Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 CO 93/2021-225

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Nadi Kovářové a soudců JUDr. Josefa Růžičky a JUDr. Ireny Vitovské ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

bytem adresa

zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

sídlem adresa

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 137.035 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 2. 2021 č. j.  – 187 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 4. 2021 č. j.  - 207

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II., III. a IV. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 22.103 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II., III. a IV. potvrzuje. II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 22.103 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1.008 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1.008 Kč od 15. 10. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. rozhodl, že v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 136.027 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 136.027 Kč od 15. 10. 2018 do zaplacení, se žaloba zamítá. Výrokem III. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 101.102 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované příjmení jméno příjmení. Výrokem IV. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů České republiky - Okresního soudu v Hodoníně částku, jejíž přesná výše bude specifikována v samostatném usnesení. V tomto usnesení byla částka specifikována na 6.429 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku, jeho výrokům II., III. a IV., podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání a navrhl jejich zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že byl nesprávně vyhodnocen fakt, že rybník, jehož dno tvoří pozemky žalobce, je vodním dílem. Uvedl, že rozhodnutí Okresního úřadu obec – referát životního prostředí ze dne 5. 5. 1992 a rozhodnutí Městského úřadu Hodonín, odboru životního prostředí ze dne 21. 6. 2006, nejsou rozhodnutím příslušného vodoprávního orgánu o tom, že v případě příjmení rybníka, jehož dno tvoří pozemky žalobce, se jedná o vodní dílo. Žalobce vznesl pochybnost, soud měl proto požádat o rozhodnutí místně příslušný vodoprávní úřad. Druhým problémem je stanovení výše bezdůvodného obohacení, neboť znalecký posudek trpí vadami, které již dříve žalobce namítal.

3. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla potvrzení napadených výroků rozsudku soudu I. stupně s tím, že žalobce neuvádí v odvolání žádné nové skutečnosti, pouze tvrzení, že soud neměl právo vytvořit si právní názor, co je a co není vodním dílem. Žalobce měl možnost v průběhu řízení požádat příslušný vodoprávní úřad o vydání rozhodnutí, zda se jedná či nejedná o vodní dílo, což však neučinil. Námitka ohledně výše bezdůvodného obohacení rovněž není důvodná, neboť s touto námitkou se soud plně vypořádal, a to s přihlédnutím k vyjádření soudního znalce.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích II., III. a IV., jakož i řízení jeho vydání předcházející, kdy výrok I. nebyl odvoláním dotčen a je v právní moci ( ), a aniž dokazování opakoval či doplňoval, dospěl k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné.

5. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že tento dospěl k závěru, že v této věci žádný z účastníků netvrdil, že by si před datem 31. 12. 2018 dohodou upravili vzájemné poměry plynoucí z rozdílného vlastnického režimu vodního díla a pozemků tvořících jeho dno, a nikdo netvrdil, že by žalobce do výše uvedeného data náhradu za legální věcné břemeno uplatnil u soudu. Žalobce vůči žalované tak nemá právo na žádné plnění za užívání pozemků tvořících dno příjmení rybníka, kdy nárok žalobce je promlčen.

6. Soud I. stupně v této věci správně zjistil skutkový stav, z něhož vycházel i odvolací soud, kdy v odvolacím řízení nebyly tvrzeny nové skutečnosti a navrženo provedení nových důkazů, a věc rovněž správně posoudil po právní stránce. Vzhledem k tomu, že žalobce vznesl pochybnost, zda v případě příjmení rybníka jde o vodní dílo, soud I. stupně vycházel z rozhodnutí Okresního úřadu v obec – referát životního prostředí, kterým byl schválen manipulační řád pro rybniční soustavu obec, kde je výslovně uveden i příjmení horní a příjmení dolní rybník, přičemž z obsahu spisu vyplývá, že tento orgán rozhodl jako příslušný vodohospodářský orgán, a dále z rozhodnutí Městského úřadu Hodonín, odboru životního prostředí ze dne 21. 6. 2006, kde v přehledu rybníků je opět uveden příjmení horní a příjmení dolní rybník, a jedná se o povolení s nakládáním s vodami a k nakládání s vodami k užívání pro chov ryb za účelem podnikání. Ohledně pozemků tvořících dno příjmení rybníka (tj. pozemků parc. číslo k. ú. obec), byl kupní smlouvou ze dne 23. 1. 1995 na žalovanou převeden příjmení rybník, kdy je zřejmé, že předmětné pozemky jsou do něj zahrnuty. Pokud jde o pojem„ rybník“ a„ vodní dílo“, pak dle zákona o rybářství ( ) se rybníkem rozumí vodní dílo, které je vodní nádrží, určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení; rybník je tvořen hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními. obec je tedy vodním dílem, přičemž definici vodního díla obsahuje vodní zákon ( ) v ust. .

