28 000 Kč měsíčně. /viz smlouvu o zápůjčce ze dne datum na č. l. 49-50 spisu a zákaznická karta na č.l. 48 spisu/. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas /viz tabulku umoření ze dne datum na č.l. 47 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno dne datum /viz smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum evidovaná elektronicky v systému příjmení, jmenný seznam na č.l. 43 spisu a oznámení o postoupení ze dne datum + informace + podací lístky na č.l. 44-45 spisu/. Žalovaná byla k uhrazení dluhu vyzvána naposledy předžalobní výzvou ze dne datum /viz výzva k plnění ze dne datum na č. l. 41-42 spisu + podací lístek na č. l. 46 spisu/.
5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované na částku ve výši 35 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit spolu s úrokem ve výši 8 577 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem 35 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvy o úvěru, v nichž by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 35 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 35 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně v řízení ani dostatečně netvrdila a neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí, žalobkyně uvedla ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované jen velmi obecná tvrzení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří, např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v této souvislosti neověřila příjmy ani výdaje žalované. Byť žalobkyně tvrdila, že měla před uzavřením smlouvy k dispozici výplatní pásky žalované, tak tyto ve spise založeny nejsou. K tomu soud uvádí, že i kdyby byly řádně ověřeny měsíční příjmy žalované, tak nebyly ověřeny její měsíční výdaje žalované. Žalobkyně uvedla, že při ověřování údajů o výši měsíčních životních nákladů žalované využila právní předchůdkyně žalobkyně veřejně dostupné informace o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnala s výdaji žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně však nemá vycházet pouze z obecných částek vyplývajících ze zákonných ustanovení, ale naopak se má zabývat skutečnými konkrétními výdaji žalované a tyto ověřit, aby si mohla uzavřít, zda je ve finančních možnostech potenciálního klienta úvěr za sjednaných podmínek splácet. Porušení této povinnosti zakotvené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů způsobuje neplatnost smlouvy a dodržení soud zkoumá z úřední povinnosti. V případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně (nikoliv pouze relativně) neplatnou, neboť se jedná o jednání zjevně narušující veřejný pořádek.
14. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 523/07 (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03, IV. ÚS 611/05, vše dostupné na webová adresa). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“
15. Zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.
16. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).
17. Soud má tedy za to, že v ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019- 97).
18. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem 35 000 Kč, z čehož jí žalovaná ničeho nevrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení a povinností žalované je toto obohacení žalobkyni vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do částky 35 000 Kč. Vzhledem k závěru soudu o absolutní neplatnosti dané smlouvy, je pak neplatné i ujednání o splatnosti dluhu. V takovém případě je pak dle § 1958 odst. 2 o. z. dlužník povinen uhradit dluh bez zbytečného odkladu poté, co jej věřitel k tomu vyzve. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k vrácení dluhu až v předžalobní upomínce, která byla žalované odeslána dne datum. Ve smyslu § 573 o. z. se tak má za to, že zásilka byla doručena žalované datum. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu nejpozději do datum, splatnost nastala k tomuto dni. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ve výši, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbytku uplatněného nároku na úrok z prodlení žalobu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).
19. Ve zbytku soud žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 25 068,24 Kč, zamítl, a to včetně příslušenství (výrok II. tohoto rozsudku).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 403 Kč, odměny za 3 úkony právní služby dle ustanovení § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb, advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif“) po 3 540 Kč (příprava a převzetí věci, návrh ve věci samé, výzva k plnění), náhrady hotových nákladů dle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu po 300 Kč a 21 % DPH dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2 419,20 Kč. Přiznaná část náhrady nákladů řízení ve výši 16 % tak činí po zaokrouhlení na celé koruny 2 615 Kč.
21. Lhůty k plnění ve výrocích I. a III. byly určeny podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Žalobkyně má právo v případě, že žalovaný nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na provedení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.