Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 227/2018-240

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Černovským ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci

pro 23.972 Kč / náhrada škody

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23.972 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 14. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 39.480,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku se splatností k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – na účet Okresního soudu v Karlových Varech – na NSN – znalečném – částku 1.986,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23.972 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 14. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 39.480,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku se splatností k rukám právního zástupce žalobce. III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – na účet Okresního soudu v Karlových Varech – na NSN – znalečném – částku 1.986,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svým návrhem uplatněným u podepsaného soudu dne 10. 9. 2018, a to poté, kdy došlo ke kvantifikaci škody mu vzniklé, v souladu s , domáhal zaplacení žalované částky s tím, že žalovaná mu svojí provozní činností způsobila na lesních porostech, které se nacházejí ve vlastnictví České republiky, a k nimž má žalobce právo hospodaření, imisní škodu ze snížení přírůstu lesního porostu, škodu ze snížení produkce lesního porostu a škodu z mimořádných nebo nákladově náročnějších opatření, a to za kalendářní rok 2015 v celkové výši 23.972 Kč. Součástí návrhu na zahájení řízení se stal i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž počátek běhu prodlení byl vázán na výzvu k zaplacení z 16. 1. 2017.

2. Žalovaná požadovala zamítnutí návrhu. Primárně zpochybnila aktivní legitimaci žalobce pro toto řízení, dále pak, dle jejího názoru, žalobce nedostatečným způsobem vyčíslil vzniklou škodu, resp. dílčí nároky, ze kterých se tato skládá, a to aniž by dále prokázal příčinnou souvislost mezi jednáním žalované, tedy její provozní činností, a vznikem škody.

3. K dohodě účastníků nedošlo ani v rámci přerušení řízení, které proběhlo dle usnesení OS K. Vary z 15. 1. 2019, č. j. číslo jednací, následně ani na základě návrhu mimosoudní dohody učiněné žalobcem na jednání soudu dne 12. 2. 2021 bez prejudice pro další spor, též s přihlédnutím k hospodárnosti řízení, kdy žalovaná nepřistoupila na návrh žalobce na úhradu 50 % žalované částky bez příslušenství a nákladů řízení.

4. Při svém rozhodování soud vycházel důsledně z výsledků koncentračního jednání, které proběhlo dne 9. 6. 2020 a ze zde vymezených sporných a nesporných skutečností mezi účastníky. Z obsahu protokolu o koncentračním jednání plyne, že mezi účastníky zůstala nespornou emise zdrojů znečišťování ovzduší vyprodukovaná žalovanou společností v roce 2015 a touto vypuštěná do ovzduší v objemu plynoucím z údajů obsažných v návrhu na zahájení řízení pod bodem II. Oproti tomu mezi účastníky zůstaly spornými vznik a struktura škody způsobná žalobci za žalované období, výše této škody, příčinná souvislost mezi jednáním žalované, které spočívá v produkci emisí a zdrojů znečišťování ovzduší a škodou žalobci vzniklou a konečně skutečnost, zda majetek, na němž mělo dojít ke škodě, byl žalobci svěřen k hospodaření či nikoliv. Již v této souvislosti dlužno podotknout, že ve věci nebyly soudem provedeny důkazní návrhy strany žalované, plynoucí z koncentračního jednání, a to z důvodů, které budou rozvedeny dále.

