Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 243/2021-49

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizována dvě slova.

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

státní příslušnost země

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 25.350 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13.350 Kč a zákonný úrok z prodlení

8,25% ročně z částky 13.350 Kč od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 12.000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.724,02 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 908,33 Kč, úrok 18,98 % ročně z částky 15.000 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 15.000 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky 1.650 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13.350 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 13.350 Kč od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 12.000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.724,02 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 908,33 Kč, úrok 18,98 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 15.000 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 1.650 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum doplněným podáním ze dne datum domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem 25.350 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. A to z titulu smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společnost právnická osoba, IČO a žalovanou. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto žalobkyni splatit spolu s úrokem 3.000 Kč, poplatkem za administrativní činnost 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaná na svůj závazek uhradila toliko 1.650 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny 15.000 Kč, smluvního úroku 1.750 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 3.000 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 5.600 Kč. Dále požaduje zaplacení úroku 18,98% ročně a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdce splnil svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr posouzením informací poskytnutých žadatelem a uvedených v kartě zákazníka a dále na základě dokumentů doložených žadatelem. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala.

2. Žalovaná se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 11. 2021, číslo jednací -46 ve věci nevyjádřila.

3. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu ve Vyškově je dána v souladu s ustanovením kapitoly II. oddílu 1, článku 7, odstavec 1, písmeno b), odrážka druhá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis), dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty.

4. Za splnění podmínek ustanovení zákona číslo , , soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami – kartou zákazníka ze dne datum, smlouvou o spotřebitelském úvěru anonymizováno číslo ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek (strana 54 ze 70), oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalované dne datum, výzvou k plnění ze dne datum včetně dokladu odeslání žalované dne datum, rozhodnutím Úřadu práce obec ze dne datum, oznámení Úřadu práce v obec o přiznání dávky SSP, nájemní smlouvou ze dne datum.

6. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

Dne datum požádala žalovaná o poskytnutí zápůjčky ve výši 10.000 Kč. Dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru poskytnutého formou zápůjčky číslo na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti finanční částka 15.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací žalované uvedených žadatelkou v kartě zákazníka. K jejich ověření byla žadatelkou předložena nájemní smlouva ay prokazující výši příjmu žadatelky z dávek státní sociální podpory. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem 32,15 % ročně, úrokem ve výši 3.000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 27.000 Kč v 60 hotovostních týdenních splátkách do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně. Výše každé splátky byla sjednána ve výši 450 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 1.650 Kč. Pohledávka ze smlouvy číslo byla platně postoupena na žalobkyni. Žalované byla dne datum zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu se lhůtou k plnění do datum.

Z informačního systému Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že v letech 2017 číslo bylo proti žalované zahájeno sedm exekučních řízení, z toho dvě exekuční řízení zahájená v roce 2018 se vztahují k pohledávkám ze spotřebitelských úvěrů poskytnutých žalované nebankovním subjektem.

7. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého o zápůjčce se smluvní vztah řídí zákonem číslo , a zákonem číslo o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky).

8. V souladu s ustanovením , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastoupenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dle zákona číslo , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 86 odstavec 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo

13. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

14. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne

datum smlouvu o zápůjčce, jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

16. Ustanovení zákona číslo. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

17. Jak vyplývá z provedeného dokazování v případě smlouvy číslo ze dne datum, právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotným žadatelem v kartě zákazníka. Dle této karty byla žalovaná svobodná, se základním vzděláním, pečovala o dvě nezaopatřené děti a bydlela v nájemním bytě. Příjmy žadatelky tvořily toliko dávky státní sociální podpory – rodičovský příspěvek a doplatek na bydlení v celkové výši 14.145 Kč. Měsíční výdaje žalované tvořily výdaje na bydlení, které jsou oproti předložené nájemné smlouvě uvedeny ve výši 6.000 Kč, ačkoli nájemné je smlouvou sjednáno ve výši 12.000 Kč. Dále jsou výdaje vyčísleny částkou 3.500 Kč jako osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení). Z karty vyplývá, že žadatelka neměla další zápůjčku/úvěr. Žalovaná uvedla, že proti ní není vedena exekuce. K ověření finanční situace doložila žadatelka nájemní smlouvu a rozhodnutí o přiznání dávek státní sociální podpory. Soudu není zřejmé, na základě čeho bylo do výdajů na bydlení zahrnuto toliko 6.000 Kč, když z nájemní smlouvy vyplývá nájemné 12.000 Kč. Soud se dále pozastavuje nad částkou 3.500 Kč zahrnující osobní výdaje domácnosti jedné dospělé osoby a dvou nezletilých dětí.

18. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že při sjednávání spotřebitelského úvěru se žalobkyně zabývala poměry žalované, avšak neučinila tak dostatečně, s vynaložením odborné péče. Žalobkyně byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna si vyžádat od žalované sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výpisem z účtu, výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků, náklady na dopravu apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Z informací zjištěných soudem byla finanční situace a tedy i úvěruschopnost žalované špatná. Její příjmy tvořily toliko dávky státní sociální podpory, žalovaná byla na mateřské dovolené se synem jméno. Její příjem činil toliko 14.175 Kč. Výdaje žalované zohledněné žalobkyní pak neodpovídají doloženým podkladům (nájemné). Soud posoudil jako zcela nevěrohodnou částku 3.500 Kč zahrnující osobní výdaje domácnosti jedné dospělé osoby a dvou nezletilých dětí. Tato částka neodpovídá ani výši životního minima pro uvedený počet osob. Dále nebylo řádně ověřeno dluhové zatížení žadatelky o úvěr např. lustrací v rejstříku NRKI/BRKI, registru SOLUS nebo registru evidence exekucí. Samotná skutečnost, že má žalovaná stabilní příjem, není postačující pro prokázání její úvěruschopnosti, pokud není dostatečně zkoumána jeho výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci (k jeho výdajům).

19. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatelky jedná o osobu solventní či nikoli. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by řádně zjišťovala (ověřovala) výdaje žadatele – náklady na bydlení, výši dluhového zatížení, osobní výdaje rodinné domácnosti žalované. Na základě informací, které žalobkyně měla, si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout, naopak s ohledem údaje uváděné žalovanou stran jejích výdajů bylo namístě další prověřování a vyšší míra uvážení možnosti žadatele řádně splácet. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nepřehlédl ani skutečnosti, že žalovaná žádala o nižší částku úvěru a byla jí poskytnuta částka o 5.000 Kč vyšší. Toto jednání poskytovatele úvěru soud hodnotí jako ryze účelové, s cílem vyššího zisku na vyměřených poplatcích.

20. Soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované byla posuzována toliko formálně, údaje uvedené žalovanou v kartě zákazníka nebyly poskytovatelem úvěru dále prověřovány a prokazované údaje naopak byly zkreslovány (nájemné). Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum.

21. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 15.000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila 1.650 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 13.350 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky

13.350 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne

datum, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.

22. V souladu s ustanovením a s odkazem na ustanovení věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované. Jako přiměřené možnostem žalované považuje soud úhradu dluhu v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč do zaplacení. Při takto stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době, žalované bude poskytnuta možnost uhradit dluh, aniž by byla nepřiměřeně zvýhodněna na úkor žalobkyně. Výhoda splátek je však podmíněna tím, že žalovaná bude svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaná nezaplatí byť jen jedinou splátku řádně a včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným najednou. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.

23. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 27.982,35 Kč (včetně kapitalizovaného příslušenství), přičemž úspěšná byla co do částky 13.350 Kč. V dané věci tak byla úspěšná žalovaná v rozsahu 4,58 % čistý úspěch. Vzhledem tomu, že žalovaná měla úspěch pouze v nepatrné části, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.