Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

91 CO 402/2021-200

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovaným: 1. jméno příjmení, narozený dne datum

bytem adresa

2. jméno příjmení, narozená dne datum

bytem adresa

oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení částka a o povinnost předložit vyúčtování a další doklady,

k odvolání žalobkyně a žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne datum rozhodnutí, č. j. -163,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění částečně tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku; ve zbývající části výroku II., kterým byla žaloba o zaplacení částky částka zamítnuta, a ve výroku V. se rozsudek potvrzuje.

II. Odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku soudu I. stupně se odmítá.

III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částka k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění částečně tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku; ve zbývající části výroku II., kterým byla žaloba o zaplacení částky [částka] zamítnuta, a ve výroku V. se rozsudek potvrzuje. II. Odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku soudu I. stupně se odmítá. III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů [částka] k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně na žalovaných domáhala zaplacení částka (výrok II.), uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně žalobkyni předat vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním nebytového prostoru o velikosti 42,62 m2 ve 2. nadzemním podlaží domu adresa, v katastrálním území část obce, obec Praha, za období kalendářních roků rok, rok a rok, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně na žalovaných domáhala předání vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním nebytového prostoru o velikosti 42,62 m2 ve 2. nadzemním podlaží domu adresa, v katastrálním území část obce, obec Praha, za období kalendářních roků rok a rok (výrok IV.), zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně na žalovaných domáhala předání všech protokolů o odečtech hodnot na všech zařízeních na kontrolu spotřeby elektrické energie, plynu a vody dodávaných do nebytového prostoru o velikosti 42,62 m2 ve 2. nadzemním podlaží domu adresa, v katastrálním území část obce, obec Praha, provedených v období od datum do datum (výrok V.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 doplatek soudního poplatku ve výši částka, na bankovní účet č. bankovní účet, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaných domáhala jednak zaplacení pokuty ve výši částka za nesplnění povinnosti žalovanými předat žalobkyni včas řádné vyúčtování nákladů a záloh na služby - plnění spojená s užíváním nebytového prostoru sestávajícího ze tří místností o velikosti 42,62 m2 ve 2. nadzemním podlaží domu adresa, v katastrálním území část obce, obec Praha (dále i jen„ předmětný nebytový prostor“ nebo„ nebytový prostor“) za roky rok až rok, dále uložení povinnosti žalovaným předat žalobkyni vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním předmětného nebytového prostoru za roky rok až rok a nakonec uložení povinnosti žalovaným předat žalobkyni všechny protokoly o odečtech hodnot na všech zařízeních na kontrolu spotřeby elektrické energie, plynu a vody dodávaných do nebytového prostoru v období od datum do datum.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní, jako bývalou nájemkyní, a žalovanými, jako bývalými pronajímateli, existoval v době od datum do datum nájem předmětného nebytového prostoru v domě adresa, v kterém se nacházely byty i nebytové prostory. Zálohy na služby spojené s nájmem byly sjednány ve výši částka měsíčně a vyúčtování mělo být prováděno jednou za kalendářní rok vždy nejpozději do 30. 6. následujícího roku, o dodávce elektrické energie či plynu nic ujednáno nebylo. Nájem byl skončen dohodou stran ke dni datum, v níž bylo uvedeno, že stav elektroměru, plynu, topení bude doúčtován účetní do 1 měsíce po předání, k čemuž došlo téhož dne.

