Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 84/2022-25

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 13.000 Kč s přísl.

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.200 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 4.800 Kč s 8,25 % ročním úrokem z prodlení od 03.02.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.200 Kč od 03.02.2021 do 13.07.2021, úroku ve výši 18,88 % ročně z částky 6.000 Kč od 3.02.2021 do zaplacení, částky 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.111,11 Kč od 16.01.2021 do zaplacení, úroku ve výši 18,87 % ročně z částky 3.111,11 Kč od 16.01.2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 134.75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 308,21 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč na účet č.: číslo, variabilní symbol, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.200 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 4.800 Kč s 8,25 % ročním úrokem z prodlení od 03.02.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.200 Kč od 03.02.2021 do 13.07.2021, úroku ve výši 18,88 % ročně z částky 6.000 Kč od 3.02.2021 do zaplacení, částky 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.111,11 Kč od 16.01.2021 do zaplacení, úroku ve výši 18,87 % ročně z částky 3.111,11 Kč od 16.01.2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 134.75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 308,21 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč na účet č.: [číslo], [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 13.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smluv o úvěru ze dne 10.12.2019 (dále jen: první smlouva“) číslo (zaplacení částky 9.000 Kč s přísl.) a ze dne 17.05.2019 (dále jen: druhá smlouva“) číslo (zaplacení částky 4.000 Kč s přísl.). První smlouvou právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytnul žalované úvěr ve výši 6.000 Kč, který měla žalovaná vrátit ve formě 60 týdenních splátek po 180 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4.800 Kč. Žalovaná uhradila na úvěr částku 1.800 Kč. Druhou smlouvou právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytnul žalované úvěr ve výši 6.000 Kč, který měla žalovaná vrátit ve formě 60 týdenních splátek po 180 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4.800 Kč. Žalovaná uhradila na úvěr částku 6.800 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.01.2021 na žalobkyni. Na předžalobní výzvu ze dne 28.06.2021 žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle , , ve znění pozdějších předpisů.

4. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila, provedl soud k důkazu pouzey předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatníy předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:

A) První smlouvou má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 6.000 Kč, žalovaná měl vrátit úvěr ve formě 60 týdenních splátek po 180 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4.800 Kč.

B) Druhou smlouvou má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 6.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě 60 týdenních splátek po 180 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4.800 Kč.

C) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.01.2021 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované.

D) Předžalobní upomínkou ze dne 28.06.2021 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

E) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná uhradila na dluh z první smlouvy částku 1.800 Kč a na dluh z druhé smlouvy částku 6.800 Kč.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. Podle výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

10. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly dne 10.12.2019 a dne 17.05.2019 uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 6.000 Kč a 6.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto úvěry splácet týdenními splátkami stanovenými v obou smlouvách, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěrů. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila částku 1.800 Kč na první ze smluv a částku 6.800 Kč na druhou ze smluv. Pohledávka, jež byla předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s  a násl. .

13. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o poplatku za poskytnutí zápůjček musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz a násl. ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

14. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení a násl. , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje . Oproti příloze směrnice ustanovení mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

15. Nejprve soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy celkové náklady spotřebitelského úvěru činí u prvního úvěru 80 % a u druhého úvěru 80 % poskytnuté jistiny úvěru a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením pouze nepřihlížet dle , je třeba obě smlouvy vyhodnotit jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle .

17. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. , v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěryschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 09.03.2022, č. j. -13, k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získal právní předchůdce žalobkyně informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala v podání ze dne 14.03.2022 a uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací získaných od spotřebitele, a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Vzhledem k tomu, že se právní předchůdce žalobkyně spokojil pouze informacemi poskytnutými žalovanou (vyplněním žádosti o úvěr – karty zákazníka), aniž by si vyžádal např. měsíční výpisy z účtu žalované, z nichž by bylo zřejmé, zda a s jakým„ cashflow“ hospodařila v době před schválením úvěru, nemohl mít proto právní předchůdce žalobkyně vůbec obraz toho, zda žalovaná měla reálně na splácení úvěrů dostatek finančních prostředků. Z tohoto důvodu taktéž soud pokládá smlouvu za neplatnou, neboť právní předchůdce žalobkyně nepostupoval v souladu s  , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Pokud žalobkyně argumentovala, že i pro případ nesplnění povinnosti zkoumat řádně úvěruschopnost dlužníka nelze uvažovat o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po datu nabytí účinnosti S tímto názorem žalobkyně se soud neztotožňuje a opět poukazuje na obsah rozsudků Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018 sp. zn. , a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . Pokud jde o aktuální úpravu, pak nelze pominout rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) z 5. 3. 2020, zn. C -679/18 DS – F.

18. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. . Protože žalovaná uhradila na první ze smluv pouze částku 1.800 Kč, přísluší žalobkyni právo na náhradu částky 4.200 Kč včetně úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s  , přičemž splatnost byla stanovena dle výzvy k plnění 28.06.2021. Protože žalovaná uhradila na druhou ze smluv částku 6.800 Kč, nepřísluší žalobkyni na jistině již ničeho, neboť jistina ve výši 6.000 Kč byla zcela uhrazena. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou z důvodů shora uvedených.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

20. O povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní poplatek bylo rozhodnuto podle ust. , 5, 6, 7 ve spojení s položkou č. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li účastníci povinnost uloženou jim tímto rozsudkem řádně a včas, může být uložená povinnost vymáhána výkonem rozhodnutí u soudu nebo v exekuci u soudního exekutora.