Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 345/2021-30
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 198 646,71 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 174.599,95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 23.146,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.793,98 Kč od datum do datum, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši číslo od datum do datum a pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 27.940,74 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 36.207,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 174.599,95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro částku 23.146,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.793,98 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [číslo] od [datum] do [datum] a pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 27.940,74 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 36.207,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení pohledávky ve výši 198.646,71 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.793,98 Kč za období od datum do datum, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9.980,04 Kč od datum do datum a úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 202.540,69 Kč od datum do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou dne datum uzavřela Smlouvu o úvěru číslo z jejíhož titulu poskytla žalované úvěrový rámec 200.000 Kč, který žalovaná měla i s úroky vrátit ve splátkách po 3.200 Kč. Žalovaná v období od datum do datum čerpala celkem částku 255.886 Kč a uhradila pouze částku 81.286,05 Kč. Žalovaná řádně a včas poskytnuté plnění nesplácela a žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný dne datum s tím, že žalovaná na jistině zůstala dlužna částku 197.746,71 Kč s jejímž zaplacením se dostala do prodlení dne datum. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr a potvrzením o příjmu žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované finanční prostředky ve výši úvěrového rámce 200.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit i s úroky ve splátkách po 3.200 Kč měsíčně počínaje datum Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a sazebník.
4. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla ke svým poměrům, že je svobodná, má pracovní poměr na dobu neurčitou, dosáhla středního vzdělání, bydlí ve vlastním domě či bytě, její průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 11.370 Kč. Dále prohlásila, že příjem v její domácnosti činí 32.000 Kč z jednoho zdroje příjmů. Nezbytné měsíční náklady žalovaná vyčíslila na částku 0 Kč, srážky ze mzdy uvedla ve výši 0 Kč, jiné měsíční splátky také uvedla ve výši 0 Kč a počet vyživovaných osob 0.
5. Z potvrzení o příjmu ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba potvrdil, že žalovaná je u nich zaměstnána na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou a průměrný měsíční příjem žalované za poslední 3 měsíce před datem vydání potvrzení činil částku 11.370 Kč.
6. Z platební historie soud zjistil, že žalovaná v období od datum do datum čerpala na podkladě úvěrové smlouvy číslo finanční prostředky v částce 255.886 Kč a uhradila částku 81.286,05 Kč.
7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum a podacího lístku ze dne datum má soud za prokázané, že bylo žalované odesláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 203.440,69 Kč do datum. Výzva byla odeslána prostřednictvím držitele poštovní licence dne datum.
8. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum má soud za prokázané, že byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě s upozorněním na podání žaloby.
9. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru číslo s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to zjištěním a ověřením úplných údajů o poměrech žalované a porovnáním příjmů a výdajů žalované. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně při zjišťování poměrů žalované vycházela z jiných zdrojů než z prohlášení žalované. Žalobkyně neprokázala, že by údaje poskytnuté žalovanou, kromě příjmu žalované, ověřila. Přitom již na základě vykázaného příjmu 11.370 Kč čistého měsíčně žalobkyně musela získat pochybnosti, zda žalovaná bude schopna úvěr ve výši 200.000 Kč splácet splátkami 3.200 Kč měsíčně. Žalobkyně při posuzování žádosti dále neprokázala, že by ověřila tvrzení o příjmu domácnosti ve výši 32.000 Kč měsíčně, přestože žalovaná uvedla, že v její domácnosti existuje jen jeden zdroj příjmů ve výši 11.370 Kč měsíčně. Žalobkyně neprokázala, že by jakkoliv ověřovala solventnost žalované a zjišťovala skutečnou výši výdajů žalované, když se spokojila s údajem žalované o nulových částkách u veškerých výdajů. Žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání, které se konalo dne datum, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě navrhnout k tomuto tvrzení důkazy a o následcích nesplnění této povinnosti.
10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).
13. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovanou jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
18. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, zda žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně jednak neprokázala, že si opatřila úplné informace od žalované o jejích poměrech, a dále ani netvrdila, že při posuzování majetkových poměrů žalované provedla její lustraci v příslušných registrech dlužníků. Žalobkyně pouze ověřila příjem žalované, avšak žádným způsobem nezjistila nezbytné výdaje žalované, například na bydlení. Žalovaná uvedla nulové výdaje, což samo o sobě je naprosto nereálné. Žalobkyně tak měla jednoznačné zjištění, že informace žalované v žádosti o úvěr, ohledně výdajů, není pravdivá, přesto nijak dále neověřovala, zda jsou tyto informace pravdivé, stejně jako další informace, které jí žalovaná poskytla. Na základě toho nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
19. Na základě shora uvedených skutkových zjištění o tom, že žalobkyně žalované poskytla na základě neplatné smlouvy o úvěru formou postupného čerpání z účtu částku 255.886Kč, dospěl soud k závěru, že se žalované dostalo plnění bez právního důvodu ve smyslu ust. § 2991 o. z., které je povinna žalobkyni vydat. Žalovaná z této částky žalobkyni uhradila pouze částku 81.286,05 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 174.599,95 Kč, kterou žalovaná dosud žalobkyni neuhradila. Jelikož doba plnění nebyla mezi účastníky dohodnuta, měla žalovaná povinnost splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla žalobkyní o plnění požádána. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou o plnění požádala do datum a to za základě oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum. Doručení dřívější výzvy k plnění žalobkyně v řízení neprokázala. Soud tedy dospěl k závěru, že do prodlení se žalovaná dostala dne datum. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky 174.599,95 Kč a v souladu s ust. § 1970 o. z. přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne, kdy se žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když žalobkyně měla úspěch v 87,9% a žalovaná úspěch ve 12,1% předmětu řízení. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů v rozsahu 75,8%. Účelně vynaložená náklady žalobkyně sestávají z uhrazeného soudního poplatku 7.946 Kč, odměny za zastoupení advokátem za 3,5 úkonů právní služby po 9.060 Kč dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění, účast na 1 jednání soudu), režijních paušálů v částce 300 Kč ke 4 úkonům právní služby dle § 13 odst. 3 AT, 21% DPH z částky 32.910 Kč v částce 6.911,10 Kč, celkem 47.767,10 Kč. Má-li žalobkyně právo na zaplacení 75,8% všech svých nákladů řízení, jedná se o částku 36.207,50 Kč, kterou soud uložil žalované k zaplacení.
21. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.