5. Žalobce, jako obchodní firma zapsaná v obchodním rejstříku vedeném KS v obec v oddílu anonymizováno II., vložka anonymizováno, která vznikla na základě rozhodnutí MZ ČR z 11. 12. 1991, č. j. 6677/91-100, a která byla následně přizpůsobena platným právním předpisům rozhodnutím MZ ČR z 12. 8. 1997, č. j. 3217/97-1000, má právo hospodaření k lesům ve vlastnictví státu a k ostatnímu movitému a nemovitému majetku, který je ve vlastnictví státu a byl svěřen k plnění jeho úkolů a k provozování podnikatelské činnosti dle článku I. písm. C o státním podniku. Ve vztahu k této věci tak vykonává právo hospodaření k souboru nemovitostí specifikovaných na č.l. 143 – 200 spisu, čemuž odpovídají výpisy z KN založené pod přílohou H spisu (uvedená skutečnost se v průběhu řízení stala mezi účastníky nespornou). Takto zjištěné skutečnosti (vizy shora označené a založené na č.l. 7, 9 a 12 spisu) prokazují aktivní legitimaci žalobce pro vedení tohoto sporu, neboť z rozhodnutí NS ČR sp. zn. z 24. 1. 2012 plyne, že„ státní podnik, vykonávající právo hospodaření k lesům, je aktivně věcně legitimován k uplatnění nároku na náhradu škody z imisí na lesním půdním fondu a na lesních porostech“. I z tohoto důvodu to byl právě žalobce, kdo žalovanou po stanovení výše škody vyzval k úhradě dlužné částky, a to podáním z 16. 11. 2017 (viz č.l. 18 spisu).

6. Zásadním důkazem ve věci se pro soud stal č. 3-128/2017 z 21. 9. 2017, který zpracoval celé jméno znalce, Ph.D., soudní znalec z oboru příjmení ovzduší – výpočty rozptylu emisí a škody způsobené emisemi na lesních porostech, který byl zároveň, vzhledem k námitkám strany žalované, vyslechnut před dožádaným OS v obec dne 3. 8. 2021.

7. Podkladem pro stanovení výše škody a zpracování se znalci stal přehled škod způsobených imisemi žalobci v roce 2015 (č.l. 17 spisu), a to včetně přílohy ve vztahu k žalované (č.l. 20 – 21 spisu). Z pohledu soudu znalec při svém výslechu před dožádaným soudem zcela obhájil závěry svého shora označeného , a to včetně metodiky jím použité, vycházející primárně z vyhlášky č. 55/99 Sb. (viz bod 3 – nález – ). obec a zdroje, s nimiž znalec pracoval, pak tento uvádí pod bodem 3.3. svého . Jde tedy i o přehled škod způsobených imisemi žalobci v roce 2015, který byl zpracován zaměstnancem žalobce, a i přes tuto skutečnost je z pohledu soudu řádným důkazním prostředkem, nikoliv pouze souborem skutkových tvrzení, jak tvrdí strana žalovaná. Pokud znalec ve své výpovědi učiněné před dožádaným soudem uvedl, že jeho úkolem nebylo stanovit výši škody, ale rozdělit škodu na jednotlivé emitenty, nikoliv ověřovat správnost údajů předložených mu žalobcem, pak je z pohledu soudu tento jeho postup zcela legitimní, v opačném případě by znalec překročil své znalecké oprávnění a postupoval by nad rámec své znalecké odbornosti. Zároveň však znalce provedl kontrolu geografické polohy referenčních bodů, což je skutečnost, kterou pro zpracování svého nezbytně potřeboval.

8. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce byl řádně prokázán a žaloba je důvodná co do základu i výše, když na věc aplikoval ustanovení , ve vztahu k zákonnému příslušenství pak téhož zákona.

9. Především z ustanovení plyne, že„ Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut, a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích.“. V této souvislosti nutno podtrhnout skutečnost, že obdobné spory jsou mezi žalobcem a jednotlivými emitenty vedeny dlouhodobě, a to před soudy všech stupňů. Pokud jde konkrétně o podepsaný soud, stalo se tak mj. ve věci sp. zn. spisová značka, kde byl mezi účastníky řízení uzavřen soudní smír, a dále ve věci sp. zn. spisová značka, kde podepsaný soud svým rozsudkem z 1. 2. 2013, č. j. číslo jednací, návrhu žalobce jako důvodnému vyhověl, byť při aplikaci předchozí právní úpravy, když dospěl k závěru, že nárok žalobce byl řádně prokázán, a to právě posudkem znalce celé jméno znalce, který i tehdy pracoval s  Případná nesprávnost vstupních údajů zpracovaných pro potřeby samotným žalobcem pak byla konzultována se znalcem příjmení jméno, který v postupu žalobce při vyčíslení škody neshledal žádných pochybení.

