Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 24/2022-27
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 071 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 1 471 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 95 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do 27. 8. 2021, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 600 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 39 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do 27. 8. 2021 zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 625,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 1 471 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 95 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do 27. 8. 2021, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 600 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 39 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do 27. 8. 2021 zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 625,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 2 071 Kč s příslušenstvím, a to úroky z prodlení v zákonné výši z částky
2 071 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do 27. 8. 2021. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela jako pojistitel dne 9. 8. 2018 pojistnou smlouvu číslo jejímž předmětem bylo tzv. povinné ručení ohledně vozidla značky BMW, typ ŘADA3, registrační značka. Žalovaný sjednané pojistné řádně nehradil a za období od 9. 8. 2020 do 13. 11. 2020, kdy pojištění z tohoto důvodu zaniklo, žalobkyni dluží částku ve výši žalované jistiny. Dlužné pojistné za dobu trvání pojištění představuje částku 1 471 Kč, částku 600 Kč činí paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaná byla usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 7 C 24/2022-25, vyzván, aby se ve lhůtě
10 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byl žalovaný usnesením vyzván, aby se ve stejné lhůtě vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Stejná výzva byla zaslána také žalobkyni. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud tak jeho souhlas předpokládal. Žalobkyně se také nevyjádřila a soud tak její souhlas rovněž předpokládal.
4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.
5. Soud provedl důkaz pojistnou smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení, jež je výše specifikována a dále pojistnými podmínkami žalobkyně. Žalovaný se v této smlouvě zavázal hradit pojistné ve výši 4 520 Kč ročně. Dále žalobkyně předložila předžalobní upomínku adresovanou žalovanému včetně podacího archu svědčícího o jejím odeslání žalovanému před podáním žaloby. Žalobkyně rovněž předložila pojistné podmínky autopojištění Combi Plus anonymizováno číslo. Žalobkyně dále předložila dodejku, z níž je patrno, že v minulosti doručovala prostřednictvím České pošty žalovanému písemnost (upomínku dlužného pojistného). Z bilance pojištění vyplynulo, že z titulu předmětné pojistné smlouvy žalovaný dluží žalovanou částku, součástí této částky jsou náklady za vymáhání (2 x 300 Kč). Žalobkyně také předložila dopis ze dne 25. 11. 2020 adresovaný žalovanému, v němž žalovanému oznamuje, že dne 12. 11. 2020 došlo k zániku pojistné smlouvy. Ze sazebníku vybraných poplatků za vymáhání pojistného platného od 1. 7. 2016 vyplývá, že výše poplatku za upomínku k zaplacení dlužného pojistného činí 160 Kč a za předžalobní upomínku po zániku pojištění formou dopisu činí 120 Kč. Žalobkyně rovněž předložila tři písemnosti s upozorněním na neuhrazené pojistné, všechny adresované žalovanému, bez dokladu o jejich odeslání.
6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu, jak je shora uvedeno. Žalovaný pojistné řádně nehradil, ač se k tomu v pojistné smlouvě zavázal, a to v období výše specifikovaném.
7. Dle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2804 občanského zákoníku upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Shodně pak práva a povinnosti pojistitele a pojištěného pro případ pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví zákon č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 12 odst. 1 písm. e) a § 13 odst. 2) s tím, že pojistitel má právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo).
8. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla uzavřena písemně výše specifikovaná pojistná smlouva. Jelikož žalovaný řádně nehradil pojistné, pojistná smlouva zanikla. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil tedy a tím méně prokázal, že by provedl jakoukoliv úhradu pojistného žalobkyni či, že by pojištění zaniklo dříve, než žalobkyně tvrdí. Žalobkyně neprokázala, kdy přesně pojištění zaniklo, tato skutečnost ovšem není k tíži žalovaného, který by v případě dalšího trvání smlouvy byl povinen hradit pojistné ještě vyšší. Žalovaný je povinen uhradit pojistné za celou dobu pojištění (§ 2782 odst. 1 občanského zákoníku, § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.), resp. v daném případě, kdy se jedná o tzv. povinné ručení dle zákona č. 168/1999 Sb. do konce měsíce, kdy pojištění zaniklo. Žaloba na dlužné pojistné ve výši 1 471 Kč je tedy důvodná. Je dále zřejmé, že ode dne, kdy žalobkyně požaduje úroky z prodlení, bylo veškeré předcházející pojistné splatné a žalobkyni tedy vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou pojistného náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době prodlení. Co se týče poplatků za vymáhání ve výši 600 Kč s příslušenstvím, shledal soud žalobu nedůvodnou. Ač je daná povinnost žalobkyní nazývána jako poplatková, je třeba uzavřít, že není podstatné, jakým způsobem je povinnost spotřebitele k úhradě v textu smlouvy nazvána, ale jakému právnímu institutu svým obsahem takové ujednání odpovídá. V daném případě každý z poplatků (zaslání upomínek, předčasné ukončení smlouvy atp.) souvisí s porušením smluvní povinnosti spotřebitele, resp. nárok na jejich zaplacení dodavateli vzniká až následkem porušení povinnosti spotřebitele a odpovídá tedy svým obsahem ustanovení o smluvní pokutě. Na tomto závěru nemůže nic změnit, že daná smluvní ujednání pro vznik nároku počítají i s aktivitou dodavatele, neboť tuto aktivitu (zaslání upomínky, ukončení pojistné smlouvy atp.) nečiní dodavatel na základě vůle spotřebitele či v jeho zájmu, nejedná se o službu určenou zákazníkovi a její poskytnutí nebylo předmětem uzavřené smlouvy. V tomto ohledu je pak nutné poukázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, kde Ústavní soud uzavřel, že„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Jelikož v daném případě žalobkyně odvozuje svůj nárok ze spotřebitelské smlouvy a dále z titulu smluvní pokuty, jež si strany sjednaly pouze v obchodních podmínkách, na něž předmětná smlouva odkazuje, je zřejmé, že žalobě nelze ohledně zaplacení smluvní pokuty dle závěrů Ústavního soudu vyhovět.
10. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o. s. ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 1 566,42 Kč (jistina včetně příslušenství), žalovaný ohledně zaplacení 638,92 Kč (jistina včetně příslušenství). Z celkového předmětu řízení ve výši 2 205,34 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 71 %, úspěch žalovaného 29 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 42 % svých nákladů, z částky 1 489 Kč tedy ve výši 625,38 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.