Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 378/2021-83

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 8 767 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 967 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 28. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 1 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 441,21 Kč od 2. 12. 2019 do 7. 4. 2020, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 6 967 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 6 967 Kč od 29. 1. 2021 do 27. 12. 2021, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 807 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 967 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 28. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 1 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 441,21 Kč od 2. 12. 2019 do 7. 4. 2020, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 6 967 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 6 967 Kč od 29. 1. 2021 do 27. 12. 2021, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 807 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2021 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 8 767 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 12. 3. 2014 uzavřela společnost právnická osoba se žalovanou smlouvu o Bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalované zřízen a veden bankovní účet č. bankovní účet, dále byl žalované rovněž poskytnut úvěr Flexikredit, který žalované umožnil přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč sjednaného v aktuálních Dispozicích ke smlouvě. Žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaná svou povinnost nesplnila, překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu společnost právnická osoba využila svého práva a v souladu se smlouvou převedla dne 2. 1. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 6 967 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. bankovní účet, a t za účelem jeho uhrazení žalovanou v pravidelných splátkách, což společnost právnická osoba písemně oznámila žalované včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaná však nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, proto byl úvěr prohlášen dopisem ze dne 7. 4. 2020 za okamžitě splatný v celé výši. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 767 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 441,21 Kč (od 2. 12. 2019 do 7. 4. 2020), dále úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6 967 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 21,99% ročně z částky 6 967 od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. V podání ze dne 20. 12. 2021 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých klientem v žádosti o revolvingový úvěr Flexikredit ze dne 29. 8. 2016, když žalovaná žádala o Flexikredit s úvěrovým rámcem ve výši 5 000 Kč. Žádost byla hodnocena individuálně, v souladu se schvalovací strategií a principy obezřetného úvěrování. Úvěruschopnost byla prověřována v interních i externích databázích, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra ČR. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vycházela banka z příjmu, který žalovaná doložila v potvrzení o výši příjmu, kdy v tomto případě byla výše příjmu 17 600 Kč, žalovaná v žádosti uvedla, že čistý měsíční příjem domácnosti činí 17 600 Kč. Banka porovnávala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že klient měl v době podání žádosti vůči bance závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 554,77 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 781 Kč. Banka v tomto případě schválila Flexikredit s úvěrovým rámcem ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně má za to, že právní předchůdkyně postupovala s řádnou péčí. Žalobkyně i přes poučení dle ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, žádné další důkazy v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované ve stanovené lhůtě nedoložila. V podání ze dne datum žalobkyně soudu sdělila, že s ohledem na délku trvání kontokorentu, považuje žalobkyně požadavek soudu na přepis veškerých měsíčních výpisů, jež je dle soudu nezbytný pro výpočet požadované částky (celkem čerpáno a uhrazeno), za přehnaně formalistický. Žalobkyně vyčíslila bezdůvodné obohacení na částku 6 976 Kč.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na , (dále jen „“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti: Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách společnosti právnická osoba ze dne 12. 3. 2014 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bankovní produkty a služby, přičemž součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné produktové podmínky banky. Z žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne 29. 8. 2016 soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěrového limitu 5 000 Kč formou povolení přečerpání účtu číslo. Žalovaná v žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, její čistý měsíční příjem činí 17 600 Kč, kdy celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč. Jejím zaměstnavatelem je právnická osoba, s.r.o. Pracovní poměr je sjednán na dobu určitou. Z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené dne 14. 8. 2018 vyplývá, že číslo běžného účtu žalované je bankovní účet, k běžnému účtu je zřízen Flexikredit, výše povoleného limitu je stanovena na částku 5 000 Kč Součástí smlouvy jsou rovněž Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru banky, dále Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele, a dále Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z výpisu z úvěrového účtu žalované shora uvedeného čísla za období od ledna 2019 do dubna 2021 vyplynulo, že dne 2. 12. 2019 žalovaná čerpala úvěr ve výši 6 967 Kč. Ke dni 25. 1. 2021 činila dlužná jistina celkem 6 967 Kč, dlužné úroky z prodlení 441,21 Kč a splatné poplatky, pojištění a pokuty 1 800 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla před podáním žaloby postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 vyplynulo, že společnost právnická osoba oznámila žalované, že její pohledávka z titulu smlouvy číslo byla postoupena žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Z připojeného poštovního podacího archu vyplývá, že žalované byla dne 5. 2. 2021 zasílána ze strany žalobkyně písemnost. Z oznámení o ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu a otevření úvěrového účtu ze dne 3. 12. 2019 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba žalované oznámila, že žalované zrušila poskytování Flexikreditu a dluh ve výši 6 967 Kč byl z běžného účtu převeden na otevřený úvěrový účet číslo. Z oznámení o ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu ze dne 11. 11. 2019 vyplývá, že společnost právnická osoba žalované sdělila, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek Flexikredit se žalované ruší povolený limit Fexikreditu. Z oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 8. 4. 2020 vyplývá, že právnická osoba oznámila žalované, že dluh na úvěrovém účtu č. bankovní účet činí ke dni 7. 4. 2020 celkem 8 767 Kč. Z poštovního podacího archu vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně zasílala dne 9. 4. 2020 žalované písemnost. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 2. 2021 a připojeného poštovního podacího archu ze dne 25. 2. 2021, soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalované, kde žalovaná byla upozorněna, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru. Z potvrzení o výši příjmu vyplývá, že dne 26. 8. 2016 právnická osoba, s.r.o. potvrdila, že žalovaná je zaměstnána jako montážní dělnice, přičemž její příjem činí 17 600 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc prosinec roku 2019 vyplývá, že dne 2. 12. 2019 žalovaná obdržela na účet částku 6 967 Kč s poznámkou – otevření úvěrového účtu, přičemž počáteční zůstatek vykazoval záporné hodnoty (- 6 467 Kč) a konečný zůstatek na účtu vykazoval rovněž zápornou hodnotu (- 467,72 Kč).

