Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 255/2021-90

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 4.296 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.803 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.803 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 2.493 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.965,30 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 748,74 Kč, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 3.416,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.613,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.803 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.803 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 2.493 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.965,30 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 748,74 Kč, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 3.416,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.613,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 4.296 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy nazvané smlouva o půjčce číslo dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným. Uváděla, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřil a posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr v souladu s ust. o spotřebitelském úvěru, a to na základě informací získaných od spotřebitele a nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dále žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka ve výši 4.000 Kč. Dále byl sjednán úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně a odměna za administrativní činnosti ve výši 800 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.200 Kč a dále poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 129 Kč. Celková částka měla být uhrazena ve 43 týdenních splátkách po 151 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 3. 2017. Žalovaný uhradil na tento obchodní případ 2.197 Kč. Žalobou je požadována dlužná jistina ve výši 3.416,72 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 793,92 Kč, dlužný poplatek za životní pojištění ve výši 85,36 Kč a dále kapitalizované úroky ve výši 1.965,30 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 748,74 Kč a úroky ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3.416,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny ve výši 3.416,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva nazvaná jako„ Smlouva o půjčce“, dle které žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 4.000 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 364 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.200 Kč a poplatek za životní pojistní 129 Kč. Celková splatná částka 6.493 Kč měla být uhrazena ve 43 týdenních splátkách po 151 Kč do rukou obchodního zástupce věřitele. V čl. 1 smluvních podmínek je uvedena sazba úroku 23,72 % ročně pro 43 splátek. Dále je uvedeno, že v případě, že dojde ve smyslu čl. 19 věty druhé smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena (smlouva o půjčce, smluvní podmínky). Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy č. 1 seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně dokladu o odeslání. Z předložené karty zákazníka – hodnocení bonity/žádost o úvěr bylo zjištěno, že k žalovanému byly v této kartě k datu 27. 5. 2016 uvedeny následující údaje, a to rodinný stav svobodný, nejvyšší dosažené vzdělání základní, druh bydlení nájemník, společná domácnost s partnerkou, zaměstnání částečný pracovní poměr na dobu neurčitou, čistá mzda 3.000 Kč + státní sociální dávky 7.200 Kč, celkové příjmy 10.200 Kč Měsíční výdaje celkem 5.500 Kč, z toho nájem 2.000 Kč a výdaje domácnosti 3.500 Kč, použitelný příjem 4.700 Kč (karta zákazníka). Žalovaný pak na tento obchodní případ uhradil celkem částku ve výši 2.197 Kč (tvrzení žalobkyně, přehled plateb).

5. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. a násl. , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

6. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle

§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona

č. o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu

ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

8. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě, tak i v doplnění těchto tvrzení ze dne 8. 2. 2022. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištěných informací pouze od spotřebitele o jeho výdajích a příjmech a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když je proveden pouze výpočet na základě informací získaných od spotřebitele. Nebylo zjišťováno, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, a zjištěné údaje ohledně výdajů a příjmu nebyly prověřovány. Tím, že právní předchůdce žalobce zcela nedostatečně zkoumal a neprověřil otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohla cokoli změnit provedená lustrace ve veřejných registrech, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet.

9. Podle § 588 o. z., soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část (-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne

20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

10. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

11. S ohledem na výše uvedené dovodil soud neplatnost smlouvy uzavřené v daném případě mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Z neplatné smlouvy jsou si pak strany povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. , podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

12. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši

4.000 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady ve výši 2.197 Kč, když na straně žalovaného vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši vypočtené soudem v částce 1.803 Kč. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to v souladu s ustanovením a , když splatnost přiznaného zákonného úroku z jistiny z titulu bezdůvodného obohacení je dána dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění a v daném případě byl žalovaný vyzván k plnění oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 (viz rozhodnutí NS ČR ze dne 15. 12. 2005 ).

13. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodl soud podle a procesně úspěšnému žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, když tento žádné náklady řízení nepožadoval a dle obsahu spisu soud vyvodil závěr, že žalovanému žádné náklady řízení v průběhu vedení sporu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).