Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 308/2021-43
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 17.108,57 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9.300 Kč a zákonný úrok z prodlení
8,5% ročně z částky 9.300 Kč od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7.808,57 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.759,87 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši
2.610,20 Kč, úrok 29 % ročně z částky 9.474,41 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 9.474,41 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky 174,41 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9.300 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 9.300 Kč od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7.808,57 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.759,87 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.610,20 Kč, úrok 29 % ročně z částky 9.474,41 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 9.474,41 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 174,41 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne datum, domáhala se žalobkyně, aby soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit jí částku 17.108,57 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne datum došlo mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, identifikační číslo se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč, tuto částku žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 10.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 8.917 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena dne datum. Žalovaný měl uhradit všechny splátky nejpozději do datum Celkem žalovaný na svůj dluh zaplatil 700 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného vždy před uzavřením konkrétní smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Smlouvou ze dne datum postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce číslo žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nijak nereagoval.
2. Žalovaný se na výzvu soudu, uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 10. 2021,
č.j. 7 C 308/2021-35 ve věci nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci provedl dokazování listinami – zákaznickou kartou (žádostí o spotřebitelský úvěr) ze dne datum, Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne datum, smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy ke smlouvě – seznamu postoupených pohledávek (číslo řádku číslo), oznámením o postoupení pohledávek z datum včetně dokladu o odeslání - podacího lístku ze dne datum, výzvou k plnění ze dne datum včetně dokladu o odeslání - podacího lístku ze dne datum.
5. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu, tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
6. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:
7. Žalovaný dne datum požádal společnost právnická osoba o zápůjčku ve výši
42.000 Kč. Do zákaznické karty uvedl své osobní údaje, sdělil, že je svobodný, má učňovské vzdělání, má čtyři vyživované osoby bez bližší specifikace, vlastní auto, bydlí v pronajatém bytě a je OSVČ s měsíčním příjmem 17.177 Kč. Dalším příjmem domácnosti je částka 23.920 Kč bez bližší specifikace a doložení tohoto příjmu. V údaji o výdajích žadatele je uvedena částka
10.000 Kč jako„ odhadované“ měsíční výdaje. Žadatel dále uvedl, že nemá bankovní účet a nemá zápůjčku u jiné společnosti. K ověření údajů uvedených v žádosti byly žalovaným předloženy dokumenty: živnostenský list na dobu neurčitou od datum a daňové přiznání za rok 2017.
8. Dne datum uzavřel žalovaný s právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo na základě které mu byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit poplatek ve výši 8.917 Kč, který se skládal z úroku ve výši 1.789 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4.180 Kč, poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 2.448 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit celkovou částku 18.917 Kč v hotovosti v 60 splátkách ve výši 316 Kč týdně. Smlouvou je dále sjednána výše úrokové sazby ve výši 29 % ročně a je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo vyhotovené dne datum vyplývá, že žalovaný uhradil na pohledávku celkem částku 700 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek str. 48 číslo řádku číslo soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy číslo na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum.
10. Z rejstříku zahájených soudních řízení (nahlédnutím do informačního systému používaného soudem) soud zjistil, že proti žalovanému byla v letech 2011 až 2018 zahájeno jedenáct exekučních řízení, ze kterých plyne, že ke dni sjednávání předmětného úvěru měl žalovaný další dluhy mimo jiné i z předchozích úvěrů poskytnutých nebankovními subjekty, které nebyly řádně spláceny.
11. Smluvní vztahy založené smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
12. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
19. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
20. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne
datum smlouvu o zápůjčce, jako smlouvu spotřebitelskou. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
21. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni datum dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy a výdaje žalovaného, v kartě zákazníka je uveden další příjem domácnosti ve výši 23.920 Kč, aniž by byla tato informace dále prověřována a ověřována. Soud uvedenou informaci posoudil jako neověřenou a vycházel z příjmu žadatele ve výši 17.177 Kč měsíčně. V kartě zákazníka jsou uvedeny„ odhadované“ výdaje ve výši 10.000 Kč. Pakliže se má jednat o náklady žalovaného a čtyř členů jeho domácnosti na bydlení, jídlo, ošacení atd. pak soud vyhodnotil tuto částku, jako částku pod hranicí životního minima. Vzhledem k chybějícímu ověření nákladů na bydlení a předchozího dluhového zatížení žadatele, pak nelze dospět k jinému závěru, než že poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil s ničím nepodloženým údajem žadatele o výši dalšího příjmu domácnosti a další posuzování solventnosti žadatele pak již proběhlo zcela formálně s cílem vykázat aktivitu pro splnění povinnosti věřitele dle zákona o spotřebitelském úvěru.
22. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) příjmy a výdaje žadatele. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující ověření informace o dalším příjmu domácnosti žadatele a předchozím dluhovém zatížení žadatel), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout, naopak z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti bylo zřejmé, že jeho příjem s ohledem na počet osob na žalovaném výživou závislých je zcela minimální. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum číslo.
23. Na základě neplatné smlouvy o zápůjčce bylo žalovanému poskytnuto plnění celkem 10.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 700 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 9.300 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 9.300 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
24. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odstavec 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného, přičemž přihlédl ke značnému dluhovému zatížení a probíhajícím exekučním řízením, které zjistil z informačního systému soudu. Jako přiměřené možnostem žalovaného považuje soud úhradu dluhu v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč do zaplacení. Při takto stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době, žalovanému bude poskytnuta možnost uhradit dluh, aniž by byl nepřiměřeně zvýhodněn na úkor žalobkyně. Výhoda splátek je však podmíněna tím, že žalovaný bude svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jedinou splátku řádně a včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným najednou. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.
25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 21.478,64 Kč (včetně příslušenství), přičemž úspěšná byla co do částky 9.300 Kč. V dané věci byl tedy úspěšný žalovaný v rozsahu 13,4% (čistý úspěch) a náhrada nákladů řízení by příslušela žalovanému, kterému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.