4. Soud I. stupně dále zjistil, že jméno příjmení (zástupce žalovaných) vyhotovil pět faktur označených č. FAV1600017, FAV1700019, FAV1800008, FAV1900014 a FAV2000003 vydaných na společnost právnická osoba (nájemce jiných nebytových prostor v domě adresa), kterými vyúčtovával zálohy a náklady na služby za roky 2015 až 2019; faktury neměly přílohy a není z nich seznatelné, jakým způsobem se dospělo k částkám uváděných nákladů na jednotlivé služby; je z nich seznatelná výše záloh zaplacených v jednotlivých letech, a to částka, částka, částka, částka a částka. Z uvedených faktur žádným způsobem nevyplývalo, že by účtované služby zahrnovaly též služby dodávané žalobkyni. Ve faktuře č. FAV1600017 vztahující se k roku rok není nijak patrné, že by se projevilo započetí nájmu předmětného nebytového prostoru žalobkyní, k němuž došlo až v průběhu roku (od datum). Stejně tak ve faktuře č. FAV2000003 vztahující se k roku rok není nijak patrné, že by se projevilo skončení nájmu předmětného nebytového prostoru žalobkyní, k němuž došlo v průběhu roku ke dni datum.

5. Soud I. stupně dále vyšel z toho, že jméno příjmení následně vyhotovil pět faktur označených č. FAV1500060, FAV1600044, FAV1700044, FAV1800038 a FAV1900034 vydaných na jméno žalobkyně, kterými vyúčtovával zálohy a náklady na služby za roky 2015 až 2019; faktury neměly přílohy a není z nich seznatelné, jakým způsobem se dospělo k částkám uváděných nákladů na jednotlivé služby; je z nich seznatelná výše záloh zaplacených v jednotlivých letech, a to částka, částka, částka, částka a částka. Uvedené faktury se žalobkyni dostaly do rukou teprve na začátku roku 2020.

6. Nakonec soud I. stupně zjistil, že jméno příjmení vyhotovil další verzi tří faktur označených č. FAV1700044, FAV1800038 a FAV1900034 vydaných na jméno žalobkyně, kterými vyúčtovával zálohy a náklady na služby za roky rok až rok a zaslal je žalobkyni dne datum; zásilka jí byla doručena dne datum. Účtované částky v této verzi faktur byly rozdílné oproti předešlé verzi faktur, lišil se i výsledný přeplatek či nedoplatek; podle této verze faktur byly za rok rok vyúčtovány náklady na služby ve výši částka, za rok rok ve výši částka a za rok rok ve výši částka; odvoz komunálního odpadu, úklid společných prostor a vodné a stočné byly rozúčtovány podle počtu osob, zatímco spotřeba elektřiny a plynu byla rozúčtována poměru plochy předmětného nebytového prostoru k ploše celého 2. nadzemního podlaží.

7. Soud I. stupně měl za zjištěné, že žalobkyně zastoupená svým synem jméno příjmení (jednatelem společnosti právnická osoba, v níž byla v minulosti jednatelkou žalobkyně a JUDr. jméno příjmení) vyzvala žalované výzvou ze dne datum mj. k vyúčtování služeb za roky rok až rok, na což žalovaní reagovali dopisem ze dne datum, že vyúčtování již byla žalobkyni doručena. Právní zástupce žalobkyně opakovaně žádal žalované dopisy ze dne datum, datum a datum o předložení vyúčtování za roky rok až rok s doložením doručení žalobkyni. Žalovaní žalobkyni vyúčtování 2015 a 2016 dosud nepředali; y považované žalovanými za vyúčtování rok až rok předali žalobkyni a v průběhu řízení v srpnu 2021.

8. Soud I. stupně vysvětlil, z jakého důvodu neprovedl ostatní účastníky označené důkazy. příjmení jiné uvedl, že neprovedl důkaz výslechem jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení, který byl žalovanými navrhován k prokázání, že existovala dohoda, že služby nebudou vyúčtovávány žalobkyni, ale společnosti právnická osoba, a že se tak skutečně stalo, neboť z nájemní smlouvy vyplynul pravý opak, tedy že žalobkyně měla hradit služby samostatně a jí měly být vyúčtovávány. Navíc z faktur vystavených na společnost právnická osoba nelze vůbec seznat, že by zahrnovaly náklady na služby dodané žalobkyni či zálohy, které měla žalobkyně platit. Soud I. stupně dodal, že i kdyby bylo výslechem jmenovaných svědků prokázáno, že se strany a společnost právnická osoba dohodly, že služby dodávané žalobkyni budou účtovány uvedené společnosti a jí hrazeny, z faktur vůbec neplyne, že by do nich byly služby dodávané žalobkyni zahrnuty a jak. Nebylo by tedy stejně možno dovodit, že služby dodávané do předmětného nebytového prostoru užívaného žalobkyní byly tímto způsobem skutečně vyúčtovány.

9. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na , , , a 2, a , kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, , větu první, větu první, větu první, , , až 2051 , (dále i jen „o. z.“), že žaloba je částečně důvodná.

10. Soud I. stupně nejprve uvedl, že žalovaným jako poskytovatelům služeb dle vznikla za období, kdy mezi stranami trval nájem předmětného nebytového prostoru, povinnost vyúčtovat žalobkyni jako příjemci služeb dle téhož zákona skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby, a to vždy do 30. 6. následujícího roku ve smyslu cit. zák. a nájemní smlouvy.

11. Soud I. stupně konstatoval, že pokud šlo o vyúčtování 2015 a 2016, pak faktury č. FAV1500060 a FAV1600044 nesplňují ani základní předpoklady stanovené , neboť z nich není nijak seznatelné, jak se dospělo k částkám nákladů na jednotlivé služby, a výsledek výpočtu není zřejmý ani kontrolovatelný. Příjemci služeb by v podstatě nezbylo než se zcela spolehnout na tvrzené údaje bez možnosti jakéhokoli ověření. K vyúčtováním 2017 až 2019 soud I. stupně uvedl, že posuzoval poslední verzi faktur č. FAV1700044, FAV1800038 a FAV1900034, doručených žalobkyni v srpnu rok, včetně jejich příloh. Ani uvedené faktury dle soudu I. stupně nesplňují zákonné požadavky, neboť způsob rozúčtování služeb neodpovídal Soud I. stupně proto i s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , nebo ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ) uzavřel, že veškeré výše uvedené faktury nelze považovat za souladné se smlouvou a citovanými právními předpisy, tudíž nešlo o řádná vyúčtování a žalovaní svou povinnost, a to za žádný z roků 2015 až 2019, dosud nesplnili.

12. Soud I. stupně nicméně dospěl na základě námitky promlčení vznesené žalovanými k závěru, že pokud jde o vyúčtování rok a vyúčtování rok, je právo žalobkyně domáhat se těchto vyúčtování promlčeno. Vyúčtování mělo být dle smlouvy provedeno nejpozději do datum následujícího roku, tedy do datum, resp. do datum, následujícím dnem se žalobkyně mohla domáhat vyúčtování soudní cestou. Tříletá promlčecí lhůta uplynula dne datum, resp. dne datum, obojí před podáním žaloby dne datum.

13. Soud I. stupně proto uložil žalovaným povinnost předat žalobkyni vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním nebytového prostoru za období kalendářních roků 2017, 2018 a 2019 (výrok III.); jinak žalobu o předání vyúčtování za období kalendářních roků rok a rok zamítl (výrok IV.).

14. Soud I. stupně dále uzavřel, že s ohledem na to, že žalovaní porušili svou povinnost předat vyúčtování ve vztahu ke všem vyúčtováním za roky rok až rok, vznikla jim podle povinnost zaplatit žalobkyni pokutu, a to v zákonné sazbě částka za každý započatý den prodlení, neboť nebylo nikým tvrzeno ani v řízení zjištěno, že by byla ujednána jiná výše. Soud I. stupně též s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu připomněl, že nárok nájemce na pokutu za neprovedení vyúčtování nezávisí na výsledku vyúčtování a na pokutu se použijí ustanovení o smluvní pokutě obsažená v  až 2051 o. z. (rozsudky ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , nebo ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ).

15. Soud I. stupně konstatoval, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení pokuty v jí požadované výši částka, tj. za vyúčtování rok ve výši částka (1 680 dnů od datum do datum), za vyúčtování 2016 ve výši částka (1 315 dnů od datum do datum), za vyúčtování rok ve výši částka (950 dnů od datum do datum), za vyúčtování 2018 ve výši částka (585 dnů od datum do datum) a za vyúčtování 2019 ve výši částka (433 dnů od datum do datum).

16. Soud I. stupně se poté zabýval návrhem žalovaných na snížení pokuty (§ 2051 věta první o. z.) a dospěl k závěru, že s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti je její snížení namístě. Dle soudu I. stupně hodnota a význam zajišťované povinnosti v tomto případě souvisí s tím, do jaké míry je nájemce neprovedením vyúčtování majetkově nepříznivě zasažen. Pokud by mu měl vzniknout nedoplatek, není fakticky zasažen téměř vůbec (při řádném provedení vyúčtování by na tom byl hůře s ohledem na vznik povinnosti uhradit rozdíl pronajímateli, než když není provedeno), jeho újma spočívá pouze v nejistotě, že nemá s pronajímatelem„ uzavřený účet“. Pokud by mu měl vzniknout přeplatek, je maximální újma nájemce rovna výši záloh, které zaplatil (kdyby byly náklady nulové, což je pro nájemce nejlepší hypoteticky možný výsledek, byl by mu pronajímatel povinen vrátit veškeré zálohy, ale nic více). Soud I. stupně zároveň neměl za to, že by zde pokuta měla narůstat donekonečna.

17. V souvislosti s vyúčtováními za roky rok až rok, přistoupil soud I. stupně ke snížení pokuty na částku rovnou zálohám, které žalobkyně za tato období hradila, tj. částka za rok rok, částka za rok 2018 a částka za rok rok. Uvedl, že jde o maximální částku, na kterou by žalobkyni mohlo vzniknout právo na případných přeplatcích, když je spíše pravděpodobně, že skutečná výše nákladů na služby nebyla nulová. Tato výše sankce pro žalované není dle soudu I. stupně vůči žalobkyni nespravedlivá a zároveň je přiměřeně reagující na porušení povinností žalovanými.

18. Co se týká pokuty za neprovedení vyúčtování za roky rok a rok, přihlédl soud I. stupně k tomu, že nárok na provedení vyúčtování za uvedené roky se promlčel (naopak celý nárok na zaplacení pokuty za promlčený neshledal; připustil promlčení části tohoto nároku za období do datum, tj. data odpovídajícího třem letům před podáním žaloby), a v důsledku toho pozbyla pokutou zajišťovaná povinnost na hodnotě a významu. Soud I. stupně uvedl, že žalobkyně více než tři roky vyúčtování za uvedené roky nepožadovala, bylo by tak hrubě nepřiměřené, aby žalovaní byli povinni platit jakoukoli pokutu. Soud I. stupně proto přistoupil ke snížení pokuty za neprovedení vyúčtování rok a rok na nulovou výši, nejsa limitován výší vzniklé škody (žádná nebyla nikým tvrzena ani v průběhu řízení zjištěna).

19. Soud I. stupně z uvedených důvodů uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni pokutu ve výši částka (výrok I.), ve zbývající části, kterou se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení pokuty ve výši částka, žalobu zamítl (výrok II.).

