Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
27 C 24/2020-88
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 1 028 433 s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 1 028 433 Kč se zamítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 1 028 433 Kč se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 1 028 433 Kč jako náhrady škody, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem název soudu v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka. Žalobce svůj nárok uplatnil dne 20. 9. 2018 u žalované, žalovaná však nárok žalobce v rámci předběžného projednání neuspokojila. Žalobce se žalobou u název soudu domáhal zaplacení částky 5 188 338,60 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla podána dne 9. 1. 2006. Žalobě byla přidělena spisová značka a následně se přes 5 let ve věci nic nedělo. Až ke dni 28. 11. 2011 bylo nařízeno první jednání ve věci, tedy po více než 5 letech od podání žaloby. Rozsudek ve věci byl vydán až dne 9. 5. 2011, žalobce se proti tomuto rozsudku řádně a včas odvolal. Odvolací soud ve věci rozhodl dne 25. 10. 2012. Toto rozhodnutí žalobce napadl dovoláním k Nejvyššímu soudu, který dne 29. 5. 2014 zrušil rozsudek soudu odvolacího ve výroku II. a rozsudek soudu I. stupně a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně. Zrušil tedy rozsudky soudu nižších stupňů co do zamítavého výroku. Následně ve věci rozhodl soud I. stupně rozsudkem ze dne 6. 11. 2015, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit náklady řízení. Žalobce proti tomuto podal odvolání, odvolací soud následně potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně. Žalobce proti tomuto následně podal dovolání, které bylo usnesení ze dne 5. 3. 2018 odmítnuto. Toto usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 28. 3. 2018 doba řízení tak přesáhla 12 let. V průběhu řízení před soudem I. stupně uhradil žalovaný na výše uvedenou jistinu částku 3 470 587,70 Kč. Soud přiznal žalobci právo na náhradu úroku z prodlení ve výši 1 028 982,77 Kč, sporná pak zůstala částka 1 717 750,90 Kč na jistině spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,3% denně od roku 2005 název soudu uložil rozsudkem žalobci povinnost uhradit žalovanému náklady řízení, které stanovil na 694 563 Kč z důvodu nárůstu výše předmětu plnění při započtení úroku z prodlení z původních 5 188 338,60 Kč na částku 35 817 247 Kč. Úspěch žadatele za této situace představoval pouhých 12,5% a neúspěch tedy 87,5%. V důsledku navyšování částky předmětu řízení došlo ke značnému navýšení soudního poplatku. V roce 2006 činil soudní poplatek za podobnou žalobu 207 540 Kč, v roce 2011 byla výše soudního poplatku za podané odvolání 541 410 Kč. Pokud by soud I. stupně rozhodl ve standardní lhůtě 24 měsíců od podání žaloby, měl by žalobce ve věci větší úspěch než neúspěch a bylo by mu tak s největší pravděpodobností vůči žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Stejně tak by se soudní poplatek za podané odvolání nezvýšil o částku 333 870 Kč.
2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok předběžně podáním ze dne 12. 4. 2018 a 20. 9. 2018. K projednání žádosti žalobce došlo dne 24. 7. 2020. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení k nesprávnému úřednímu postupu, ale zároveň konstatovala absenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou nemajetkovou škodou, přičemž žalobci neposkytla požadovanou náhradu majetkové škody. Úvahy o žalobcem namítané majetkové škody jsou pouhou spekulací o tom, jaká by hypoteticky měla být délka posuzovaného řízení či výše nákladů řízení, či soudního poplatku, které byl žalobce nucen hradit. Tato tvrzení nejsou podložena a není možné, aby stát odpovídal za nejasnou a hypotetickou škodu. V projednávané věci proto chybí zřejmá příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajících v průtazích posuzovaném řízení a výše uvedenou majetkovou škodu v podobě povinnosti hradit náklady řízení a soudní poplatek. Současně žalobce ani neprokazuje výši tvrzené majetkové škody. Žalovaná má za to, že předmět žaloby byl plně v dispozici žalobce, který tak mohl výši žalované částky určit nejen při podání žaloby, ale i později částečným zpětvzetím žaloby, kdykoli v průběhu řízení a případně tak ovlivnit výši nákladů (resp. poměr úspěchu ve věci nebo výši soudního poplatku).