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o bankovních produktech a službách a následně smlouvu o kontokorentním úvěru Flexikredit, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou jí bylo umožněno přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky a další úhrady. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 6 967 Kč na nově zřízený úvěrový účet. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované upomínku a výzvu k zaplacení.

6. Dle , (dále jen „“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle , smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

8. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Dle , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016, tedy v době uzavření smlouvy (tj. 12. 3. 2014), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala vést pro žalovanou běžný účet ( ). Dále uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru formou povoleného přečerpání účtu, na základě které jí umožnila přečerpání běžného účtu až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč ( ). Předchůdkyně žalobkyně tak žalované poskytla dne 2. 12. 2019 částku ve výši 6 967 Kč, přičemž žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

14. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s  . Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, informace získané od žalované a výpisy z účtu), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalované, zcela pak pominula výdajovou položku. Z výpisu z běžného účtu žalované bylo zcela patrné, že žalovaná není schopna předmětný úvěr splatit, jelikož počáteční zůstatek na účtu na začátku prosince roku 2019 dosahoval záporných hodnot (– 6 467 Kč). Nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jakožto spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119).

15. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 6 967 Kč, je třeba na shora uvedené plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (, odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že tato měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 27. 12. 2021. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (28. 12. 2021) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 8,5 % ročně (výrok I.).

16. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 1 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 441,21 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 6 967 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 6 967 Kč od 29. 1. 2021 do 27. 12. 2021 (viz výše).

17. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle . advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Dalším úkonem právní služby byla účast právního zástupce žalobkyně při jednání soudu dne 25. 2. 2022, na níž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu. Dle . tarifu, náleží odměna ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle advokátního tarifu. Dle advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek (900 + 1 500 + 300), tedy ve výši 567 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 3 667 Kč (400 + 900 + 1 500 + 300 + 567). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 6 967 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 7 129,25 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 1 800 Kč s úroky shora specifikovanými ve výroku č. II tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 4 583,07 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 11 712,32 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 61 %, úspěch žalované 39 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 22 % svých nákladů, z částky 3 667 Kč tedy ve výši 807 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.