Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 68/2022-32
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 4 791,43 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 4 791,43 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výší 561,66 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 236,56 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 791,43 Kč ve výši 10 % ročně jdoucím od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 4 791,43 Kč jdoucím od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 4 791,43 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výší 561,66 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 236,56 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 791,43 Kč ve výši 10 % ročně jdoucím od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 4 791,43 Kč jdoucím od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 4 791,43 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že:„ Mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovanou došlo dne 28.05.2014 k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce číslo. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, přičemž náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Dále je zde uvedeno, že zákazník rovněž potvrzuje, že právnická osoba před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných také od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Jak plyne z čl. 13 Podmínek, žalovaná výslovně prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Nadto by se žalovaná, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 21.000,00 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 17.557,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2.682,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3.991,00 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.884,00 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 643,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22.07.2015. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 22.07.2015. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky.Po tomto datu bylo žalovanou na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 16.10.2019. Ke dni 15.01.2020 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 4.791,43 Kč a dlužný poplatek částku 2.278,57 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno.Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 4.791,43 Kč dále úrokem ve výši 19,98 % ročně sjednaným v čl. 4 Smluvních podmínek, a to od 23.07.2015, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 18 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 31.487,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 05.01.2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 18.12.2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 7.070,00 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce sděluje nadepsanému soudu, že se rozhodl nepožadovat po žalované zaplacení zbývajícího dlužného poplatku. Požaduje tak po žalované uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: dlužné jistiny ve výši 4.791,43 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 10.236,56 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 561,66 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4.791,43 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 10,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4.791,43 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 10.236,56 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 19,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 4.791,43 Kč od 23.07.2015, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 18.12.2020. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 561,66 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 4.791,43 Kč od 24.10.2019, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 18.12.2020. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.“
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s takovým způsobem rozhodnutí souhlasila již v žalobě, žalovaná na výzvu soudu nereagovala, pročež soud předpokládal její souhlas.
4. Soud z obsahu žalobcem předložených listin zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaná uzavřela dne 28. 5. 2014 s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 21 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 643 Kč (poslední splátka ve výši 620 Kč) celkem 38 557 Kč, přičemž 21 000 představuje dle smlouvy zápůjčku a 17 557 Kč je ve smlouvě označeno jako souhrnný poplatek. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy (smlouva o zápůjčce číslo). Pohledávky za žalovanou byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 předaného k poštovní přepravě dne 25. 1. 2021 (postupní smlouva, příloha k postupní smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky a poštovní podací arch). Předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2021 byla žalovaná zástupcem žalobce vyzvána k zaplacení dlužné částky, upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 12. 11. 2021 (předžalobní upomínka, poštovní podací arch). Ze žalobních tvrzení a tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná dosud uhradila částku ve výši 31 487 Kč. Z výpisu ARAD – systém časových řad – ČNB bylo zjištěno, že průměrná výše úroků u korunových úvěrů poskytnutých bankami na spotřebu s fixací nad 1 rok činila v květnu 2014 úrok ve výši 14,01 % ročně.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a právnická osoba anonymizováno nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy o půjčce závazek v podobě úročné půjčky podle ust. § 2390 občanského zákoníku, dle kterého smlouvou o zápůjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu; a dle ust. § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého při zápůjčce peněžité lze dohodnout úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.
6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o zápůjčce, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz předchůdci žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka 17 557 Kč, kterou měla žalovaná vedle jistiny ve výši 21 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky ve výši 21 000 Kč. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celá částka souhrnného poplatku nemůže představovat nic jiného než právě úrok, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu„ souhrnného poplatku“ jako ujednání o úroku s tím, že ujednání o úrocích, které v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 73 % ročně, je ujednáním neplatným dle § 580 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřený úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba byla 14,01 %. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku půjčky.
7. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o půjčce, neboť v případě půjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze půjčku sjednat jako bezúročnou. V daném případě dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti ujednání od ostatního obsahu smlouvy. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobce by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou půjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost půjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu„ take it or leave it“). Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Pouze pro přehlednost soud poukazuje na to, že tyto závěry jsou aprobovány i název soudu, např. v jeho rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka.
8. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit půjčenou jistinu ve výši 21 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 obč. zák. Podle § 2991 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se bezdůvodně obohatila o částku 21 000 Kč.
9. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu žaloby a listin k ní připojených vyplývá, že žalovaná již předchůdci žalobce předmět celého bezdůvodného obohacení vydala, když už prokazatelně uhradila minimálně 31 487 Kč. V daném případě tedy byl nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení žalovanou již plně uspokojen. Žalobce tedy nemá nárok na další plnění od žalované z titulu (absolutně neplatné) smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 5. 2014 číslo. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem na zaplacení částky 9 000 Kč s příslušenstvím, neučinil tak po právu. Soud proto žalobu výrokem I. zamítl.
10. Výrok II. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení plně úspěšná žalovaná právo na náhradu všech jí účelně vynaložených nákladů řízení po procesně podlehnuvším žalobci. Žalovaná se však práva na náhradu nákladů řízení vzdala, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).