Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 376/2021-41
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 23.903,63 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se, pro částku 16.397,43 Kč představující kapitalizovaný úrok a pro částku 8.020,82 Kč představující smluvní pokutu, částečně zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.800,01 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 11.800,01 Kč od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
III. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4.082,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.197,48 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 15.882,81 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky 4.082,80 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se, pro částku 16.397,43 Kč představující kapitalizovaný úrok a pro částku 8.020,82 Kč představující smluvní pokutu, částečně zastavuje. <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.800,01 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 11.800,01 Kč od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.</b> III. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4.082,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.197,48 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 15.882,81 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 4.082,80 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. <b>IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem částku 23.903,63 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem 17.184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 8.199,99 Kč. Úvěr byl následně zesplatněn ke dni
datum Smlouvou ze dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne datum. Žalobkyně zaslala žalovanému poslední upomínku před podáním žaloby dne datum.
2. Podáním ze dne datum (k výzvě soudu) doplnila žalobkyně skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru tak, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet a vzhledem k této skutečnosti žalobkyně vzala svůj návrh zpět co do příslušenství – kapitalizovaného úroku ve výši
16.397,43 Kč a smluvní pokuty 8.020,82 Kč a nadále požaduje pouze vrácení jistiny dluhu 15.882,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně od datum do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.197,48 Kč, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 473 Kč a náhradu nákladů řízení.
3. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
4. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. a pokračoval v řízení pro zaplacení jistiny dluhu
15.882,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15.882,81 Kč od
datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.197,48 Kč, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 473 Kč.
5. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
6. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
7. Soud provedl dokazování listinami: žádostí o úvěr ze dne datum, Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, formulářem pro standartními informace o spotřebitelském úvěru, rekapitulací úvěrové smlouvy, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně dokladu o odeslání žalovanému dne datum, výpisem úkonu mimosoudního vymáhání pohledávky, oznámením o předání advokátní kanceláři ze dne datum, výzvou před podáním žaloby ze dne datum, včetně dokladu o odeslání žalované dne datum.
8. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění a tentýž závěr o skutkovém stavu:
9. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit věřiteli úplatu za poskytnutí úvěru celkem 17.184 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána ve 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč.
10. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, ze kterých vyplývá, že žalovaný byl svobodný, bezdětný, bydlel s rodiči, jeho příjem tvořila mzda 14.587 Kč a výdaje tvořily náklady na bydlení 1.000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a ostatní náklady 4.000 Kč. Dle uvedené žádosti měl žalovaný bankovní účet a neměl žalovaný žádné další závazky. Žalobkyně dle žádosti ověřovala údaje z výplatních pásek a pracovní smlouvy, tyto však soudu k důkazu nepředložila.
11. Z lustrace žalovaného v centrální evidenci obyvatel soud zjistil, že ke dni datum měl žalovaný evidovánu úřední adresu (na ohlašovně obecního úřadu), byl bezdětný a svobodný a jeho rodiči byli jméno celé jméno žalovaného příjmení příjmení.
12. Z výpisu z katastru nemovitostí ve stavu ke dni datum (list vlastnictví 228 pro katastrální uzemí) soud zjistil, že vlastníkem nemovitosti na adrese adresa žalovaného (adresa uvedená žadatelem jako místo výběru splátek) je jméno příjmení.
13. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého v každé smlouvě o zápůjčce jednotlivě se předmětné smluvní vztahy řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
14. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
19. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.
III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
21. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne
datum smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žadatele sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.
22. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
23. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni datum dle zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně (její právní předchůdce) nedostála své povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalovaného. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného toliko z dokladů prokazujících jeho příjmy (pracovní smlouvy + výplatní pásky). Co do výdajů se žalobkyně spokojila toliko s tvrzením žalovaného, že bydlí u rodičů a jeho náklady na bydlení jsou v částce 1.000 Kč. Jak soud zjistil z výpis z katastru nemovitostí neměl ani jeden z rodičů žadatele (jméno příjmení nebo jméno příjmení) vlastnické právo k nemovitosti na adrese adresa žalovaného. Na adrese trvalého pobytu žadatele (obec a číslo) pak sídlil obecní úřad. I při zběžném nahlédnutí do veřejně dostupné databáze katastru nemovitostí byla uvedená skutečnost zřejmá a z tohoto pohledu se pak údaj o bydlení žadatele„ u rodičů“ jeví jako sporný a tím pozbývá oporu také údaj o výdajích na bydlení ve výši 1.000 Kč, přitom náklady na bydlení zpravidla tvoří podstatnou část nezbytných a pravidelných výdajů. Ze žádosti je dále zřejmé, že žadatel měl bankovní účet a nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit výdaje žadatele i jeho případné dluhové zatížení je právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců. Soud také postrádá ověření předchozího dluhového zatížení žadatele výstupy registrů SOLUS, NRKI a evidence exekučních řízení.
24. Poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil pouze s ověřením příjmů žadatele ze mzdy a zcela rezignoval na ověření jeho výdajů, zejména nákladů na bydlení a předchozího dluhového zatížení, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud není dostatečně zkoumána výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci.
25. Soud dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla, si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
26. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne datum číslo. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, neboť v případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud.
27. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 20.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 8.199,99 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 11.800,01 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 11.800,01 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
28. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč do zaplacení. Při takto stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době, žalovanému bude poskytnuta možnost dobrovolně uhradit dluh, aniž by byl nepřiměřeně zvýhodněn na úkor žalobkyně. Výhoda splátek je však podmíněna tím, že žalovaný bude svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jedinou splátku řádně a včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným najednou. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.
29. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Za neúspěch žalobkyně je třeba považovat i tu část předmětu řízení, ohledně níž bylo řízení zastaveno, neboť se tak stalo z viny žalobkyně. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 15.882,81 Kč, smluvní pokuty 8.020,82 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 16.397,43 Kč a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2.197,48 Kč tj. celkem 42.498,54 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 11.800,01 Kč. V dané věci tedy byl úspěšný žalovaný v rozsahu 44,47% (čistý úspěch). Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.