Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2116 C 36/2020-103

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 65 890 Kč s příslušenstvím - smlouva o úvěru

takto:

I. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 11.910 Kč, zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 35.028 Kč spolu

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 55.478 Kč od 23.8.2019 do 12.9.2019 ve výši 308,21 Kč,

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 52.898 Kč od 13.9.2019 do 19.9.2019 ve výši 102,86 Kč,

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50.318 Kč od 20.9.2019 do 10.12.2019 ve výši 1.146,13 Kč,

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47.738 Kč od 11.12.2019 do 13.2.2020 ve výši 861,94 Kč,

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47.238 Kč od 14.2.2020 do 10.6.2020 ve výši 1.548,36 Kč,

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 46.938 Kč od 11.6.2020 do zaplacení,

dále částku 18.952,54 Kč a úrok ve výši 58,33 % ročně

z částky 45.846,77 Kč od 23.8.2019 do 10.12.2019 ve výši 7.872,70 Kč,

z částky 44.740,37 Kč od 11.12.2019 do 13.2.2020 ve výši 4.539,60 Kč,

z částky 44.240,37 Kč od 14.2.2020 do 10.6.2020 ve výši 8.149,08 Kč,

z částky 43.940,37 Kč od 11.6.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23.8.2019 dosáhne částky 185.760 Kč, se zamítá.

III. Žádný u účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 11.910 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 35.028 Kč spolu</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 55.478 Kč od 23.8.2019 do 12.9.2019 ve výši 308,21 Kč,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 52.898 Kč od 13.9.2019 do 19.9.2019 ve výši 102,86 Kč,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50.318 Kč od 20.9.2019 do 10.12.2019 ve výši 1.146,13 Kč,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47.738 Kč od 11.12.2019 do 13.2.2020 ve výši 861,94 Kč,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47.238 Kč od 14.2.2020 do 10.6.2020 ve výši 1.548,36 Kč,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 46.938 Kč od 11.6.2020 do zaplacení,</b> <b>dále částku 18.952,54 Kč a úrok ve výši 58,33 % ročně</b> <b>z částky 45.846,77 Kč od 23.8.2019 do 10.12.2019 ve výši 7.872,70 Kč,</b> <b>z částky 44.740,37 Kč od 11.12.2019 do 13.2.2020 ve výši 4.539,60 Kč,</b> <b>z částky 44.240,37 Kč od 14.2.2020 do 10.6.2020 ve výši 8.149,08 Kč,</b> <b>z částky 43.940,37 Kč od 11.6.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23.8.2019 dosáhne částky 185.760 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný u účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobce požadoval zaplacení částky 46.938 Kč s příslušenstvím, z důvodu, že s žalovaným uzavřel dne 8.11.2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému částku 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 154.800 Kč, a to formou 60 měsíčních splátek po 2.580 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 76,75 % ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil částku 46.440 Kč a po zesplatnění částku 8.540 Kč, tj. celkem 54.980 Kč.

2. Před zahájením jednání bral žalobce žalobu v části 6.750 Kč a 5.160 Kč zpět, jelikož žalovaný částečně na svůj dluh hradil. Soud řízení v této části řízení zastavil. Výrok I.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Smlouva uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru („ SÚ“)

5. Soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, v opačném případě by bylo zasaženo do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (nález ÚS z 26. 2. 2019, sp. zn. ).

6. Dle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Dle § 86 odst. 2 SÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle 87 odst. 1 SÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle § 75 spotřebitelského zákona je poskytovatel povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí, tj. jedná se o péči, kterou má zachovat každý poskytovatel podle vytvořené obecné představy, jak by si měl správný profesionál počínat (srov. NS ).

10. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. :„ Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

11. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

12. Nález ÚS z 26. 2. 2019, sp. zn. :„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil…“

13. Soud po provedeném dokazování zjistil, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z: potvrzení zaměstnavatele, dle kterého měl žalovaný průměrný čistý příjem cca 17.500 Kč, z výplatních pásek za srpen a září 2017 dle kterých byla žalovanému vyplacena částka po necelých 17.000 Kč. Dále vycházel z ověření registru SOLUS – bez záznamu, ověření v registru NRKI s výsledkem CBS skóre 244, které je považováno za vyšší riziko, poskytovat se má úvěr jen v nižší částce, případně žádost zamítnout. Žalobce také vycházel z databáze neplatných dokladů, insolvenčního rejstříku, hodnocení klienta, dle kterého byl žalovaný svobodný s výučním listem, bydlel u rodičů s platbou za bydlení ve výši 2.600 Kč, jeho měsíční výdaje jsou 3.410 Kč, za ostatní (doprava, kurzy, záliby) platí 300 Kč, dále splácí žalobci jiný úvěr s měsíční splátkou 3.599 Kč. Celkové výdaje včetně 1.000 Kč rezervy jsou 10.909 Kč. Příjem pak je cca 17.000 Kč. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný disponuje částkou 6.091 Kč. Z potvrzení k inkasu bylo zjištěno pouze to, že žalovaný je vlastníkem účtu a totožnost žalovaného žalobce ověřil z občanského průkazu.

14. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč s měsíční splátkou 2.580 Kč s tím, že prostřednictvím 60 splátek měla být uhrazena celková částka 154.800 Kč. Peněžní prostředky žalobce žalovanému poskytl, ačkoliv z jeho vlastního posouzení vyšel žalovaný jako rizikový (viz skóre NRKI). Už tento výsledek měl žalobce vést k větší obezřetnosti a k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného a jeho výdajovou stránku a nespokojit se pouze se sdělením žalovaného o jeho životních nákladech a nákladech na bydlení. Příjem žalovaného je cca 17.000 Kč, výdaje pak 10.909 Kč s rezervou 1.000 Kč. Převis příjmů nad výdaji by tak u žalovaného při předpokládané splátce 2.580 Kč byl pouze 3.511 Kč + 1.000 Kč rezerva. Již jen předpoklad, že by žalovaný žalobci za dva úvěry splácel částku v celkové výši 6.179 Kč při příjmu 17.000 Kč, měl žalobce vést k mnohem větší obezřetnosti. Navíc by žalobce úvěruschopnost měl posuzovat nikoliv k částce, která je předmětem úvěrové smlouvy, ale k částce, kterou má žalovaný zaplatit. Výdaje žalovaného ve výši životního minima částky 3.410 č a částky 2.600 Kč na bydlení jsou velmi nízké, i když žalovaný uvádí, že bydlí u rodičů. Náklady na životní potřeby ve výši životního minima je třeba považovat za skutečně naprosto minimální částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Žalobce skutečné výdaje žalovaného žádným způsobem neověřil, např. výpisem z účtu žalovaného, ze kterého by získal ucelenější přehled o životních nákladech žalovaného. Konkrétními výdaji žalovaného se žalobce vůbec nezabýval (náklady na stravu, ošacení, hygienu), nelze považovat za reálné, že mladý muž, žijící v obec, vydá za dopravu a záliby pouze 300 Kč měsíčně. Žalobce nemohl reálně očekávat, že žalovaný bude schopen po dobu 58 let fungovat pouze s částkou 3.511 Kč + 1.000 Kč rezerva. Naopak lze mít za to, že žalobce jako profesionál na trhu s úvěry žalovanému úvěr poskytl s vědomím, že jej nebude schopen dlouhodobě splácet.

15. Za těchto okolností nelze v žádném případě říci, že by žalobce jednal s odbornou péčí a rozvážně. Žalobce jako podnikatel se nemůže spoléhat pouze na informace, které mu žadatel o úvěr poskytne, obzvláště za situace, kdy sám vyhodnotí žalovaného jako rizikového s nízkým příjmem.

16. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).

17. Nelze tak dovodit, že by žalobce postupoval s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval, resp. neověřoval tvrzené majetkové poměry žalovaného, jeho reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Žalobce jako profesionál nemohl přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaný ani nijak nedoložil. Žalobce tak porušil svou povinnost uloženou mu SÚ, při níž je povinen počínat si s odbornou péčí dle SÚ, zejména z hledisek uvedených v  SÚ, a proto je smlouva pro rozpor se zákonem absolutně neplatná dle .

18. S ohledem na důsledky, které nesplnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost žalovaného má též pro širší společnost (neboť neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence – viz výše nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), smlouva tak zjevně narušuje i veřejný pořádek, a je proto absolutně neplatnou ( ).

19. Jelikož je úvěrová smlouva neplatná, je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému hledět jako na bezdůvodné obohacení žalovaného ( ).

20. Žalovanému byla vyplacena částka ve výši 50.000 Kč, přičemž částku 66.890 Kč již uhradil. Z tohoto důvodu nelze nárok žalobce posuzovat ani jako bezdůvodné obohacení, neboť poskytnutá částka byla žalovaným zaplacena.

21. O náhradě nákladů rozhodl soud v souladu s ustanovením nicméně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně.