Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 289/2021-13
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 364 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 364 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 7. 10. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 7. 10. 2019 do 14. 2. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 15. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 297,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 364 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 7. 10. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 7. 10. 2019 do 14. 2. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 15. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 297,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 4 364 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo – a žalovaným, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému 3 000 Kč, což se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem vrátit, ale do podání žaloby tak neučinil (svou aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum).
K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování u jednání dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne datum dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně tak, že tato mu poskytne 3 000 Kč, což následně žalovaný právní předchůdkyni s dalšími poplatky vrátí, přičemž však žalovaný právní předchůdkyni ani žalobkyni oproti obdržení peněžních prostředků doposud nezaplatil ničeho; právní předchůdkyně žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit; právní předchůdkyně žalobkyně svůj nárok převedla na žalobkyni.
Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Soud v prvé řadě konstatuje, že vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně, která se podává ze smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2020 včetně seznamu. Dále soud pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřenou smlouvu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona
č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle ust. §§ 86
a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Podepsaný soud přitom v dané věci uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného (jako spotřebitele) nedostála, když toto v řízení žalobkyně sice tvrdila, nicméně neprokázala, neboť k tomuto svému tvrzení žádné důkazy nepředložila. Soud přitom byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila
k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost takové smlouvy ze dne datum pro rozpor se zákonem (ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle ust. § 2991 odst. 1 ve spojení s ust. § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 3 000 Kč vrátit (uhrazeno nebylo ničeho). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky dne 8. 2. 2021 do tří dnů od doručení výzvy, kterážto výzva mu byla stejného dne i odeslána, pročež má soud podle § 573 o. z., za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného 11. 2. 2019 a po uplynutí tří dnů
(tj. od 15. 2. 2021) tak má žalobkyně podle ust. § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005), když žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 5 323,80 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 3 207,40 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 2 116,40 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 60 % a neúspěch 40 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 20 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), která byla stanovena podle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 189 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po datum, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč pak náleží žalobkyni 20 %, což představuje částka 297,80 Kč.
Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.