Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 272/2021-38

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení 6 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 037 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení 6 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 037 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba a žalovanou byla dne 14. 5. 2018 pomocí prostředků komunikace na dálku, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna opakovaně čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaná v rozporu s ujednáními smlouvy úvěr předchůdkyni žalobkyně nesplácela a z celkové čerpané výše neuhradila jistinu 6 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 18. 12. 2019 pohledávku na společnost právnická osoba, která ji následně, dne 19. 12. 2019 poustoupila žalobkyni. Žalovaná, ač upomínána, do zahájení řízení žalobkyni ničeho nezaplatila.

2. Žalovaná se po celé řízení k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce a žalované po telefonické omluvě, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle

4. Žalobkyně tím, že se z nařízeného jednání omluvila, vzdala se dobrodiní vyslechnout poučení dle , že dosud neoznačila důkazy k prokázání tvrzení, že smlouva o revolvingovém úvěru byla pomocí prostředků komunikace na dálku mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena, dále že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a především, že tvrzenou částku 6 000 Kč na účet patřící žalované či žalovanou určený skutečně poukázala, neboť takové právo má jen ten účastník, který se k ústnímu jednání dostaví.

5. Vzhledem ke stávající důkazní situaci tak soud vycházel ze skutkového zjištění, že předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalované, stejně jako číslem bankovního účtu, o němž však nebylo listinami osvědčeno, že náleží žalované, a tyto doplnila do nepodepsaného návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru 7. 11. 2018. Žalovaná měla dle žalobních tvrzení smlouvu podepsat v elektronickém systému předchůdkyně žalobkyně ze dne 14. 5. 2018. Z žádné žalobkyní předložených listin nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované a po uzavření smlouvy žalované skutečně poukázala částku uvedenou v žalobě, tj. 6 000 Kč, resp. že by žalovaná tuto částku z účtu vedeného u předchůdkyně žalobkyně odčerpala. Předchůdkyní žalobkyně vyhotovené platební informace soud za důkaz o poskytnutí úvěru nepovažuje, neboť zy nikterak nevyplývá, že se finanční prostředky předchůdkyně žalobkyně dostaly do dispozice žalované.

6. V projednávané věci, kdy soud jen z žalobkyní předložených listin nemohl mít za to, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva s žalobkyní tvrzeným obsahem, ani že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a pro nepřítomnost žalobkyně, potažmo jí zvoleného zástupce u jednání, nemohl být nedostatek žalobních tvrzení a důkazní aktivity zhojen cíleným poučením strany žalující, soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně tvrzené skutečnosti o řádném uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s konkrétním obsahem neprokázala.

7. Dle , (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci nejenže nebylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva s tvrzeným obsahem, ale ani to, že předchůdkyně žalobkyně dostála zákonné povinnosti posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by bylo lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je ovšem pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. , ale též , o ochraně spotřebitele, a až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle d, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.

15. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.

16. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.

17. Z řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované nepřistoupila řádně, když nepředložila jediný důkaz, jímž by toto své tvrzení prokázala. Součinnost se žalovanou by pak mohla být důkazem rovněž o tom, že předchůdkyně ve věci uzavření smlouvy jednala skutečně se žalovanou a její osobní údaje si neobstarala jiným právem neaprobovaným způsobem.

18. Soud proto vycházel z toho, že předchůdkyně žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o zápůjčce, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalované úvěr žalobkyni jako právní nástupkyni vrátiti spolu se všemi sjednanými poplatky a úroky.

19. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat žádné z tvrzení obsažených v žalobě, tedy že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla pomocí prostředků komunikace na dálku, tj. mechanicky, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru tvrzeného obsahu, čímž došlo k zachování písemného uzavření smlouvy, ani že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru nedošlo. V takovém případě by bylo na místě aplikovat ust. a násl. o bezdůvodném obohacení žalované, ovšem proto, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní o tom, že právní předchůdkyně žalované částku 6 000 Kč skutečně poukázala, když nepředložila žádný doklad o provedené transakci či transakcích, nezbylo, než podanou žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout v celém rozsahu.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť v řízení plně úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.