Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
11 C 199/2021-38
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 982,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 378,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 878,58 Kč od datum do datum a z částky 378,58 Kč od datum do zaplacení.
II. Co do částky 6 604,14 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 91,42 Kč od datum do datum, s úrokem 16,1 % ročně z částky 6 982,72 Kč od datum do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 104,14 Kč od datum do datum a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 604,14 Kč od datum do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 378,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 878,58 Kč od [datum] do [datum] a z částky 378,58 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Co do částky 6 604,14 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 91,42 Kč od [datum] do [datum], s úrokem 16,1 % ročně z částky 6 982,72 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 104,14 Kč od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 604,14 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”)
Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba (dále jen jako„ příjmení“), uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru anonymizováno půjčka číslo v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných třiceti měsíčních splátkách po 814,21 Kč ode dne datum a hradit úrok ve výši 16,10 p. a. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne datum, ten však nesplácel řádně a včas, proto příjmení prohlásila úvěr dopisem ze dne datum za splatný v celé výši. Dne datum uzavřela žalobkyně a příjmení smlouvu o postoupení pohledávky, kterou byla pohledávka žalovaného postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby žalovaný uhradil dne datum částku 500 Kč, dále ničeho nesplatil, ačkoliv jej žalobkyně k tomuto řádně vyzvala. Žalobkyně tedy dále požaduje uhradit jistinu ve výši 6 982,72 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni datum ve výši 91,42 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 6 982,72 Kč od datum do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 16,10 % p.a. od datum do zaplacení.
K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že příjmení vycházela při schvalování úvěrů z údajů poskytnutých klientem v žádosti klienta o anonymizováno půjčku ze dne datum, kdy žalovaný žádal o půjčku prostřednictvím elektronického bankovnictví. Žádost byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi příjmení a s principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný deklaroval příjem ve výši částka a celkový čistý příjem domácnosti ve výši částka. příjmení porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, výpočtem získala disponibilní zdroje žalovaného. Vůči anonymizováno neměl žalovaný v době podání žádosti žádné závazky, tyto neměl ani vůči jiným subjektům. příjmení tak postupovala s řádnou péčí.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Žalobkyně se k jednání nedostavila, přičemž zaslala omluvu ze dne datum, v níž souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, aniž by se omluvil, ačkoliv předvolání k jednání mu bylo řádně doručeno dnem datum. Soud proto věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.
Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru anonymizováno půjčka uzavřenou mezi právnická osoba a celé jméno žalovaného, tedy žalovaným, všeobecnými produktovými podmínkami účinnými od datum, spotřebitelským splátkovým úvěrem – základními produktovými podmínkami spotřebitelského splátkového úvěru účinnými od datum, sazebníkem poplatku za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platným od datum, výpisem z úvěrového účtu č. rok, platební historií ke smlouvě číslo pro žalovaného, výpisem z úvěrového účtu č. rok až rok, oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum včetně poštovního podacího archu ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba a I- právnická osoba, tedy žalobkyní, ze dne datum, přílohou číslo k této smlouvě – seznam postupovaných pohledávek ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně poštovního podacího archu ze dne datum, výzvou k úhradě dluhu – předžalobní výzvou ze dne datum včetně poštovního podacího archu ze dne datum, vysvětlením některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplněním předsmluvní informace, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a výpisem z databáze NRKI/BRKI na číslo listu soudního spisu a na základě zjištění učiněných z těchto listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
příjmení a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru anonymizováno půjčka, kterou se příjmení zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč s úrokem 16,10 % ročně a žalovaný se zavázal ji splatit ve 30 měsíčních splátkách po 814,21 Kč, kdy poslední splátka bude činit 919,61 Kč, celkem tedy splatit 24 531,70 Kč. příjmení provedla lustraci v bankovním a nebankovním registru klientských informací, zde zjistila, že žalovaný nemá žádné závazky u příjmení či jiných subjektů, jiné zjišťování úvěruschopnosti žalovaného nebylo prokázáno. Úvěr v částce 20 000 Kč žalovaný čerpal dne datum, celkem uhradil 19 621,42 Kč. Dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum, příjmení úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbývajících dlužných částek do datum. Dne datum uzavřela příjmení s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla na žalobkyni postoupena mj. i pohledávka žalovaného, což bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum.
Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
1. příjmení příjmení a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele a příjmení na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.
2. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
3. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
4. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
5. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda příjmení dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila. Žalobkyně nijak nedoložila, jak příjmení ověřovala příjem žalovaného ve výši 9 660 Kč, resp. příjem domácnosti ve výši 80 000 Kč, pouze doložila, že žalovaný neměl v té době žádné další závazky. Posuzování úvěruschopnosti žalovaného tak tedy buď vůbec neproběhlo, nebo proběhlo pouze formálně a v takové rychlosti, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemohlo vyplynout, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
6. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
7. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Celá pohledávka byla postoupena žalobkyni jako novému věřiteli dle ust. § 1879 o. z.
9. Soud má za prokázané, že žalovaný a příjmení uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal částku 20 000 Kč a tuto v plné výši nevrátil. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se přitom nedostavila k jednání, soud ji proto nemohl poučit dle § 118a o.s.ř., aby příslušná tvrzení a důkazní návrhy doplnila, přičemž není povinností soudu tato poučení sdělovat jinak ani z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, přičemž dosud uhradil 19 621,42 Kč, a proto je v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši 378,58 Kč vydat.
10. S ohledem na výše uvedené bylo o úrocích z prodlení rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, že se přiznávají od data požadovaného žalobkyní, tedy od datum, a to do poslední platby 500 Kč do datum z částky 878,58 Kč a od tohoto dne pak z nezaplacené jistiny 378,58 Kč, neboť nárok na úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení vzniká od okamžiku, kdy je ten, kdo se na úkor druhého bezdůvodně obohatil, vyzván k plnění. Takovou výzvou bylo zesplatnění úvěru ze dne datum, kterým byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu do datum, od tohoto dne se pak částka stala splatnou a žalovaný se dnem následujícím dostal do prodlení s vrácením zbývající výše bezdůvodného obohacení.
11. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., a přiznal žalobkyni částku 378,58 Kč jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, a to na poskytnuté částce, kterou žalovaný dosud nevrátil, a úroky z prodlení z výše uvedených částek od data požadovaného žalobkyní. Ve zbývajícím rozsahu, a to v rozsahu již zaplacené jistiny, kapitalizovaného úroku z prodlení do zesplatnění úvěru, úroku z prodlení ze zbývajících částek a úroku z úvěru, soud žalobu ve výroku II. zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalovaný byl v řízení sice převážně úspěšný, avšak žádné náklady mu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.