20. K nároku na předání protokolů (zápisů) o odečtech hodnot na všech zařízeních na kontrolu spotřeby elektrické energie, plynu a vody dodávaných do předmětného nebytového prostoru soud I. stupně uvedl, že ze žádného ustanovení hmotného práva neplyne, že by pronajímatel měl povinnost takovéto protokoly mít a nájemci předat. Soud I. stupně poukázal na to, že již povinnost k provedení řádného vyúčtování je sama o sobě rozsáhlá, když vyúčtování má zahrnovat náležitosti potřebné k prověření jeho správnosti. Vedle toho existuje i povinnost jednotlivé náklady doložit konkrétními podklady, např. fakturami dodavatelů apod. ( ). Nájemce či jiný příjemce služeb má tedy dostatečné právo na kontrolu vyúčtování podle podkladů. Uvedené však nelze dle soudu I. stupně vykládat tak, že nájemce může vyžadovat i dokumenty, které pokud vůbec vznikly, mohou být jen interními dokumenty dodavatele určitého plnění (např. zápis o odečtu elektroměru může být interním dokumentem dodavatele elektřiny) a pronajímatel je vůbec nemusí mít k dispozici. Je ostatně obvyklé, že pronajímatelé od dodavatelů dostávají faktury, které sice běžně obsahují číselné údaje z odečtů, avšak nikoli zápisy o takových odečtech. Žalovaní se k ničemu takovému nezavázali ani smluvně v nájemní smlouvě. S ohledem na uvedené skutečnosti soud I. stupně žalobu ohledně uvedeného nároku jako nedůvodnou zamítl (výrok V.).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na , (dále jen „ “). Uvedl, že žalobkyně byla úspěšná, pokud jde o část požadované pokuty, zčásti byla neúspěšná. Dále byla úspěšná pouze zčásti ohledně povinnosti k předání vyúčtování (uspěla co do tří vyúčtování z pěti, ve zbytku byla žaloba zamítnuta). Nakonec byla neúspěšná co do nároku na předání protokolů o odečtech. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že tomuto výsledku řízení nejspravedlivěji odpovídá vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok VI.).

22. Soud I. stupně nakonec rozhodl o uložení povinnosti žalobkyni doplatit soudní poplatek za žalobu ve výši částka postupem podle , odst. 6 , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“). Uvedl, že žalobkyni původně vyměřil soudní poplatek za žalobu ve výši částka podle položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku poplatků, který odpovídal pouze nároku na zaplacení pokuty ve výši částka. Vzhledem k teprve postupnému vyjasnění předmětu řízení, které zahrnuje dalších šest relativně samostatných nároků, které nemají charakter peněžitého plnění, je žalobkyně povinna zaplatit soudní poplatek po částka za každý z těchto šesti nároků podle položky 4 bod 1 písm. c) sazebníku poplatků, celkem tedy dalších částka (výrok VII.).

23. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným a přípustným odvoláním všichni účastníci řízení.

24. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., II., V. a VI. Žalobkyně zejména nesouhlasila se snížením pokuty na částku částka, jak učinil soud I. stupně. Poukázala na svůj pokročilý věk a na nejistotu, zda bude nucena doplácet náklady na služby, kdy při vyšší částce by to pro ni mohla být velice stresující záležitost. Uvedla, že na prodlení žalovaných s provedením vyúčtování neměla žádný vliv a že přiznaná nízká pokuta je v rozporu jednak s ochranou žalobkyně jako slabší strany (nájemce), jakož i s dobrými mravy. Žalobkyně dále nesouhlasila se zamítnutím jejího nároku na předání všech protokolů o odečtech energií s tím, že by tak byla i do budoucna vyloučena její možnost zkontrolovat údaje obsažené ve vyúčtování Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částka, výrok II. rozsudku zruší, výrok V. rozsudku změní tak, že žalobě vyhoví a uloží žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení.

25. Žalovaní napadli rozsudek soudu I. stupně ve výroku VI. o nákladech řízení s odůvodněním, že byli v řízení úspěšnější než žalobkyně. Uvedli, že obsahem žaloby byly tři samostatné žalobní návrhy, a to: 1) předložení vyúčtování, 2) předání všech protokolů o odečtech hodnot na všech zařízeních na kontrolu spotřeby elektrické energie, plynu a vody dodávaných do nebytového prostoru, a 3) zaplacení pokuty. Soud I. stupně správně uzavřel, žalobkyně měla co do předložení vyúčtování úspěch ve věci 60 % (3 z 5 vyúčtování), co do povinnosti předat všechny protokoly o odečtech hodnot na všech zařízeních na kontrolu spotřeby elektrické energie, plynu a vody dodávaných do nebytového prostoru 0 % (zcela zamítnuto) a co do zaplacení pokuty 27,4 % (částka z částka). Žalovaní navrhli, aby odvolací soud změnil výrok VI. rozsudku soudu I. stupně tak, že jim náhradu nákladů řízení v rozsahu jejich úspěchu přizná, a aby jim byly přiznány náklady odvolacího řízení.

