Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

140 C 40/2021-48

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 77 934 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 932 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 4. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 932 Kč za dobu od 24. 9. 2019 do 3. 12. 2021, částky 29 002 Kč a úroku ve výši 67,41 % ročně z částky 48 932 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 209 318 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 932 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 4. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 932 Kč za dobu od 24. 9. 2019 do 3. 12. 2021, částky 29 002 Kč a úroku ve výši 67,41 % ročně z částky 48 932 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 209 318 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 932 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 24. 9. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 29 002 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 67,41 % ročně z částky 48 932 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 209 318 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 634 Kč spolu s úrokem ve výši 92,67 % ročně, počínaje od dubna 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný uhradil do zesplatnění úvěru částku v celkové výši 11 068 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 22. 9. 2019 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 68 914,16 Kč. V bodě 6.5. smlouvy byla sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 29 002 Kč. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 67,41 % ročně ze zbývající původní jistiny úvěru ve výši 48 932 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 209 318 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání se žádný z účastníků ani jejich zástupců nedostavil. Zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl k důkazu veškeré y předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 21. 3. 2019 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, shodnou adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 48 splátkách ve výši 3 634 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 92,67 % ročně. Žalovaný smlouvu podepsal dne 21. 3. 2021 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 22. 3. 2019, který byl doručen žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalovanému poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z y Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem 38 523 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, částka 2 400 Kč na bydlení a částka 200 Kč na ostatní, na dvě děti v domácnosti byl započten výdaj 3 500 Kč, tj. celkové výdaje 9 510 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. V doplňujících údajích byla uvedena adresa zaměstnavatele, informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (družstevní). Čistá mzda žalovaného v únoru 2019 činila 40 227 Kč (zjištěno z Výplatní pásky za 2/ 2019). Z Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu bylo zjištěné, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou a jeho průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce, tj. od 1. 12. 2018 do 28. 2. 2019 činil 39 953 Kč. K datu 20. 3. 2019 16:03:44 nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalovaného v registru SOLUS žádné negativní informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené y Ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalovanému bylo přiděleno skóre 422, tj. kategorie III., vyšší body do interního Score Card, menší riziko, lepší segment klientů. Dne 6. 9. 2019 odeslala žalobkyně žalovanému na jeho běžný účet částku 60 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 11 068 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne 20. 12. 2021). Výzvou k zaplacení ze dne 19. 8. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné 4. a 5. splátky, Výzvou k zaplacení ze dne 17. 9. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné 4., 5. a 6. splátky a dopisem ze dne 22. 9. 2019 oznámila žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo vyzvala jej k uhrazení částky 70 312 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalovanému. Dne 29. 11. 2021 žalobkyně odeslala žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovaného vyzvala k okamžité úhradě částek uplatněných v žalobě (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Výzva byla doručována žalovanému dne 2. 12. 2021 (zjištěno z Detailní informace k zásilce číslo). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle , o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Soud z důvodu nadbytečnosti nečinil žádná skutková zjištění z listin prohlášení klienta a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018.

5. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení a násl. č. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C xanon -240, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

10. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

12. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když v této oblasti se omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala pouze příjmovou situaci žalovaného, byť se příjem žalovaného sám o sobě může jevit jako dostačující. Na výdaje žalovaného byla započtena částka životního minima. Skutečnost, že žalobkyně použila státem publikované údaje o životním minimu, jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Rovněž tak žalobkyně nijak neověřovala údaje žalovaného o způsobu bydlení (družstevní) a nákladech vynakládaných na bydlení ve výši 2 400 Kč, což je s ohledem na místní ceny bydlení částka naprosto nereálná. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění dostatku podkladů pro poskytnutí úvěru. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

13. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni částku 11 068 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalovanému, byla až dne 2. 12. 2021 předžalobní výzva.

14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 60 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 11 068 Kč a zbytek neuhradil, a to ani po doručení výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 48 932 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle o. z. ve spojení s také právo na úroky z prodlení za dobu od 4. 12. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Ohledně zbývajících dílčích nároků, a to smluvní pokuty 29 002 Kč a úroku ve výši 67,41 % ročně z částky 48 932 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 209 318 Kč, soud žalobu zamítl. Soud dále žalobu zamítl ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 48 932 Kč za dobu od 24. 9. 2019 do 3. 12. 2021, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl po tuto dobu v prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle o. z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzván. K okamžiku zesplatnění činila výše zákonného úroku 8,5 % ročně, a proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v této výši.

15. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 77 934 Kč a příslušenství spočívajícího v zákonném úroku z prodlení a smluvním úroku ve výši 67,41 % ročně. Co se týče žalované částky, byla nepatrně procesně úspěšnější žalobkyně, když soud zavázal žalovaného uhradit částku 48 932 Kč (tj. 63 %) a žaloba byla zamítnuta co do částky 29 002 Kč (tj. 37 %). Žalobkyně však byla procesně neúspěšná v požadovaném příslušenství, a to co do smluvního úroku z prodlení (tj. v 87 %).

16. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. , když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.