Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
33 C 300/2021-72
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 104 827,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 95 540 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 501,13 Kč a s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 95 540 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalované zaplacení
- částky 9 287,80 Kč
- kapitalizovaného úroku ve výši 43 449,37 Kč
- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 736,02 Kč
- 32,56% úroku ročně z částky 19 326,15 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, 16,4% úroku ročně z částky 82 231,65 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení
- 10% zákonného úroku z prodlení z částky 9 287,80 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení
zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7 824,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 95 540 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 501,13 Kč a s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 95 540 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalované zaplacení - částky 9 287,80 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 43 449,37 Kč - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 736,02 Kč - 32,56% úroku ročně z částky 19 326,15 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, 16,4% úroku ročně z částky 82 231,65 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení - 10% zákonného úroku z prodlení z částky 9 287,80 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7 824,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].
1. Žalobou podanou dne 29. 7. 2021 se žalobce domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobci dlužné částky s příslušenstvím ze dvou úvěrových smluv. Tvrdí, že s žalovanou uzavřel dne datum úvěrovou smlouvou číslo na základě níž poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč na úrok 32,56 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit formou 60 splátek po 731 Kč měsíčně. Žalovaná celkem uhradila 2 193 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná přestala úvěr splácet, žalobce úvěr zesplatnil 17. 10. 2019. Z této úvěrové smlouvy žalobce požaduje 20 856,15 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 819,97 Kč, úrok 32,56 % ročně z jistiny 19 326,15 Kč za dobu od 28. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 628,39 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 20 856,15 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení. Částka 20 856,15 Kč se skládá z jistiny 19 326,15 Kč, poplatků za pojištění 300 Kč, nákladů na vymáhání 230 Kč a ze smluvních pokut 1 000 Kč.
2. Ohledně nároku z druhé úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že s žalovanou uzavřel dne datum úvěrovou smlouvu číslo na základě níž poskytl žalované úvěr ve výši 84 995 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit formou 84 splátek ve výši 1 781 Kč měsíčně. Úrok byl sjednán ve výši 16,4 % ročně. Žalovaná celkem na tento úvěr zaplatila 7 262 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná přestala úvěr splácet, žalobce úvěr zesplatnil ke dni 17. 10. 2019. Z této úvěrové smlouvy žalobce požaduje 83 971,65 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 29 629,40 Kč, s úrokem 16,4 % ročně z jistiny 82 231,65 Kč za dobu od 28. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14 608,76 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 83 971,65 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení. Částka 83 971,65 Kč se skládá z jistiny 82 231,65 Kč, z poplatků 195 Kč, z poplatků za pojištění ve výši 215 Kč, z nákladů na vymáhání 330 Kč a ze smluvních pokut 1 000 Kč.
3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
4. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum zjistil soud tyto skutečnosti. U žalované je uvedeno, že je svobodná, bydlí v podnájmu, má maturitu, je zaměstnána ve právnická osoba anonymizováno s měsíčním příjmem 21 000 Kč čistého. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky anonymizováno. Na první straně smlouvy bylo stanoveno, že pokud žalovaná nebude dodržovat podmínky splácení úvěru, požádá jí žalobce o jednorázové vrácení úvěru, tzv. zesplatnění. Parametry úvěru byly stanoveny tak, že jde o hotovostní úvěr 84 995 Kč na úrok 16,4 % ročně. Žalovaná měla úvěr splatit formou 84 splátek ve výši 1 781 Kč měsíčně a celkem měla uhradit 142 716 Kč. Poplatek za pojištění činil 43 Kč měsíčně, poplatek za službu odložené splátky 39 Kč měsíčně. Žalobce měl úvěr vyplatit na účet žalované. Důsledky nesplácení úvěru představovaly nárok žalobce na náhradu vynaložených nákladů spojených s upomínkou, na smluvní pokutu 500 Kč za nezaplacení splátky, smluvní pokutu po zesplatnění 10 % ze splatné jistiny, úroku a pojistného, a zákonný úrok z prodlení.
5. Čerpání částky 84 995 Kč (67 996 Kč + 16 999 Kč) vzal soud za prokázáno z potvrzení o provedené platbě a z výpisu čerpání, splátek a úhrad, k čerpání došlo dne 24. 1. 2019. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo rovněž zjištěno, jaké splátky žalovaná na úvěr uhradila, celkem uhradila 7 262 Kč.
6. Dopisem ze dne 17. 10. 2019 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení celého zbytku dluhu z této úvěrové smlouvy najednou do 14 dnů od sepsání výzvy, podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne 17. 10. 2019.
7. Druhá úvěrová smlouva číslo byla mezi účastníky uzavřena dne datum Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky anonymizováno. U žalované je uvedeno, že je svobodná, bydlí v podnájmu, má maturitu, je zaměstnána ve právnická osoba anonymizováno s měsíčním příjmem 21 000 Kč čistého. Na první straně smlouvy bylo stanoveno, že pokud žalovaná nebude dodržovat podmínky splácení úvěru, požádá jí žalobce o jednorázové vrácení úvěru, tzv. zesplatnění. Parametry úvěru byly sjednány tak, že výše úvěru činila 20 000 Kč, úrok z úvěru 32,56 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit formou 60 splátek po 731 Kč měsíčně. Žalovaná si sjednala poplatek za pojištění 60 Kč měsíčně. Žalobce měl úvěr vyplatit na účet žalované. Důsledky nesplácení úvěru byly dohodnuty tak, že žalobce je oprávněn účtovat žalované účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou, smluvní pokutu 500 Kč, jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění 10 % ze splatné jistiny úroku a pojistného a zákonný úrok z prodlení.
8. Čerpání částky 20 000 Kč vzal soud za prokázáno z potvrzení o provedené platbě a z výpisu čerpání, splátek a úhrad, k čerpání došlo dne 25. 2. 2019. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo rovněž zjištěno, jaké splátky žalovaná na úvěr uhradila, celkem uhradila 2 193 Kč.
9. Dopisem ze dne 17. 10. 2019 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení celého zbytku dluhu z této úvěrové smlouvy najednou do 14 dnů od sepsání výzvy, podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne 17. 10. 2019.
10. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dlužných částek z obou úvěrových smluv dopisem svého právního zástupce ze dne 9. 1. 2020, v němž upozornil žalovanou na to, že pokud dluh nevyrovná, žalobce se obrátí se svým nárokem na soud. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán téhož dne doporučeně.
11. Ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Podle dvou předložených úvěrových zpráv bylo u žalované evidováno 5 odmítnutých splátkových kontraktů, 3 existující a 6 ukončených, 1 existující nesplátkový kontrakt, 1 odmítnutý kontrakt z kreditní karty, 1 existující a 4 ukončené. Zbývající částka k úhradě bez specifikace důvodu dluhu činila 568 244 Kč a měsíční splátky opět bez specifikace 10 075 Kč.
12. Z úvěrové karty k úvěru z 24. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v podnájmu, výše příjmu 21 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 9 000 Kč životní minimum dospělých členů domácnosti 3 410 Kč, splátky jiným společnostem 11 494 Kč, splátky v HC 0 Kč.
13. Z úvěrové karty k úvěru z 25. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v podnájmu, výše příjmu 20 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 13 000 Kč životní minimum dospělých členů domácnosti 3 410 Kč, splátky jiným společnostem 11 494 Kč, splátky v HC 1 781 Kč.
14. Z potvrzení SOLUS bylo zjištěno, že žalobce dne 24. 1. 2019 učinil dotaz do registru SOLUS s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Žalovaná v daném případě neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti žalobce řádně posoudit její úvěruschopnost. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil dostatečně schopnost spotřebitele (úvěrovaného) úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k (včasné) námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá, že právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy (i bez výslovné námitky žalovaného) z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je správný a je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).
19. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda úvěrové smlouvy byly platně uzavřeny, tedy zda žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.
20. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).
21. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobce před poskytnutím úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutým úvěrům. Žalobce vycházel při posuzování příjmů a výdajů žalované z údajů uvedených žalovanou a z žalobcem zjištěných údajů, kde žalovaná uvedla, že její měsíční příjmy představuje příjem z pracovního poměru ve výši 20 000 Kč (příp. 21 000 Kč), její výdaje byly uvedeny v podobě životního minima ve výši 3 410 Kč a žalobcem zjištěny v podobě splátek jiným společnostem ve výši 11 494 Kč. Dále měl žalobce k dispozici úvěrovou zprávu, z níž vyplýval přehled všech ukončených, existujících a odmítnutých kontraktů žalované.
22. Žalobce vycházel z toho, že měsíční příjem žalované představuje příjem ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč (21 000 Kč). Pokud jde o výdaje, žalovaná uvedla, že bydlí v podnájmu, žalobce však netvrdil, ani neprokazoval, že by u žalované jakkoliv zjišťoval, jaké konkrétní výdaje jsou s tím spojené, že by po žalované požadoval jakékoliv konkrétní informace a doklady o platbách v souvislosti s bydlením. Při posuzování osobních výdajů žalované vycházel žalobce z částky životního minima, aniž by od žalované zjišťoval, či požadoval upřesnění k jejím skutečným výdajům, k tomu, zda tyto nejdou nad rámec částky uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru, když obecně lze říci, že částky životního minima jen stěží odpovídají skutečným výdajům průměrného člověka. Výdaje na splátky jiných úvěrů zjistil žalobce ve výši 11 494 Kč měsíčně.
23. Soud proto učinil závěr, že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena řádně, resp. že z výsledků posouzení nevyplynulo, že by nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet sjednané splátky a úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná. Žalovaná nebyla schopna z příjmu ve výši 20 000 Kč (21 000 Kč) měsíčně pokrýt své životní potřeby a zároveň splácet poskytnuté úvěry. Z uzavřených úvěrových smluv tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovaná však přijala od žalobce platby v celkové výši 104 995 Kč, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, na její straně tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil.
24. Žalovaná přijala od žalobce platby ve výši 104 995 Kč, zaplatila částku 9 455 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí částku 95 540 Kč. Žalovaná je proto povinna vrátit tuto částku žalobci.
25. V prodlení se zaplacením částky 95 540 Kč je žalovaná od 22. 1. 2020, neboť předžalobní výzvou ze dne 9. 1. 2020, jejíž doručení se dle § 573 o. z. předpokládá do tří dnů (tj. 13. 1. 2020) byla vyzvána k zaplacení dluhu do 7 dnů. V souladu s § 1970 občanského zákoníku tak soud přiznal žalobci právo na zaplacení úroků z prodlení z částky 95 540 Kč od 22. 1. 2020 do 27. 7. 2021 v kapitalizované výši 14 501,13 Kč a dále ve výši 10% z částky 95 540 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení. Výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
26. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 95 540 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 501,13 Kč a s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 95 540 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl.
27. K zaplacení byla stanovena zákonná lhůta v trvání 3 dnů dle § 160 o. s. ř.
28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud porovnával procesní úspěch žalobce a žalované, a to tak, že vyčíslil výši dluhu ke dni vyhlášení rozsudku, a to jednak dle výroku I., tj. v té části, kde bylo žalobě vyhověno, která činí částku celkem 116 244,68 Kč (95 540 Kč + 14 501,13 Kč + 6 203,55 Kč), a jednak dle výroku II., tj. v té části, ohledně níž byla žaloba zamítnuta, která činí částku 69 958,27 Kč (9 287,80 Kč + 43 449,37 Kč + 3 736,02 Kč + 4 085,87 Kč + 8 793,60 Kč + 605,61 Kč). Porovnáním procesního úspěchu žalobce a žalované pak soud dovodil, že žalobci náleží 25 % náhrady nákladů řízení.
29. Náklady řízení žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 194 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení za 4 úkony právní služby ve výši 5 300 Kč dle § 7, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) – příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast u jednání, 4× režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 704 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 31 298 Kč a z této částky náleží žalobci 25 %, tj. částka 7 824,50 Kč. K zaplacení této částky stanovil soud zákonnou lhůtu v trvání 3 dnů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.