7. Podle § 59a vodního zákona je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání.

8. Soud I. stupně správně dospěl k závěru, že příjmení rybník, jehož dno tvoří pozemky, za jejichž užívání se v tomto řízení žalobce po žalované domáhá náhrady, je vodním dílem ve smyslu vodního zákona, kdy vycházel z výše citovaných rozhodnutí Okresního úřadu obec a stát. instituce, přičemž vyšel i z definice pojmu rybník s tím, že dle ustálené soudní judikatury rybník není ve smyslu občanskoprávním samostatnou věcí, se kterou by mohlo být nakládáno odděleně od pozemku tvořícího jeho dno a břehy, neboť součástí vodního díla jsou i zatopené pozemky tvořící jeho dno (rozsudek NS ČR sp. zn. ). Z konstantní judikatury pak plyne povinnost vlastníka pozemku strpět na něm umístění vodního díla zřízeného před 1. 1. 2002, kdy tato povinnost je zákonným věcným břemenem, a povinnost strpět existenci vodního díla má být kompenzována jednorázovou náhradou, která může být uplatněna pouze ve lhůtách stanovených v článku 55 , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva. Dle článku 55 výše citovaného zákona, nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle ve znění účinném ode dne účinnosti tohoto zákona, do 24 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud. Nutno zdůraznit, že ust. 59a vodního zákona a článku 55 dopadá na všechna vodní díla, včetně těch, která již byla ve vodním zákoně dříve uvedená, neboť právní úprava vodního zákona řeší stav, který přetrvává z doby před jeho účinností; od tohoto okamžiku bylo na vlastnících vodních děl zřizovaných na cizích pozemcích vyřešit do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. od 1. 1. 2014 své poměry s vlastníky pozemků. Dle názoru odvolacího soudu tak není rozhodné, zda jde o vodní dílo či vodohospodářské dílo za účinnosti dříve platného , neboť rozšířil dopad na všechny pozemky pod vodními díly, a vyřešil tak vztah mezi vlastníkem vodního díla a vlastníky pozemků pod tímto vodním dílem se nacházejících. Od účinnosti , tj. od 1. 1. 2014, však počala běžet lhůta 24 měsíců pro uzavření dohody mezi vlastníkem pozemků a vlastníkem vodního díla. Nedošlo-li k této dohodě o náhradě za užívání pozemku, rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud.

9. V této věci žádný z účastníků netvrdil, že by si dohodou upravili poměry plynoucí z rozdílného vlastnického režimu vlastníka pozemků tvořících dno a vlastníka vodního díla, kdy nebylo tvrzeno, že by žalobce uplatnil nárok u soudu, který mohl uplatnit nejpozději do 31. 12. 2018, kdy uplynula tříletá promlčecí lhůta ( ). Jeho nárok je tedy promlčen, přičemž námitka promlčení byla od počátku tohoto řízení žalovanou vznesena, a soud byl povinen k této námitce přihlédnout. Soud I. stupně též správně uvedl, že v daném případě je vyloučena obecná občanskoprávní úprava bezdůvodného obohacení, neboť toto má subsidiární povahu, a lze ji použít pouze tehdy, když nárok nelze odvodit z jiného právního titulu. Jelikož speciální úprava náhrady za věcné břemeno je obsažena ve vodním zákoně ( ), nemá žalobce nárok ani na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalované za užívání pozemků tvořících dno příjmení rybníka za období od 1. 3. 2016 do 31. 12. 2017.

10. Soud I. stupně tedy rozhodl věcně správně, když výrokem II. zamítl žalobu v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 136.027 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 136.027 Kč od 15. 10. 2018 do zaplacení. Proto byl tento výrok jako věcně správný odvolacím soudem potvrzen ( ).

11. Soud I. stupně rozhodl věcně správně i výrokem III. a výrokem IV. o nákladech řízení státu. Byly proto rovněž odvolacím soudem potvrzeny jako věcně správné ( ).

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. a Žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch, žalobce je proto povinen nahradit jí náklady odvolacího řízení spočívající v odměně za právní zastoupení. Jedná se o 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) - , , k). v platném znění, 2 x režijní paušál 300 Kč, náhrada za ztrátu času 10 hodin, tj. 2.000 Kč a cestovné (vyhl. č. ) osobním vozidlem anonymizováno reg. zn. anonymizováno JS číslo, spotřeba 5,8 l číslo km, 4,70 Kč základní sazba vzdálenost 336 Km, cena pohonných hmot 37,10 Kč l, tj. 2.507 Kč 2 úkony po 6.580 Kč jsou ve výši 13.160 Kč, 2 x režijní paušál 300 Kč, dále náhrada za ztrátu času 10 hodin, tj. 2.000 Kč ( , citované vyhlášky) a cestovné; úhrnem činí náklady odvolacího řízení 18.267 Kč a s 21 % DPH (3.836 Kč) částku 22.103 Kč. Požadoval-li právní zástupce žalované dále odměnu za úkon dne 4. 5. 2022 - studium spisu, nebyla tato náhrada přiznána vzhledem k tomu, že tento úkon právní služby nepovažuje odvolací soud za účelně vynaložený.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).