Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 440/2021-51

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 108 237,94 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se do částky 81 887,94 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 26 350 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 3. 3. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se do částky 81 887,94 Kč s příslušenstvím zamítá. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 26 350 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 3. 3. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 23. 3. 2019 smlouvu o úvěru na financování nákupu osobního automobilu a na jejím základě mu poskytla 91 398 Kč k rukám dodavatele. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 241 860 Kč v 60 měsíčních splátkách po 4 031 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 25,38%. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, dne 23. 7. 2020 neuhradil 16. splátku úvěru, dne 24. 1. 2021 žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně se také domáhá nákladů za odeslání 3 upomínek ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu o tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uvedla, že tuto otázku zkoumala z registrů NRKI a SOLUS, NIP, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, CRIBIS a posouzením příjmů a výdajů žalovaného, sdělených žalovaným a jejich porovnáním se statistickými údaji.

3. Soud ve věci jednal a rozhodoval dne 28. 2. 2022 v nepřítomnosti účastníků ( ) za situace, kdy právní zástupce žalobkyně se z nařízeného jednán omluvil, a žalovaný, ač řádně vyrozuměn o termínu jednání, se neomluvil, s tím, že pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 3. 2021 (č.l. 13-16) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 91 398 Kč na nákup motorového vozidla v ceně 111 398 Kč od společnosti právnická osoba Žalovaný se zavázal uhradit celkem 207 620 Kč v 60 měsíčních splátkách po 4 031 Kč s datem poslední splátky 23. 3. 2024, úroková sazba byla sjednána ve výši 25,38%, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila 45,98% Smluvní pokuty byly upraveny v ust. čl. 1, ve výši 0,1% denně z dlužné částky, k automobilu byl sjednán zajišťovací převod práva ve prospěch žalobkyně. Na prvé straně smlouvy jsou uvedeny příjmy žalovaného 32 000 ze zaměstnání, celkový příjem domácnosti 54 000 Kč, výdaje na bydlení 7 000 Kč a ostatní výdaje 500 Kč. Z dopisu žalobkyně ze dne 22. 2. 2021 (č.l. 17) bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Z protokolu o předání vozidla (č.l. 18) soud zjistil, že žalovaný dne 23. 3. 2019 převzal vozidlo od společnosti právnická osoba. Z přehledu plateb (č.l. 19) bylo zjištěno, že žalovaný měl splácet úvěr od 23. 4. 2019 do 23. 3. 2024, výše pojistného ve splátce činila 1 328 Kč. Z tabulky umoření (č.l. 20-21) bylo zjištěno, jak měl žalovaný hradit jednotlivé splátky a jak měl být umořován dluh až do 23. 3. 2024. Z přehledu plateb ze dne 15. 6. 2021 (č.l. 32) soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 65 048 Kč. Z tabulky vývoje úroků (č.l. 22) bylo zjištěno, že úrok z prodlení má podle žalobkyně činit u jistiny za období 3. 3. 2021 – 11. 8. 2021 částku 11 357,49 Kč. Z tabulky vývoje úroků (č.l. 26) bylo zjištěno, že úrok z prodlení má podle žalobkyně činit u jistiny za období 3. 4. 2020 - 2. 3. 2021 částku 1 053,58 Kč. Z tabulky vývoje úroků (č.l. 27) bylo zjištěno, že úrok z prodlení má podle žalobkyně činit u jistiny za období 24. 7. 202 – 1. 2. 2021 částku 1 756,48 Kč. Z potvrzení o proplacení úvěru (č.l. 23) bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila na účet právnická osoba dne 26. 3. 2019 částku 91 398 Kč. Z faktury ze dne 15. 2. 2021 (č.l. 24) bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému 437 Kč. Z faktury ze dne 23. 2. 2021 (č.l. 25) bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému 141 Kč. Z dopisu žalobkyně ze dne 10. 2. 2021 nadepsaného„ zesplatnění pohledávky …“ bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě 96 627,97 Kč do 2. 3. 2021, z dodejek na č.l. 28 – 30 bylo zjištěno, že výzva byla doručována na dresu žalovaného.

5. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 23. 3. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 91 398 Kč na nákup vozidla, kterou se žalovaný zavázal splatit žalobkyni v 60 měsíčních splátkách spolu s poplatky a pojištěním v celkové výši 207 620 Kč, úrok činil 25,38 % ročně, RPSN činila 45,98%. Žalobkyně příjmy žalovaného nezjišťovala (např. z výplatních pásek, daňového přiznání nebo výpisu z běžného účtu žalovaného), stejně tak nezjišťovala jeho výdaje (nepředložila žádnéy prokazující výši nákladů na bydlení a jiných pravidelných výdajích, který by si vyžádala od žalovaného), žalobkyně vycházela pouze z prohlášení žalovaného. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, evidence exekucí a prohlášené příjmy a výdaje ověřila pouze porovnáním se statistickými údaji. Žalobkyně neprokázala, že by za žalovaného hradila pojištění v tvrzené výši 1 328 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 65 048 Kč.

6. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – anonymizováno právnická osoba GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Soud hodnotil, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

12. V projednávané věci bylo tvrzeno, ale nebylo dostatečně doloženo, jakým způsobem žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, příjmy zjistila, výdaje nezjistila, existenci a výši dalších úvěrů žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky) žalobkyně zjišťovala, v otázce příjmů a výdajů se ale spolehla pouze na prohlášení žalovaného. Žalobkyně tedy podle soudu po formální stránce nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného dostatečně, nezajistila si ani základní podklady pro posouzení. Bylo pak nadbytečné zkoumat, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost dostatečně ani obsahově (i tímto aspektem posuzování úvěruschopnosti se musí soud zabývat z úřední povinnosti, nikoli pouze k námitce dlužníka (viz rozsudek ESD ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – anonymizováno právnická osoba GK). Soud proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná.

13. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadované úroky a související poplatky, ani smluvní pokuty a paušalizované náklady na upomínání.

14. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 91 398 Kč poskytnutém žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Po odečtení úhrad ve výši 65 048 Kč Kč od jistiny úvěru ve výši 91 398 Kč soud zjistil nedoplatek žalovaného ve výši 26 350 Kč. Žalobkyně se celkově domáhala částky 108 237,94 Kč, soud proto žalobu do částky 81 887,94 Kč s příslušenstvím zamítl a v části, v níž se žalobkyně domáhala částky 26 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení, žalobě vyhověl. S ohledem na zjištění soudu o pojistném (viz bod 5. odůvodnění) soud nemohl žalobkyni přiznat tvrzené pojistné z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně neprokázala, že by jej za žalovaného uhradila.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), když z větší části (ze 76%) byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.