26. Nejprve se odvolací soud zabýval přípustností odvolání a shledal, že k podání odvolání proti výroku ad I. rozsudku soudu I. stupně nemá žalobkyně subjektivní legitimaci, neboť uvedeným výrokem bylo soudem I. stupně vyhověno jejímu návrhu. Odvolací soud proto odvolání žalobkyně proti výroku ad I. rozsudku soudu I. stupně, jako odvolání účastníka, který není k odvolání oprávněn, výrokem III. odmítl postupem podle

27. Odvolací soud následně přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaných odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ( , a 5 ), a dospěl k závěru, že částečně důvodné je pouze odvolání žalobkyně.

28. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění (odst. 7. – 15. rozsudku soudu I. stupně). Řádně se též vypořádal s tím, z jakých důvodů neprovedl veškeré účastníky navržené důkazy (odst. 17. – 20. rozsudku soudu I. stupně). Se skutkovými závěry soudu I. stupně se odvolací soud jako správnými zcela ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

29. Soud I. stupně posoudil správně po stránce právní nárok žalobkyně na zaplacení pokuty za nepředložení vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh na jednotlivé služby v souvislosti s užíváním předmětného nebytového prostoru za roky 2015 až 2019, když aplikoval a Je též správný jeho závěr o tom, že nárok žalobkyně na zaplacení požadované pokuty v celkové výši částka za požadované období vznikl.

30. Žalovaní uplatnili námitku promlčení uvedeného nároku (§ 610 odst. 1 věta první o. z.), kterou se soud I. stupně ne zcela důsledně zabýval, proto odvolací soud uvádí následující:

31. Žalovaní měli povinnost doručit žalobkyni vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh na jednotlivé služby 1 x za rok nejpozději do 30. 6. následujícího roku, v posledním období do datum /smlouva o pronájmu nebytových prostor ze dne datum, dohoda o skončení nájmu ze dne datum, , této své povinnost nedostáli ani ke dni rozhodování soudu I. stupně (tj. datum), pokutu žalobkyně požaduje do datum.

32. Nárok na zaplacení pokuty podle je majetkovým právem, které se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě ( věta první, o. z.), která začne běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé u orgánu veřejné moci ( o. z.).

33. Žalobkyně se domáhala zaplacení pokuty v celkové výši částka, z toho ve výši částka za nepředložení vyúčtování za rok rok za období od datum do datum, ve výši částka za nepředložení vyúčtování za rok rok za období od datum do datum, ve výši částka za nepředložení vyúčtování za rok rok za období od datum do datum, ve výši částka za nepředložení vyúčtování za rok rok za období od datum do datum a ve výši částka za nepředložení vyúčtování za rok 2019 za období od datum do datum. Žalobu o její zaplacení podala soudu dne datum, nárok je promlčen za období předcházející den datum. Nepromlčená část nároku na zaplacení pokuty činí částka (tj. 2 x číslo dní x částka za prodlení s vyúčtováním za roky rok a rok v období od datum do datum ve výši 2 x částka; nároky na zaplacení pokuty za prodlení s vyúčtováním za roky rok až rok promlčeny nejsou ani částečně).

34. Odvolací soud tak shledal částečně důvodnou žalovanými uplatněnou námitku promlčení nároku na zaplacení smluvní pokuty, a to ve výši částka (částka mínus částka), zamítnutí žaloby v tomto rozsahu soudem I. stupně bylo správné, proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v části výroku II., kterým byla žaloba o zaplacení částky částka zamítnuta, postupem podle jako věcně správný potvrdil.