3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnit svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 20. 9. 2018. Žalovaná nárok žalobce předběžně projednala, neshledala jej však důvodným.
Ze spisu název soudu sp. zn. spisová značka vzal soud za prokázané, že ve věci byla podána dne 10. 1. 2006 žaloba u název soudu o zaplacení částky 5 188 338,60 Kč s příslušenstvím. Usnesením soudu ze dne 12. 1. 2006 byl žalobce vyzván k doplnění tvrzení, což žalobce učinil podáním doručeným soudu dne 20. 1. 2006. Výzvou ze dne 24. 1. 2006 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, což učinil dne 8. 2. 2006. Následně byl ve věci vydán platební rozkaz a to dne 14. 2. 2006. Proti tomuto platebnímu rozkazu byl dne 7. 3. 2006 podán odpor, který byl následně doručen žalobci. Výzvou ze dne 28. 8. 2006 byl žalovaný vyzván k vyjádření se k žalobě, což žalovaný učinil podáním doručeným soudu dne 9. 10. 2006. Toto vyjádření bylo následně přeposláno žalobci a ten vyzván, aby se ve lhůtě 20 dnů k tomuto vyjádřil. To žalobce učinil přípisem doručeným soudu dne 6. 11. 2006. Následně bylo toto vyjádření žalobce přeposláno s výzvou k vyjádření žalované straně, zástupce žalované požádal o prodloužení lhůty k vyjádření se do konce roku 2006. Následně bylo vyjádření žalovaného ze dne 8. 1. 2008 přeposláno právnímu zástupci žalobce s opětovnou výzvou k vyjádření se. Dne 13. 5. 2008 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 500 824 Kč. Soud na základě tohoto řízení usnesením ze dne 20. 5. 2008 zastavil, rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 6. 2008. Následně dne 3. 8. 2008 došlo opět k částečnému zpětvzetí žaloby a to co do částky 540 164,80 Kč, řízení bylo dne 22. 7. 2008 v rozsahu tohoto zpětvzetí zastaveno, nabylo právní moci dne 22. 8. 2008. Dne 14. 8. 2008 podáno další zpětvzetí žaloby co do částky 549 674,10 Kč, opět usnesením soudu ze dne 16. 9. 2008 řízení co do této částky zastaveno, právní moci dne 11. 10. 2008. Dále bylo ve věci vydáno usnesení o částečném zastavení řízení ze dne 3. 12. 2008 co do částky 515 359,20 Kč, usnesení nabylo právní moci dne 31. 12. 2008. Dne 23. 12. 2008 opět tedy podáno částečné zpětvzetí žaloby co do částky 708 317,70 Kč, dne 3. 2. 2009 opět částečné zpětvzetí žaloby co do částky 656 247,90 Kč O tomto rozhodl soudu usnesením ze dne 13. 2. 2009, který řízení zastavil co do částky 1 364 565,60 Kč, usnesení nabylo právní moci dne 26. 3. 2009. Dne 30. 4. 2009 žalovaný znovu vyzván, aby se vyjádřil k podané žalobě, přičemž se jednalo o kvalifikovanou výzvu. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 8. 6. 2009. Toto stanovisko žalovaného zasláno žalobci s výzvou k vyjádření se ve lhůtě 20 dnů a žalobce se ve věci vyjádřil dne 26. 8. 2009. Výzvou soudu ze dne 9. 2. 2010 žalobce vyzván, aby doplnil skutková tvrzení ohledně 6 faktur, toto žalobce učinil podáním doručeným soudu dne 11. 3. 2010. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 23. 7. 2010, toto následně bylo odročeno z důvodu změny právního zástupce na straně žalovaného. Jednání však bylo odročeno na den 28. 1. 2011 z důvodu účasti zástupce žalovaného v odvolací kárné komisy advokátní komora. Ve věci proběhlo jednání dne 28. 1. 2011, toto jednání bylo odročeno na den 29. 4. 2011. Na tomto jednání probíhalo dokazování listinnými důkazy. Na dalším jednání dne 29. 4. 