Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 203/2021-38
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do datum, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do datum, úroku z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním každé smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od spotřebitele, příp. z různých databází. Žalovaný byl dotazován na své rodinné a majetkové poměry, které byly ověřovány pomocí dokladů vyžádaných od žalovaného. Žalovaný zároveň podpisem zákaznické karty stvrdil správnost všech jí uváděných údajů. Věřitelka neměla důvod pochybovat o správnosti takto získaných údajů. Podle žalobkyně postačí, pokud klient předloží příslušné dokumenty při sjednávání smlouvy. Žalobkyně je rovněž přesvědčena, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti sdělených informací. Vedle toho, neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.
2. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny současně zaplatit úrok ve výši částka, odměnu za administrativní činnost ve výši částka a za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, a to vše v 78 týdenních splátkách po částka. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, jelikož na svůj dluh uhradil jen částka. Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši částka, poplatek za administrativní činnost ve výši částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši částka (úrok ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka (úrok z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do datum) a dále úroků ve výši anonymizováno ročně a úroků z prodlení ve výši anonymizováno ročně, a to vždy z částky částka od datum do zaplacení.
3. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny zaplatit také úrok ve výši částka, odměnu za administrativní činnost ve výši částka a za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, a to vše v 60 týdenních splátkách po částka. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, jelikož na svůj dluh uhradil jen částka. Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši částka, úrok ve výši částka, poplatek za administrativní činnost ve výši částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši částka (úrok ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka (úrok z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do datum) a dále úroků ve výši anonymizováno ročně a úroků z prodlení ve výši anonymizováno ročně, a to vždy z částky částka od datum do zaplacení.
4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.
5. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo anonymizována dvě slova, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši částka v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s poplatkem ve výši částka, který představuje úrok ve výši částka (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši anonymizováno ročně), administrativní poplatek ve výši částka a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši částka splatit v pravidelných 78 týdenních splátkách ve výši částka (poslední splátka činila částka).
6. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je anonymizováno, žije anonymizováno role v řízení, má anonymizována tři slova a je zaměstnán s příjmem ve výši částka měsíčně a dále má vedlejší příjem ve výši částka měsíčně. Jeho měsíční výdaje představovala částka částka (na bydlení vynakládal částka a na osobní spotřebu částku částka). U původní věřitelky neměl žádné závazky. Dle zákaznické karty měl žalovaný předložit výplatní pásky, pracovní smlouvu a SIPO.
7. právnická osoba a žalovaný dále dne datum uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo anonymizována dvě slova, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši částka v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s poplatkem ve výši částka, který představuje úrok ve výši částka (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši anonymizováno ročně), administrativní poplatek ve výši částka a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši částka splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši částka.
8. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je anonymizováno, žije anonymizováno role v řízení, má jednu vyživovací povinnost a je zaměstnán s příjmem ve výši částka měsíčně, dále má vedlejší příjem ve výši částka měsíčně. Jeho měsíční výdaje představovala částka částka (na bydlení vynakládal částka, tutéž částku na osobní spotřebu a splácel úvěry ve výši částka). U původní věřitelky měl závazky v celkové výši částka. Dle zákaznické karty měl žalovaný předložit výplatní pásky, pracovní smlouvu a SIPO.
9. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost, společně s výzvou k úhradě dlužné částky částka do 10 dnů, oznámena dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum.
10. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní upomínkou ze dne datum, odeslanou následujícího dne.
11. Dle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
12. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Soud má s ohledem na předložené listinné důkazy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých žalovaný obdržel při podpisu smlouvy dne datum v hotovosti peněžní prostředky ve výši částka a dne datum v hotovosti peněžní prostředky ve výši částka.
19. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Před poskytnutím úvěru bylo proto povinností předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud by tak neučinil, smlouva by byla absolutně neplatná. Tato povinnost přitom chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
20. Uvedená povinnost dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona ve smyslu jeho § 2, a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká (ta přitom v obou případech přesahovala výši deklarovaného měsíčního příjmu žalovaného) nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Bez znalosti majetkových poměrů klienta nelze ani objektivně tvrdit a paušalizovat, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatností jsou méně rizikové. Vždy je totiž třeba přihlédnout také ke všem ostatním poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.
21. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
22. Žalobkyně sice v rámci žaloby a jejího doplnění žaloby vyložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, uvedla a zákaznickými kartami doložila, z jakých hodnot příjmů a výdajů vycházela, nicméně ani přes výzvu soudu nedoložila jedinou listinu, ze které by bylo možné pravdivost údajů sdělených žalovaným posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznických kartách jsou správné a celistvé a na základě toho si pak učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného a o tom, že mu po uhrazení všech jeho pravidelných závazků zbude taková částka, že bude po sjednanou dobu schopen splácet jeden a následně dva spotřebitelské úvěry. Bez toho, aby věřitel doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy.
23. Žalobkyně v tomto směru odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, jehož názorem však není soud v posuzované věci vázán, podle kterého postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud nikterak nepolemizuje s tím, zda žalovaný skutečně předložil tvrzené dokumenty, nicméně setrvale zastává názor, že jestliže má z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. S ohledem na shora popsanou nutnost ochrany veřejného pořádku spojenou se sankcí absolutní neplatnosti smlouvy proto nelze k zákaznické kartě přistupovat tak, že její vyplnění a podpis smluvních stran sám o sobě dokazuje, že v ní uvedené informace jsou výhradně pravdivé a komplexní stran majetkové situace klienta. Vedle toho, s ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru bylo zákonnou povinností právní předchůdkyně žalobkyně nejenom žádat od žalovaného listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
24. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně ještě třeba zmínit, že shora vymezená veřejnoprávní povinnost (právní předchůdkyně) žalobkyně je nezávislá na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Ani porušení povinnosti poctivého jednání spotřebitele při uzavírání úvěrových smluv nemůže vést poskytovatele úvěru ke zproštění jeho povinnosti dostát požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své příjmy a výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení.
25. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála své povinnosti prokázat, že s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, pročež jsou předmětné smlouvy absolutně neplatné.
26. Z tohoto důvodu měla žalobkyně, resp. předtím její právní předchůdkyně, vůči žalovanému od počátku právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla poskytnuta celkem částka částka (částka a částka), přičemž na svůj dluh uhradil celkem částka (částka a částka). Na jistině mu tedy nadále zbývá uhradit celkem částka. Soud poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007 nebo ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 320/2011). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
27. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od datum v případě smlouvy ze dne datum a od datum v případě smlouvy ze dne datum. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky z titulu (absolutně neplatných) smluv do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne datum. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo datum, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení za dobu až od datum do zaplacení, a to v zákonné výši 8,25 % ročně ke dni vzniku prodlení na straně žalovaného.
28. Co do zbývající požadované částky částka, veškerých smluvních úroků, kapitalizovaných úroků z prodlení a dále zbylých úroků z prodlení, včetně rozdílu mezi požadovanou výší úroků z prodlení ve výši 10 % a přiznanou výší 8,25 % ročně, tak jak je vše vymezeno ve výroku II. tohoto rozsudku, je žaloba nedůvodná a soud ji v uvedeném rozsahu zamítl.
29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. S ohledem na to, že v řízení byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný (s přihlédnutím i k požadovanému příslušenství), kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.