Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 310/2021-57
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci
pro zaplacení 74 344,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 416 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 20 976 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 12 440 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení částku 40 928,80 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 476,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 902,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 3 287,33 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 24 263,33 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 288,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 327,01 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 5 384,35 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 17 824,35 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 416 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 20 976 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 12 440 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení částku 40 928,80 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 476,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 902,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 3 287,33 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 24 263,33 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 288,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 327,01 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 5 384,35 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 17 824,35 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), poté, co ověřila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, smlouvu
o zápůjčce dne 20. 8. 2018, číslo na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný převzal peníze v hotovosti
při podpisu uvedené smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný (Zákazník) se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem 24 139 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků ve výši 7 352 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, a odměnu za zpracování, doručení a administrativní zpracování činnost a flexibilní splácení ve výši 10 178 Kč, a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 609 Kč, celkem 18 měsíčními splátkami po 3 008 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na 20. 2. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Původnímu věřiteli vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni
9. 4. 2019 jistina činila částku 24 263,33 Kč a dlužný poplatek částku 18 823,98 Kč. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku ve výši 58 387,31 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala částky 43 087,31 Kč, kterou činila jistina ve výši 24 263,33 Kč a dlužný poplatek ve výši 18 823,98 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 5 902,73 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 476,58 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 263,33 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 263,33 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. Žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil 9 024 Kč.
2. Účastníci dále uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne 13. 6. 2018, číslo na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalovanému poté, co ověřil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný převzal peníze v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný (Zákazník) se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem 20 200 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků ve výši 6 127 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, a odměnu za zpracování, doručení a administrativní zpracování činnost a flexibilní splácení ve výši 8 565 Kč, a poplatku za vedení zákaznického účtu
a komfortní splácení ve výši 5 508 Kč, celkem 18 měsíčními splátkami po 2 512 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na 13. 12. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Původnímu věřiteli vzniklo marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 9. 4. 2019 jistina činila částku 17 824,35 Kč a dlužný poplatek částku 13 433,14 Kč. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku ve výši 46 257,49 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 31 257,49 Kč, kterou činila jistina ve výši 17 824,35 Kč a dlužný poplatek ve výši 13 433,14 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 5 327,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 288,59 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 824,35 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení
v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 824,35 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku ve výši 12 560 Kč. Po postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal dlužen žalované částky.
3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Litevské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť poskytnutí úvěru bylo poskytnutím služby ve smyslu uvedeného ustanovení a úvěr dle smlouvy byl poskytnut na území České republiky.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl
bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Ze smlouvy o půjčce číslo zákaznické karty soud zjistil, že byla uzavřena dne 20. 8. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba
a žalovaným jako zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Původní věřitel se ve smlouvě zavázal poskytnout Zákazníkovi zápůjčku v částce 30 000 Kč a Zákazník se zavázal zaplatit věřiteli za tuto zápůjčku poplatek v částce 24 139 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí částku ve výši 54 139 Kč. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % p. a. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti, a to vždy do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v 18 měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první po předposlední činí 3 008 Kč a poslední činí 3 003 Kč, když splatnost splátek je vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy, a že Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky.
6. Ze smlouvy o půjčce číslo zákaznické karty soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 13. 6. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Původní věřitel se ve smlouvě zavázal poskytnout Zákazníkovi zápůjčku v částce 25 000 Kč a Zákazník se zavázal zaplatit věřiteli za tuto zápůjčku poplatek v částce 20 200 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí částku ve výši 45 200 Kč. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % p. a. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti, a to vždy do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v 18 měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první po předposlední činí 2 512 Kč a poslední činí 2 496 Kč, když splatnost splátek je vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy, a že Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z 50. a 52. strany seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, ze dne 18. 12. 2020 byla uzavřena mezi společností právnická osoba, jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem, smlouva o postoupení,
podle které přešly pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z o oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, které bylo podle podacího lístku žalovanému posláno dne 25. 1. 2021.
8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě
ze dne 28. 6. 2021, z podacího lístku z téhož dne a z tabulek o umoření ze dne 12. 1. 2021, soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby s tím,
aby uhradil celkem částku 101 869,48 Kč, a to nejpozději do 13. 7. 2021.
9. Přípisem zdejšího soudu ze dne 11. 3. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní
od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak,
že vycházela z prohlášení žalovaného uvedeného v kartách zákazníka. Na podporu svých tvrzení pak předložila obě smlouvy o zápůjčce, obě karty zákazníka (obojí již spisem) a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020-97.
10. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: dne 20. 8. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 30 000 Kč,
což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný měl tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 24 139 Kč, a to pravidelnými měsíčními splátkami po 3 008 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný si svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatil pouze částku 9 024 Kč. Dále dne 13. 6. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 25 000 Kč,
což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný měl tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 20 200 Kč, a to pravidelnými měsíčními splátkami po 2 512 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný si svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatil pouze částku 12 560 Kč právnická osoba uzavřela jako postupitel s žalobkyní jakožto postupníkem smlouvu
o postoupení pohledávek. V příloze smluv je mezi postupovanými pohledávkami uvedeny pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem zástupce žalobkyně před podáním žaloby. Žalovaný na výzvu nikterak nereagoval a nezaplatil již ničeho.
11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
12. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. původní věřitelka, která žalované poskytla úvěr, sídlo na území České republiky.
13. Vzhledem k tomu, že ke sjednání smluv došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“,
na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným
je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona
a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil
podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
15. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,
co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání
pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
22. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
23. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
24. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětné smlouvy o zápůjčce,
resp. spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho příjmy i výdaje. Právní předchůdce žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalovaného,
zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá,
že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě,
že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
25. Jak již bylo výše konstatováno dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou s ohledem
na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatné.
26. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč (30 000 Kč + 25 000 Kč), které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 33 416 Kč (zapůjčených
55 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 21 584 Kč), také vrátit (výrok I.).
27. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně
tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.
28. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistin s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smluv o spotřebitelském úvěru (výrok II.).
29. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácených částek bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.,
a to od 19. 12. 2020 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovanému,
který byl ve věci převážně úspěšný, náhrada nákladů nevznikla.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.