2011 proběhlo opět dokazování listinnými důkazy, přičemž jednání bylo odročeno na den 9. 5. 2011. Dne 9. 5. 2011 byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým soud žalobě vyhověl co do částky 350 990 Kč a žalobu zamítl co do částky 1 717 750,90 Kč spolu s příslušenstvím v podobě denního úroku z prodlení ve výši 0,3% z jednotlivých faktur a dále co do úroku z prodlení v celkové výši 11 817 517,29 Kč. Proti tomuto rozsudku bylo dne 22. 7. 2011 podáno odvolání, žalobce byl vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 541 410 Kč, dne 30. 8. 2011 podal žalobce žádost o přiznání osvobození od soudního poplatku. Usnesením soudu ze dne 4. 11. 2011 bylo žalobci přiznáno osvobození od soudního poplatku z 90%. Následně dne 21. 11. 2011 žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 54 141 Kč. Věc byla dne 5. 12. 2011 předložena název soudu. název soudu usnesením ze dne 19. 12. 2011 žalobci odňal se zpětnou účinností osvobození od soudního poplatku přiznaného usnesením název soudu ze dne 4. 11. 2011 a vyzval žalobce k doplacení soudního poplatku ve výši 487 269 Kč. Dne 4. 1. 2012 žalobce požádal o prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku. Usnesením název soudu ze dne 17. 2. 2012 bylo odvolací řízení zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Dne 13. 2. 2012 byla ve věci vznesena námitka podjatosti vůči senátu anonymizována dvě slova název soudu a dne 16. 3. 2012 bylo podáno odvolání od usnesení o zastavení odvolacího řízení. Dne 29. 3. 2012 byl složen doplatek soudního poplatku ve výši 487 269 Kč. Usnesením název soudu ze dne 12. 4. 2012 bylo zrušeno usnesení název soudu ze dne 17. 2. 2012 o zastavení odvolacího řízení. Následně dne 22. 5. 2012 se ve věci vyjadřovali soudci senátu anonymizována dvě slova název soudu. Dne 25. 5. 2012 byla věc přeložena k rozhodnutí o námitce podjatosti. název soudu ve věci rozhodl usnesením ze dne 12. 6. 2012, kdy rozhodl, že soudci senátu anonymizována dvě slova nejsou vyloučeni z projednávání odvolání žalobkyně. Věc byla vrácena zpět název soudu dne 29. 6. 2012 a věc byla znovu dne 3. 8. 2012 předložena k rozhodnutí o odvolání název soudu. Dne 18. 10. 2012 proběhlo jednání před odvolacím soudem, toto bylo odročeno na den 25. 10. 2012 ta účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne 25. 10. 2012 byl ve věci vyhlášen rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně co do částky 28 002,47 Kč, ve zbývajícím rozsahu se rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žaloba na zaplacení částky 322 987,53 Kč se zamítá, ve výroku II., tedy v zamítavém výroku, byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Co se týká kapitalizovaného úroku z prodlení, se rozsudek soudu I. stupně v částce 1 980 030 Kč změnil tak, že žalovaný je povinen tuto částku zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývající části úroků z prodlení se rozsudek soudu I. stupně ohledně zamítnutí žaloby ve výši 10 816 536,90 Kč potvrdil. Dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, kdy žalobce byl povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 63 838 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 309 938,40 Kč. Následně bylo ve věci podáno dovolání a to dne 14. 2. 2013. Věc byla dne 31. 5. 2013 předložena název soudu. Dne 3. 6. 2013 bylo tomuto soudu ještě doručeno vyjádření žalovaného. název soudu ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 29. 5. 2014, kterým z části dovolání zamítl a z části rozhodl o zrušení rozsudku název soudu ze dne 25. 10. 2012 i rozsudku název soudu a to ve výroku II. a IV. a V., dále v části výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba co do částky 1 717 750,90 Kč s příslušenstvím. Spis byl vrácen název soudu dne 30. 6. 2014. Dne 29. 8. 2014 ve věci bylo rozhodnuto usnesením o právním nástupnictví původního žalobce, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 10. 2014. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 26. 6. 2015, na tomto jednání byli účastníci vyzváni k uzavření smíru a následně bylo jednání odročeno na den 26. 8. 2015. Následně se ve věci vyjádřil žalovaný a to dne 25. 6. 2015, následně právní zástupce žalovaného požádal o odročení nařízeného jednání. Jednání bylo přeodročeno na den 9. 10. 2015. Toto bylo následně ještě přeodročeno z důvodu dovolené právního zástupce žalobce na den 29. 10. 2015. Dne 29. 10. 2015 ve věci proběhlo jednání, na kterém byly ještě prováděny listinné důkazy a dokazování bylo ukončeno. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 6. 11. 2015. Dne 6. 11. 2015 byl ve věci vyhlášen rozsudek, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1 717 750,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,3% denně z jednotlivých dlužných částek zamítnuta. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 356 631 Kč. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 18. 12. 2015 odvolání, ve věci byla rovněž podána ústavní stížnost proti rozhodnutí název soudu ze dne 29. 5. 2014, poté bylo název soudu rozhodnuto dne 15. 12. 2015, tak že byla ústavní stížnost odmítnuta. Usnesením soudu ze dne 11. 1. 2016 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 85 888 Kč, tento soudní poplatek byl uhrazen dne 1. 2. 2016, věc byla následně předložena název soudu a to dne 11. 4. 2016. Následně byla věc vrácena bez věcného vyřízení název soudu, který věc zaslal název soudu k vydání opravného usnesení do rozsudku název soudu ze dne 29. 5. 2014. Věc byla znovu předložena k odvolání název soudu dne 1. 11. 2016, spis byl znovu vrácen bez věcného vyřízení s tím, že věc měla být znovu předložena název soudu k provedení opravy, věc byla zaslána název soudu dne 25. 11. 2016 název soudu ve věci dne 18. 8. 2016 vydal tedy druhé opravné usnesení, spis byl dne 22. 8. 2016 vrácen zpět soudu I. stupně a ten dne 1. 11. 2016 předložil spis název soudu k rozhodnutí o odvolání. Odvolací soud ve věci nařídil jednání na den 6. 4. 2017, kdy rozhodl ve věci rozsudkem, kterým potvrdil výrok I. rozhodnutí soudu I. stupně a výrok II. změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 654 789 Kč. Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 15. 5. 2017. Následně bylo ve věci podáno dne 11. 7. 2017 dovolání, usnesením soudu ze dne 10. 7. 2017 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 10 000 Kč a ten ve věci rozhodl usnesením z 5. 3. 2018, kdy odmítl dovolání a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě dovolacího řízení částku 18 731 Kč. Usnesením ze dne 19. 4. 2018 bylo rozhodnuto o zrušení usnesení název soudu ze dne 11. 1. 2016, následně byla tato část zaplaceného soudního poplatku vrácena zpět žalobci a to na základě pokynu účtárny ze dne 21. 5. 2018, tedy dne 25. 5. 2018 došlo k vrácení soudního poplatku.
4. Řízení vedené u název soudu pod sp. zn. spisová značka bylo zahájeno dne 10. 1. 2006 a skončilo usnesením název soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání ze dne 5. 3. 2018, v právní moci dne 3. 4. 2018. Celková délka řízení tak činila 12 let a 3 měsíce. Věc byla řešena na třech stupních soudní soustavy, ve věci byla podána i ústavní stížnost.
5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
6. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).
7. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
8. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.
9. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
10. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na zadostiučinění újmy a náhradu škody předvídanou § 14 OdpŠk, neboť nárok u žalované předběžně uplatnil.
11. Soud v daném případě zkoumal, zda je dána odpovědnost státu za škodu, tedy či zda v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, zda na straně žalobce došlo ke vzniku škody a zda je dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že délka předmětného nalézacího řízení byla délkou nepřiměřenou. Jak již bylo shora uvedeno, celková délka řízení činila 12 let a 3 měsíce a soud I. stupně se v řízení dopustil zásadního průtahu zejména v samém úvodu řízení, kdy ve věci byl dne 14. 2. 2006 vydán platební rozkaz, první jednání ve věci však bylo nařízeno až na den 23. 7. 2010 (bylo následně přeodročeno na žádost žalovaného na 28. 1. 2011). V tomto období soud pouze přeposílal vzájemná vyjádření účastníků a opakovaně rozhodoval o částečném zastavení řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby. V dalším postupu soudů již další zásadní průtahy shledány nebyly, celková délka řízení je však zcela jiště zjevně nepřiměřená. První z předpokladů odpovědnosti státu za škodu tak byl v tomto případě naplněn.
12. Co se týká naplnění ostatních předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, soud se pak zcela ztotožňuje s názorem žalované, že v daném případě není dána příčinná souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a škodou, která měla žalobci vzniknout v podobě vynaložených nákladů na zaplacení zvýšeného soudního poplatku a nákladů řízení, které žalobce zaplatil protistraně. O vztah příčinné souvislosti by se jednalo, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce předmětného nalézacího řízení, tedy pokud by mezi nepřiměřenou délkou řízení a tvrzenou škodou v podobě zvýšených nákladů řízení a nákladů na soudní poplatek z odvolání byl vztah příčiny a následku. Zde se soud zcela ztotožňuje s hodnocením žalované, že bylo na žalobci, jakým způsobem vymezí předmět řízení a zda bude žalovat i příslušenství pohledávky. Žalovaná správně poukázala na to, že to byl žalobce, kdo byl„ pánem sporu“. V okamžiku, kdy žalobce učinil předmětem odvolacího řízení i kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení v celkové výši 11 817 517,29 Kč, za situace, kdy jistina pohledávky, ze které bylo toto příslušenství požadování, a navýšil ta celkovou částku předmětu řízení na 13 535 268,19 Kč, bylo zřejmé, že tomu bude odpovídat i výše soudního poplatku splatného podáním odvolání. Žalobci rovněž bylo zřejmé, že o nákladech řízení soud bude rozhodovat v souladu s ustanovením § 142 o.s.ř., tedy dle úspěchu účastníků v řízení. Příčinou vyšších nákladů, které byl žalobce nucen uhradit protistraně, a vyšších nákladů na soudní poplatek z odvolání, tak bylo primárně vymezení předmětu řízení ze strany žalobce. Je třeba podotknout, že smluvní úroky z prodlení požadované žalobcem nebyly nalézacími soudy shledány po právu, žalobce tak na jejich úhradu neměl nárok. Pokud by žalobce učinil předmětem řízení pouze nároky, které byly po právu, pak by ke vzniku zvýšených nákladů na zaplacený soudní poplatek i na náklady řízení protistrany v řízení nedošlo. Vzhledem k uvedenému soud žalobu zamítl v celém rozsahu.
13. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl soud v souladu s ustavením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. náleží náhrada nákladů řízení ve výši 300 Kč, když žalovaná učinila ve věci 1 úkon, a to písemné vyjádření k žalobě. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.