Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

64 CO 84/2022-48

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci

žalobce:

; jméno jméno, narozený dne datum

bytem adresa

zastoupený obecnou zmocněnkyní právnická osoba

sídlem adresa

proti;

žalované:

; jméno příjmení, narozená dne datum

bytem adresa

o 49 500 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 1. 2022, č. j. -26,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II v části, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 40 000 Kč s úrokem z prodlení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 7. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 4 550 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II v části, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 40 000 Kč s úrokem z prodlení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 7. 2021 do zaplacení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 4 550 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 16. 4. 2021 do zaplacení (výrok I). Zamítl žalobu o zaplacení z částky 41 500 Kč s úrokem z prodlení (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Dovodil, že nájemní smlouvou ze dne 1. 1. 2021 byl prokázán nájemní vztah mezi účastníky, který trval i v dubnu 2021, a zůstalo nezpochybněno tvrzení žalobce, že za tento měsíc žalovaná nájemné podle nájemní smlouvy nezaplatila. Proto vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 8 000 Kč představující nájemné za dubem 2021. Dále dospěl k závěru, že ani přes výzvu soudu žalobce nedoplnil tvrzení o tom, podle jaké nájemní smlouvy a za jaké období je dluh ve výši 40 000 Kč, kdy bylo nájemné za jednotlivé měsíce splatné a neprokázal ani tvrzení, z čeho dovozuje povinnost žalované zaplatit žalobci 1 500 Kč za úhradu spotřebované elektrické energie. Proto žalobu o zaplacení částky 41 500 Kč zamítl.

2. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Napadal pouze výrok, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 40 000 Kč, jak upřesnil při odvolacím jednání. Namítal, že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a žalobce neměl možnost při jednání doplnit svá tvrzení i označit důkazy. Soud nevzal v úvahu omluvu žalobce, že se ze zdravotních důvodů nemůže zúčastnit nařízeného jednání. Navrhoval, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

4. Odvolací soud podle a , 3 a 5 přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, to je v části výroku II, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobce a řízení doplnil zjištěním, že se žalovaná v roce 2021 z bytu odstěhovala a byt žalobci předala tím, že mu nechala klíče v zámku vyklizeného bytu. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části není věcně správné.

5. Ze žalobních tvrzení a připojených nájemních smluv soud zjistil, že nájemní vztah mezi účastníky začal od 1. 1. 2020 na základě nájemní smlouvy z 18. 12. 2019 uzavřené na dobu neurčitou s nájemným ve výši 10 000 Kč měsíčně. Dne 1. 1. 2021 uzavřeli účastníci novou nájemní smlouvu (změnili smlouvu původní), kdy určili nájemné ve výši 8 000 Kč. Zároveň týž den podepsali dohodu o tom, že žalovaná dluží žalobci celkem 42 000 Kč za šest měsíců nájemného. Byť zde není uvedeno, za jaké měsíce dluh na nájemním vznikl, a dohoda tak jeví známky neurčitosti projevu vůle, nelze pominout, že ze žalobních tvrzení je jasné, že žalovaná neplatila žalobci nájemné ve výši 7 000 Kč po dobu 6 měsíců. Protože dohoda byla uzavírána 1. 1. 2021, není pochyb, že jde o dluh na nájemném za rok 2020. Z této částky žalovaná zaplatila 2 000 Kč. Dluh zůstal ve výši 40 000 Kč. Žalovaná převzala osobně zásilku s opisem žaloby, takže věděla, z čeho se nárok žalobce odvíjí, Přesto se nikterak nebránila a tvrzení žalobce nezpochybnila. Naopak poté, co převzala 30. 4. 2021 předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dluhu a výpovědí nájemního vztahu, po nějaké době byt vyklidila a odstěhovala se. Na rozdíl od soudu prvního stupně tedy odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná nezpochybnila ani ta žalobní tvrzení, podle kterých dluží žalobci 40 000 Kč jako dlužné nájemné za rok 2020. Proto odvolací soud změnil podle rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované tento dluh žalobci zaplatit spolu s úrokem z prodlení, jehož počátek vázal na doručení opisu žaloby žalované.

6. Odvolací soud se zabýval i důvodem, který uvedl žalobce ve svém odvolání. Nedospěl však k závěru, že by bylo řízení před soudem stiženo procesní vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce se sice k nařízenému jednání omluvil, avšak nežádal, aby se jednání nekonalo, že chce využít svého práva se jednání zúčastnit. Pokud tedy soud prvního stupně jednal v jeho nepřítomnosti, bylo to v souladu s 

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ve vztahu k  Žalobce měl v řízení pouze nepatrný neúspěch (nárok na zaplacení částky 1 500 Kč), jinak bylo žalobě zcela vyhověno. Proto odvolací soud přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ty představuje soudní poplatek za každé z řízení, to je 2 475 Kč a 2 075 Kč, celkem 4 550 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku zákon nepřipouští dovolání.