Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 242/2021-179

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 6 379,27 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 6 379,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 29. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 728,61 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 379,27 od 21. 11. 2020 do 28. 12. 2021 a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 379,27 Kč od 19. 9. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 6 379,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 29. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 728,61 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 379,27 od 21. 11. 2020 do 28. 12. 2021 a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 379,27 Kč od 19. 9. 2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 3. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 6 379,27 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 18. 8. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejím rámci pak vedení běžného účtu a poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k běžnému účtu. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek (minimálně jedenkrát za 180 dní), na účtu bude mít minimální měsíční příjem 50% úvěrového limitu, neocitne se v prodlení s jakýmkoli závazkem, a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný však překročil povolený úvěrový limit, vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 6 379,27 Kč, který předchůdkyně žalobkyně převedla na nový úvěrový účet č. bankovní účet. Předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému splácet dluh ve splátkách, žalovaný byl dále povinen hradit úrok z debetního zůstatku ve výši 29 % a poplatky za vedení úvěrového účtu. Dlužná částka nebyla řádně a včas splacena a předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 18. 9. 2018. Žalovaný neuhradil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný svou povinnost nesplnil, dlužná částka nebyla uhrazena.

2. V podání došlém soudu dne 27. 12. 2021 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že při schvalování úvěrů vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o povolení debetního zůstatku. Žádost o úvěr hodnotila individuálně, informace o žalovaném prověřovala v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný byl dle doloženého potvrzení o příjmu zaměstnán na dobu neurčitou u právnická osoba, s.r.o. jako operátor výroby, s čistým měsíčním příjmem 19 548 Kč, ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti byl 32 000 Kč. Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. Příjem žalovaného byl porovnáván s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů předchůdkyně žalobkyně zjistila, že v době podání žádosti měl žalovaný vůči ní závazky ve výši 2 454,44 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl vůči třetím osobám žádné závazky. V podání došlém soudu dne 7. 3. 2022 žalobkyně shrnula dosavadní tvrzení, setrvala na žalobě a navrhla žalobě vyhovět.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy k jednání soudu nedostavil, soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

Provedeným dokazováním byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 18. 8. 2017 bylo zjištěno, že si předchůdkyně žalobkyně a žalovaný touto smlouvou sjednali vzájemná práva a povinnosti při poskytování bankovních produktů a služeb, banka se mimo jiné zavázala zřídit žalovanému běžný účet a spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku na běžném účtu, s tím, že se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit. Konkrétní parametry jsou sjednány v Dispozici.

6. Z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne 18. 8. 2017 bylo zjištěno, že mimo jiné byl k běžnému účtu zřízen úvěr Flexikredit s výší povoleného limitu 5 000 Kč, s minimálním měsíčním kreditním příjmem 50 % povoleného limitu, s úrokovou sazbou 21,99 % ročně, RPSN 33,12 %; pro případ nepovoleného debetního zůstatku činí úroková sazba 29 %.

7. Žalobkyně dále předložila Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. září 2014, Spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit, základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od 1. srpna 2017, Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 9. 2013 a Úrokový lístek (od 17. 12. 2013).

8. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Flexikredit včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.).

9. Z žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne 18. 8. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, má učňovské vzdělání, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnancem právnická osoba, s.r.o., pracuje jako dělník/řemeslník, pracovní poměr je na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem činí 19 548 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak činí 32 000 Kč. Žalovaný v žádosti dále uvedl, že nemá žádné měsíční náklady.

10. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 18. 8. 2017 bylo zjištěno, že tímto zaměstnavatel žalovaného (právnická osoba, s.r.o.) potvrdil, že žalovaný měl v posledních třech měsících průměrný čistý měsíční příjem ve výši 19 548 Kč a že z příjmu nejsou prováděny žádné srážky.

11. Z oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 18. 9. 2018 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému výši dluhu na úvěrovém účtu ke dni 18. 9. 2018 a vyzvala jej k úhradě do 2. 10. 2018. Výše dluhu odpovídá žalované částce.

12. Platební historie ke smlouvě číslo z 9. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný neprovedl žádnou platbu na úvěrový účet.

13. Z výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 19. 11. 2020 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činí 6 379,27 Kč a na úroku z prodlení z jistiny 728,61 Kč.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, dohody ze dne datum a přílohy č. 1 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

15. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 a podacího lístku ze dne 9. 12. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.

16. Z výzvy k plnění ze dne 10. 2. 2021 a poštovního podacího archu ze dne 10. 2. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 18. 8. 2017 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě mu byl poskytnut kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 5 000 Kč, kdy po překročení limitu byl předchůdkyní žalobkyně žalovanému zřízen nový úvěrový účet, na který byl převeden nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 6 379,27 Kč. Žalovaný z poskytnutého úvěru nevrátil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

18. Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 257/2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 6 379,27 Kč, žalovaný nevrátil ničeho. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

26. Je nepochybné, že na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, zastává pozici dělník/řemeslník, jeho čistý měsíční příjem činí 19 548 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak 32 000 Kč, je svobodný a žije v pronajatém domě/bytě, nemá žádné měsíční náklady. Předchůdkyně žalobkyně se vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalovaného. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaný schopen podmínkám úvěrů dostát, když nebyly vůbec zjišťovány výdaje žalovaného. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaný osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119).

27. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

28. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 6 379,27 Kč a žalovaný nevrátil ničeho, je třeba na částku 6 379,27 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný tak byl k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 27. 12. 2021. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (29. 12. 2021) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 8,5 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

29. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle

, když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.