Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 181/2021-41
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 34 736 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 7 236 Kč s úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. rozsudku a co do úroku ve výši 21,05 % p.a. z částky 28 401 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 083,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 7 236 Kč s úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. rozsudku a co do úroku ve výši 21,05 % p.a. z částky 28 401 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 083,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 34 736 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dne datum a poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaná čerpala dne datum. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelně měsíční splátkou, řádně však nesplácela, žalobkyně jí upomínala a následně ke dni datum prohlásila pohledávku za okamžitě splatnou. Žalobkyně požadovala na nezaplacené jistině 28 401 Kč a úrok a úrok z prodlení z této částky. Dále požadovala 3 150 Kč dluh na neuhrazených splátkách ke dni zesplatnění, 300 Kč náklady na upomínání za celkem tři upomínky, smluvní pokutu v částce 1 497 Kč jako pokutu za prodlení s každou jednotlivou splátkou po 499 Kč, když žalovaná byla v prodlení s celkem třemi splátkami. Dále požadovala smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, tedy z částky 31 551 Kč za období od datum do datum ve výši 1 388 Kč.
2. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila, ač jí žaloba byla řádně doručena. K jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač jí bylo předvolání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalobkyně se tak současně svou neúčastí u prvního jednání ve věci připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy je prokazující ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), které se dostává účastníkům zásadně při jednání. A to především k nedostatečnému tvrzení týkající se provedeného šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet a ke všem tvrzením také nabídnout a předložit důkazy je prokazující.
3. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila s tím, že provedeným dokazování byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci, a to po postupu dle ust. § 132 o.s.ř.
4. V řízení bylo prokázáno, že účastníci dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru, žalované byl poskytnut neúčelový úvěr ve výši 27 500 Kč, dále si dohodli roční úrokovou sazbu 21,05 % a výši splátek 1 050 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20-tého dne v měsíci, poslední splátka měla být uhrazena dne datum (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum). Dohodli se na podmínkách zesplatnění úvěru, že úvěr či jeho zbytek se stane splatným, pokud žalovaná bude v prodlení s placením nejméně jedné splátky, byla písemně vyzvána k uhrazení a neuhradí dlužnou částku ani do třiceti dnů a žalobkyně jí odešle písemné oznámení o zesplatnění. Dohodli si smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru po splatnosti a stejnou pokutu z neuhrazeného zůstatku úvěru, stane – li se dluh splatným a smluvní pokutu 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky, a to jen do okamžiku zesplatnění. Dohodli se, že žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného, zejména za upomínky. Z ceníku žalobkyně, který žalovaná podepsala, má soud za prokázané, že souhlasila s účtováním poplatku ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek. Předpis dohodnutých splátek má soud za prokázaný z předpisu úhrad. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalovaná podpisem stvrdila, že informacím porozuměla a jedno vyhotovení převzala (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami). Z potvrzení o provedení odchozích úhrad z datum má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala ze svého účtu částku 27 500 Kč (prokázáno potvrzením o provedení transakce), k provedení úhrady 2 500 Kč nebylo ze strany žalobkyně předloženo žádné potvrzení. Z obchodních podmínek má soud za prokázané, že strany se dohodly, že platby žalované se nejprve započítávají na splátku jistiny, dále na úhradu úroků, upomínací náklady a úhradu smluvních pokut, a to v tomto pořadí.
5. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované – konkrétně insolvenční rejstřík, evidence exekucí, formulář posouzení úvěruschopnosti (prokázáno výpisem z těchto databází –insolvenční rejstřík, evidence exekucí, posouzení úvěruschopnosti). Z čestného prohlášení o výdajích spotřebitele ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované a zjistila dotazem na žalovanou, že je svobodná, má měsíční příjem 16 901 Kč, výdaje má 2 000 Kč na bydlení, 0 Kč další úvěry, 4 000 Kč ostatní výdaje (běžné měsíční výdaje). Žalovaná podepsala formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami). příjmení měsíční příjem žalované za měsíc září 2020 činil 16 187 Kč, za měsíc srpen 2020 činil 16 901 (prokázáno: výplatní páskou žalované ze měsíc srpen a září 2020). Žalované byla připsána na účet dne datum mzda ve výši 16 901 Kč (prokázáno výpisem z internetového bankovnictví – připsání výplaty v září 2020). Věřitel tedy před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet nahlédnutím do veřejných registrů umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované a zhodnocením informací poskytnutých žalovanou. Z předpisu splátek soud zjistil, kolik v každé jednotlivé splátce je placeno na úrok a kolik na jistinu. Z výpisu bonity smlouvy má soud za prokázané, že žalovaná na úvěr neuhradila žádnou částku (prokázáno výpisem splátek – bonita smlouvy). Žalovaná byla o zaplacení úvěru opakovaně upomínána, a proto si žalobkyně nárokuje náklady za mimosoudní vymáhání ve výši 300 Kč (prokázáno upomínkou ze dne datum, datum). Z upomínek má soud za prokázané, že žalobkyně upomínkami současně upozornila žalovanou, že bude úvěr zesplatněn. Poté žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovanou vyzvala k zaplacení částky 31 551 Kč, částky ve výši 1 497 Kč a částky ve výši 300 Kč (prokázáno zesplatněním a předžalobní výzvou ze dne datum včetně podacího lístku).
6. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru ve výši 27 500 Kč žalobkyní na účet žalované i skutečnost, že žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalované, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. V daném případě si žalobkyně vyžádala informace od žalované (vyplněním typizovaných formulářů), které výplatními páskami žalované za dva měsíce a některými dalšími zjištěními (jako je např. lustrace žalované v insolvenčním rejstříku). Podle mínění soudu se ale žalobkyně neměla spokojit s uvedenými údaji, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné a ryze formální a kromě toho vyžadují další zkoumání. Skutečnost, že proti žadateli o úvěr není vedeno exekuční nebo insolvenční řízení, je pouze prvotním východiskem (takové osobě by neměl být poskytován další spotřebitelský úvěr bez dalšího). Pokud žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí cca 17 000 Kč, a současně uvedla, že náklady na bydlení činí měsíčně 2 000 Kč, 0 Kč další úvěry, 4 000 Kč ostatní výdaje, že čehož je zřejmé, že se nejedná o výdaje v reálné výši, a mělo by se jednat o údaj varovný, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí. Z předložených dokladů není vůbec zřejmé, jak žalobce došel k závěru, že žalovaná má volné prostředky ve výši 1 050 Kč, ze kterých by mohla hradit tento úvěr. Bez bližšího zkoumání příjmů za relevantně delší časové období tak nelze vzít jako hotový údaj, že žalovaná dosahuje stabilního příjmu v uvedené výši. Dalším varovným údajem, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí, je, že (alespoň podle předloženého částečného výpisu z účtu za měsíc září, což se ovšem soudu jeví jako časový úsek zcela nedostačující) žalovaná nemá žádné úspory a veškeré své příjmy ihned použije pro svou spotřebu. Podle výpisu z účtu žalované za září 2020 byl totiž zůstatek na počátku měsíce 47,80 Kč. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotnou žalovanou v takové situaci nelze (opakovaně viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
7. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
8. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti datum, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena datum), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Žalovaný sice ve věci reagoval popisem své tíživé sociální, osobní a finanční situace, ale námitku v předně uvedeném smyslu nevznesl, ani výkladem k tomu nelze podle obsahu podání dospět. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne datum v této věci pod zn. C číslo:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Za shora uvedeného tak soudu uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalobkyně tak má nárok toliko na vrácení jistiny dluhu ve výši 27 500 Kč. Tím, že žalovaná nezaplatila dluh řádně a včas, dostala se do prodlení, a žalobkyně má na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení, a proto poměrnou část nákladů přiznal převážně úspěšnému žalobkyni. Žalobkyně měla úspěch ohledně částky 27 500 Kč, neúspěch ohledně částky 7 236 Kč rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 58,4%. Celkové náklady žalobkyně činí:
-) 1 390 Kč (zaplacený soudní poplatek),
o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), výzva, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).
o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) 3 x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).
o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč, která obsahuje i případné poštovné za upomínku (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).
o) 378 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).
Ze shora uvedených nákladů přiznal soud žalobci nárok na úhradu nákladů ve výši 58,4% tj. 2 083,70 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.