35. Soud I. stupně se dále správně zabýval návrhem žalovaných na snížení pokuty ( o. z.). Vyšel přitom z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , dle kterého se na pokutu za neprovedení vyúčtování podle použijí ustanovení o smluvní pokutě obsažená v  až o. z. Dle názoru odvolacího soudu však v uvedené věci nejsou pro moderaci pokuty žádné důvody.

36. Podle jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

37. Podle věty třetí nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty částka za každý započatý den prodlení.

38. Podle § 2051 věty první o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.

39. Odvolací soud připomíná ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu k otázce posuzování přiměřenosti smluvní pokuty a možnosti její moderace (podle tehdy platné právní úpravy obsažené v  , obchodní zákoník, ve znění účinnost, která byla s účinností od datum převzata do o. z.), z které vyplývají mimo jiné závěry, že předpokladem pro moderaci smluvní pokuty je závěr o tom, že smluvní pokuta byla sjednána v nepřiměřené výši (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ), že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeného jejího navyšování, jde-li o jinak přiměřenou denní procentní sazbu smluvní pokuty (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ), že při hodnocení přiměřenosti smluvní pokuty nelze přihlížet ke skutečnostem, které nastaly po jejím sjednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ) nebo že k moderaci smluvní pokuty nedochází s účinky ex nunc, nýbrž ex tunc, tj. k okamžiku ujednání o smluvní pokutě (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , uveřejněný pod číslo rok Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

40. Pokud jde o posouzení přiměřenosti pokuty v tomto konkrétním případě, pak je třeba zdůraznit, že jde o pokutu stanovenou zákonem, proto se soud nemůže zabývat tím, zda je či není stanovena nepřiměřeně vysoko. Hodnota a význam zajišťované povinnosti byla totiž posouzena již zákonodárcem. Zároveň na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše (zde částka), která je pouhým důsledkem dlouhodobého prodlení žalovaných s plněním své zákonné povinnosti. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní svou zákonnou povinnost provést řádné vyúčtování za roky 2015 až 2019 nesplnili ani ke dni rozhodování soudu I. stupně, přičemž je nerozhodné, zda je o vyúčtování žalobkyně žádala či nikoliv. Nárok na pokutu vzniká již samotným uplynutím lhůty k provedení vyúčtování, výsledek vyúčtování na něj nemá žádný vliv. Je též nepodstatné, zda žalobkyni vznikla v důsledku neprovedení vyúčtování jakákoliv újma. Pokud žalovaní tvrdili, že vyúčtování bylo na žádost žalobkyně i s ohledem na její vyšší věk prováděno prostřednictvím společnosti právnická osoba (společnost jejího syna), pak žalobkyně jejich tvrzení popřela. Navíc i vyúčtování zasílaná společnosti právnická osoba byla soudem I. stupně shledána jako vadná, mimo jiné z nich ani nebylo zřejmé, zda a jaké služby byly vyúčtovány žalobkyni.

41. Povinnost k úhradě pokuty nevzniká dle poslední části věty pouze ve dvou případech: 1) jestliže by splnění povinnosti provést vyúčtování a doručit je nájemci ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat, nebo 2) jestliže k nesplnění lhůty došlo zaviněním nájemce. Ani tyto důvody však nebyly v dané věci naplněny.

42. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti uzavírá, že žalobkyně má vůči žalovaným právo na zaplacení pokuty a nepředložení vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh na jednotlivé služby v souvislosti s užíváním předmětného nebytového prostoru za roky 2015 až 2019 v celkové výši částka. Soud I. stupně již žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni částka, k úhradě zbývá částka částka.

