Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 154/2021-57
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky ve výši 7 461 Kč s příslušenstvím
takto:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 461 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 461 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení a náklady řízení ve výši 3 667 Kč, a to vše ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení byť i jediné splátky, přičemž náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky.
Odůvodnění:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 461 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 461 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení a náklady řízení ve výši 3 667 Kč, a to vše ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení byť i jediné splátky, přičemž náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky.
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 1. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 461 Kč s příslušenstvím, tvořené částkou ve výši 7 161 Kč z titulu nezaplaceného příspěvku za provozování osobního vozidla registrační značka bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v době od 14. 2. 2019 do 1. 5. 2019 a částkou ve výši 300 Kč z titulu nezaplacených nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.
2. Žalovaný podáním doručeným zdejšímu soudu dne 23. 9. 2021 uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává v celém rozsahu s odůvodněním, že v období od 14. 2. 2019 do 1. 5. 2019 bylo vozidlo ve stavu opravy a nepojízdné, a to v Černé Hoře.
3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaný je státním příslušníkem Srbské republiky, a proto právní poměr mezi účastníky je poměrem s mezinárodním prvkem, na který dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), ale kterého se však podle ust. § 1 a 2 ZMPS použije pouze v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Takovou, ve vztahu k Srbské republice dosud platnou mezinárodní smlouvou, je smlouva uzavřená mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 20. ledna 1964, publikovaná ve sbírce mezinárodních smluv pod číslo Sb. (dále jen„ Mezinárodní smlouva“). Závazkový poměr mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále také jen„ Zákon“) jako následek porušení povinnosti podle ust. § 1 odst. 2 Zákona a jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Mezinárodní smlouva však pravomoc soudů či rozhodné právo pro oblast závazků neupravuje. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má na území České republiky své bydliště, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 4 odst. 1 a 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Jelikož oba účastníci měli v době vzniku škody obvyklé bydliště (sídlo) na území České republiky, je rozhodným právem v této věci právo české.
4. Jelikož v této věci soud rozhodoval spor o peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, není podle ust. § 202 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) proti tomuto rozsudku odvolání přípustné.
5. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
7. Žalovaný je v registru silničních vozidel zapsán od 25. 11. 2008 jako vlastník i provozovatel osobního vozidla se zdvihovým objemem válců motoru 2 799 cm3 značky MERCEDES-BENZ E 280, registrační značka (dále také jen„ Vozidlo“), které bylo i v době od 14. 2. 2019 do 1. 5. 2019 evidováno jako provozované (viz výpis z registru vozidel), ale nebylo pojištěno pro případ vzniku odpovědnosti z provozu vozidla (žalovaný netvrdil opak). Dopisem ze dne 12. 2. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku za provozování Vozidla bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu ve výši 7 161 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem částky ve výši 7 461 Kč, a to do 30 dnů od doručení této výzvy a zároveň žalovaného poučila o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a jejích nákladů u soudu (viz výzva žalobkyně ze dne 12. 2. 2020). Přestože výzva byla žalovanému doručena dne 21. 2. 2020 (viz informace České pošty o sledování zásilky anonymizováno), žalovaný dluh dosud neuhradil, a to ani po zaslání dalších upomínek žalobkyně (viz upomínky ze dne 9. 7. 2020 a 19. 8. 2020) a předžalobní upomínky ze dne 2. 10. 2020 (viz upomínka ze dne 2. 10. 2020), která byla žalovanému doručena dne 9. 10. 2020 (viz výpis z webu Poštaonline).
8. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: žalovaný je od 25. 11. 2008 zapsán v registru vozidel jako vlastník i provozovatel Vozidla (§ 4 odst. 2 Zákona), které je evidováno v registru vozidel jako provozované, ale ke kterému nebylo v období od 14. 2. 2019 do 1. 5. 2019 uzavřeno pojištění pro případ vzniku odpovědnosti z jeho provozu (§ 1 odst. 2 písm. a) Zákona). Povinnost mít sjednáno pojištění vozidla pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla podle § 1 odst. 2 písm. a) Zákona trvá po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru vozidel, vyjma případů, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé a nebo bylo odcizeno, žalovaný však vyvezení Vozidla do jiného státu ani jeho vyřazení z provozu nenechal v registru vozidel zaevidovat, a proto je jeho námitka, že Vozidlo bylo v období od 14. 2. 2019 do 1. 5. 2019 nepojízdné a mimo území České republiky pro posouzení této věci irelevantní. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni příspěvek (§ 4 odst. 1 Zákona) ve výši 7 161 Kč, tvořený podle § 4 odst. 3 a 5 Zákona součinem denní sazby ve výši 93 Kč stanovené podle § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (dále jen„ Vyhláška“) pro daný druh vozidla a počtem dní (77), kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši
300 Kč (§ 4 odst. 4 Zákona a § 2a Vyhlášky). Splatnost pohledávky žalobkyně nastala podle
§ 4 odst. 6 a 7 Zákona dne 22. 4. 2020. Protože žalovaný dluh žalobkyni ve lhůtě splatnosti neuhradil, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení z dlužné částky podle § 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. Soud vzhledem k výše uvedenému shledal žalobu důvodnou, a proto jí vyhověl (výrok I.).
10. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, a proto ji soud proti žalovanému přiznal právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Tyto náklady ve výši 3 667 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování za tři advokátkou žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu), která činí částku 200 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu, celkem částku ve výši ve výši 600 Kč, odměna za jeden advokátkou žalobkyně učiněný úkon právní služby (účast na jednání před soudem podle ust. § 14b odst. 3, § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), která činí částku 1500 Kč, náhrada hotových výdajů advokátky, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 300 Kč, náhrada hotových výdajů advokátky, která činí částku 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. b) adv. tarifu a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 567 Kč podle ust. § 137
o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám její advokátky.
11. Lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty první za středníkem
o. s. ř., a to s ohledem na poměry žalovaného, kterému soud uvěřil, že nemá práci, ve splátkách po 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť i jediné z nich. Žalovaný sice žádal o splátky ve výši 300 Kč, s ohledem na výši žalované pohledávky by však šlo o neúměrné zvýhodnění dlužníka, neboť dluh (včetně přiznaných nákladů řízení) by nebyl uhrazen v přiměřené lhůtě, za kterou lze považovat lhůtu dvou let. Povolení splátek žalobkyni, nepoškodí, ostatně žalobkyně se splátkami, byť ve výši 800 Kč měsíčně, souhlasila.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není podle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. odvolání přípustné.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat soudním výkonem rozhodnutí.