10. Shora uvedené závěry dlouhodobě zastává i konstantní judikatura NS ČR, kdy soud odkazuje konkrétně na rozhodnutí NS ČR sp. zn. z 24. 1. 2012, sp. zn. z 18. 12. 2019 a sp. zn. z 15. 4. 2020. Z obsahu všech těchto rozhodnutí plyne, že aplikace a její použití při rozdělení škody na jednotlivé emitenty je postupem lege artis, přičemž důvodným se stává i odkaz soudů na aplikaci ustanovení , a to právě s ohledem na specifičnost takto vzniklé škody.

11. Ostatně pochybění v postupu nalézacích soudů, který vychází ze shora uvedeného, neshledal ani ÚS ČR, jak plyne z jeho usnesení sp. zn. z 12. 12. 2017, které zdůrazňuje skutečnost, že aplikace vyhlášky č. 55/99 Sb., v těchto a obdobných případech, je možná, uvedený postup nelze považovat za vadný, vyhláška byla vydána na základě zmocnění dle § 21 odst. 4 zákona č. 289/95 Sb. a upravuje pouze způsob výpočtu újmy a škody způsobené na lesích. Navíc uvedené rozhodnutí ÚS ČR zasazuje aplikaci příslušných právních předpisů do evropského kontextu a rámce. Ze všech těchto důvodů soud návrhu v plném rozsahu vyhověl, přičemž zároveň z těchto důvodů plyne, proč nebyly ve věci provedeny důkazy navržené stranou žalovanou, neboť tyto všechny měly směřovat ke zpochybnění zjištěné výše škody, resp. příčinné souvislosti mezi škodou a jednáním žalované, když naopak provedené důkazy, v souladu s platnou judikaturou a soudní praxí (zejména pokud jde o soudy odvolací a dovolací), jsou plně postačující pro to, aby bylo možno uzavřít, že žalobce unesl své důkazní břemeno ve věci a jemu vzniklou škodu řádně prokázal, zejména pak shora citovaným .

12. Výrok o nákladech řízení vychází z , a) , a přiznává žalobci na nákladech řízení částku 39.480,98 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.199 Kč, paušální náhrady nákladů právně nezastoupeného účastníka řízení za dva úkony právní pomoci (předžalobní výzva, sepis návrhu), a to po 300 Kč včetně 21 % DPH, tedy celkem v částce 726 Kč, a to dle vztažmo k , 3 a vyhl. č. , dále náklady právního zastoupení dle vyhl. č. 177/96 Sb. za 9 úkonů právní pomoci po 2.060 Kč vycházejících z výše předmětu sporu v částce 18.540 Kč včetně 21 % DPH ve výši 3.893,40 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemných podání z 31. 1. 2020, 8. 7. 2020, 11. 3. 2021 a 2. 6. 2021 a za účast na jednáních soudu ve dnech 14. 2. 2020, 9. 6. 2020, 12. 2. 2021 a 20. 10. 2021), náhrady za promeškaný čas dle vyhl. č. 177/96 Sb. ve výši 3.200 Kč a 21 % DPH ve výši 672 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 3.267 Kč dle vyhl. č. 177/96 Sb. za 9 shora specifikovaných úkonů právní služby ve výši 2.700 Kč a 21 % DPH ve výši 567 Kč a náhrady cestovného ve výši 6.598 Kč a 21 % DPH ve výši 1.385,58 Kč (řádně doloženo na č.l. 231 – 236 spisu), tedy úhrnem v částce 39.480,98 Kč.

13. Výrok III. tohoto rozsudku, který byl soudem včleněn do jeho písemného vyhotovení, v souladu s  , pak vychází z ustanovení

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.