43. Odvolací soud proto postupem podle 220 odst. 1 písm. a) změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. částečně tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

44. Soud I. stupně nakonec rozhodl správně, když výrokem V. rozsudku zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně po žalovaných domáhala předání všech protokolů o odečtech hodnot na všech zařízeních na kontrolu spotřeby elektrické energie, plynu a vody dodávaných do předmětného nebytového prostoru provedených v období od datum do datum, neboť tento požadavek nemá oporu v hmotném právu. Nájemce má podle pouze možnost na základě písemné žádosti nahlédnout do podkladů pro vyúčtování a pořídit si jejich kopie. Tomu odpovídá i znění , podle kterého je poskytovatel služeb povinen zaplatit příjemci služeb pokutu za nesplnění povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování.

45. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku V. potvrdil podle jako věcně správný.

46. O nákladech řízení před soudy obou stupňů ( ) rozhodl odvolací soud podle zásady poměrného úspěchu ve věci ( , ). Předmětem řízení bylo celkem 7 relativně samostatných nároků. Pro účely zjištění, v jakém rozsahu byl každý z účastníků v řízení úspěšný, je třeba vyjít z tarifní hodnoty sporu, kterou je součet tarifních hodnot každého samostatného nároku podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“). Tarifní hodnota nároku na zaplacení pokuty činí podle AT částku částka, u dalších 6 nároků na vydání vyúčtování a jiných listin je třeba za tarifní hodnotu považovat podle AT částku částka. Tarifní hodnota sporu činila v řízení před soudem I. stupně částku částka (částka + 6 x částka). Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně nároku na zaplacení pokuty ve výši částka a na vydání vyúčtování za roky 2017, 2018 a 2019 (tarifní hodnota částka, tj. 80 %), neúspěšná byla ohledně nároku na zaplacení pokuty ve výši částka a na vydání vyúčtování za roky 2015 a 2016 a předání protokolů (tarifní hodnota částka, tj. 20 %). Odvolací soud uzavírá, že v řízení byla převážně úspěšná žalobkyně (60 %), a v tomto rozsahu má vůči žalovaným právo na náhradu nákladů řízení ( ).

47. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek za žalobu ve výši částka a za odvolání ve výši částka, dále jí vznikly náklady spojené s právním zastoupením ve výši částka, která sestává z odměny za 5 účelně vynaložených úkonů právní služby po částka (z tarifní hodnoty částka podle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 AT; viz výše): převzetí a příprava zastoupení / § 11 odst. 1 písm. a) AT, písemné vyjádření k výzvě soudu I. stupně ze dne datum / § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast na jednání před soudem I. stupně dne datum / § 11 odst. 1 písm. g) AT, písemné vyjádření k výzvě soudu I. stupně ze dne datum / § 11 odst. 1 písm. d) AT a účast na jednání před soudem I. stupně dne datum / § 11 odst. 1 písm. g) AT, z odměny za 3 účelně vynaložené úkony právní služby po částka (z tarifní hodnoty částka podle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 AT, tj. výrok II. - částka + výrok V. - částka): blanketní odvolání proti rozsudku ze dne datum včetně jeho odůvodnění ze dne datum / § 11 odst. 1 písm. k) AT, vyjádření k odvolání žalovaných ze dne datum / § 11 odst. 1 písm. k) AT a účast na jednání před odvolacím soudem dne datum / AT a z náhrady hotových výdajů v paušální výši částka za 8 úkonů právní služby podle a 4 AT. Žalobkyni též náleží náhrada účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, a to v paušální výši částka za úkon (podání žaloby včetně odstranění jejích vad) podle a , odst. 3 písm. a) a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu.

48. Žalobkyni vznikly v řízení před soudy obou stupňů náklady ve výši částka, vůči žalovaným má právo na jejich náhradu v rozsahu 60 %, tj. ve výši částka. Jejich společné a nerozdílné zaplacení odvolací soud uložil neúspěšným žalovaným ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle a část věty před středníkem , k rukám zástupce žalobkyně dle

49. Výroky ad III., ad IV. a ad VII. rozsudku soudu I. stupně nebyly dotčeny odvoláním žádného z účastníků. Zůstaly proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyly samostatně právní moci ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v