Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 100/2020-152

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení investic do nemovitostí žalovaného

takto:

I. Návrh žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 25 804,38 Kč k rukám zástupce žalovaného příjmení jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Návrh žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 25 804,38 Kč k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 300 000 Kč s tím, že se jedná o„ investice“ do rodinného domu nacházejícího se na adrese adresa žalobkyně. Žalobkyně vylíčila, že v domě bydlela a bydlí na základě věcného břemene užívání, zaplacení výše uvedené částky se na žalovaném začala domáhat poté, co žalovaný dům získal v rámci pozůstalostního řízení vedeného po jeho otci (synovi žalobkyně) panu jméno celé jméno žalovaného (zemřelý dne datum). Žalobkyně popsala, že si chtěla„ šetřit na opravy a úpravy domu“ a se zesnulým synem (který s ní dům od roku 2010 též obýval) se proto domluvili, že„ bude zajišťovat úpravy a opravy domu“ za peníze žalobkyně. Takto se domluvili, že žalobkyně mu bude přispívat částkou 3 000 Kč měsíčně a„ on je bude buď ukládat na svůj účet nebo je bude jiným způsobem šetřit pro mimořádné výdaje“. Účel této dohody žalobkyně dále sama rozvedla takto:„ Šlo mi to, abych měla našetřeno dostatek finančních prostředků na opravy domu, v němž jsem bydlela, kde jsem chtěla mít dostatečné pohodlí. Vždy, když vyvstala potřeba v domě něco opravit, oznámil mi to syn a uvedl předběžně, kolik oprava může obnášet a já jsem souhlasila, aby opravu zajistil a financoval z mých našetřených peněz.“ Žalobkyně v žalobě dále stručně vymezila, jaké investice měly být v domě průběžně uskutečněny, a zároveň uvedla, že na tyto investice se vyčerpaly všechny její„ úspory“, což představuje žalovaných 300 000 Kč.

Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, učinil nesporným, že nemovitosti (dotčený dům) nabyl jako jediný dědic v rámci pozůstalostního řízení vedeného po otci panu jméno celé jméno žalovaného. Potvrdil též, že žalobkyně nemovitosti (dům) užívá z titulu věcného břemene. O tvrzené dohodě mezi žalobkyní a zesnulým uvedl, že o ní nevěděl, poukázal též na to, že podle výpisů z účtu zemřelého na účet nebyly prováděny žádné vklady, o kterých žalobkyně hovořila. Dále namítl, že žalobkyně jako oprávněná osoba nese náklad na zachování a opravy věci, která je pro služebnost (věcné břemeno) určena.

V projednávané věci soud dospěl k závěru, že o uplatněném nároku, tak jak jej žalobkyně svými tvrzeními vymezila, lze rozhodnout bez toho, že by ve věci bylo vedeno dokazování.

Situace popsaná žalobkyní by se dala shrnout takto: Předchozím vlastníkem rodinného domu byl zesnulý pan příjmení celé jméno žalovaného. Žalobkyně dům užívala (a stále užívá) k bydlení na základě oprávnění vyplývajícího z věcného břemene. Žalobkyně zesnulému na základě dohody přispívala měsíčně částkou 3 000 Kč s tím, že tato částka byla určena na údržbu a opravy domu. Z vyjádření žalobkyně též vyplývá, že takto získané prostředky zesnulý k uvedenému účelu skutečně využil.

Z toho, co žalobkyně vylíčila, vyplývá, že vynaložením oněch„ investic“ plnila svou zákonnou povinnost vyplývající pro ni ze vztahu založeného věcným břemenem.

Konkrétně šlo o povinnost stanovenou , (ve znění účinném do 31. 12. 2013):„ (3) Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání.“ Obdobně je tato povinnost upravena i v  účinném od 1. 1. 2014, a to v  :„ Oprávněná osoba nese náklad na zachování a opravy věci, která je pro služebnost určena. Užívá-li však věci i ten, kdo je služebností obtížen, je povinen na náklad poměrně přispívat, anebo se užívání zdržet.“

Z tvrzení žalobkyně nevyplývá nic jiného, než že byla na formě a výši příspěvku na zachování a opravy věci dohodnuta s vlastníkem nemovitosti, tuto dohodu plnila a všechny prostředky za tímto účelem poskytnuté byly v souladu s dohodou použity.

Smrt původního vlastníka na existenci věcného břemene ani na další užívání domu žalobkyní nemá vliv, povinnost žalobkyně nést náklady na zachování a opravy věci trvala a trvá i nadále. Smrtí původního vlastníka nedošlo k situaci, kdy by se plnění poskytnuté žalobkyní stalo plněním bez právního důvodu nebo plněním poskytnutým na základě právního důvodu, který později odpadl. Žalobkyni tedy nemůže svědčit právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu , neboť jak již bylo řečeno, z její strany se jednalo o plnění právní povinnosti, přičemž konkrétní podoba tohoto plnění byla dohodnuta mezi ní a tehdejším vlastníkem nemovitosti. Z tvrzení žalobkyně také nevyplývá, že by se zesnulý zavázal poskytnuté a v souladu s dohodou použité prostředky žalobkyni v návaznosti na nějakou budoucí událost vrátit. Jinými slovy smrt původního vlastníka nepředstavuje žádnou právní skutečnost, s níž by byl spojen vznik práva žalobkyně požadovat po žalovaném jako právním nástupci původního vlastníka vrácení částek, které byly na zachování a opravy nemovitosti vynaloženy. S ohledem na tento závěr soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

Žalovaný byl v řízení úspěšný a podle má právo na náhradu nákladů řízení. Na začátku řízení žalovaný nebyl zastoupen advokátem a pro tuto část řízení se úprava nákladů řízení řídí :„ Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.“ Zvláštním prováděcím předpisem je vyhláška číslo , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“). Podle vyhlášky činí výše paušální náhrady v této věci 300 Kč za každý úkon. Žalovaný sám ve věci učinil dva úkony (vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 20. 10. 2020) ve smyslu vyhlášky a za každý z nich mu náleží zmíněná paušální náhrada ve výši 300 Kč. K dalšímu jednání konanému dne 25. 2. 2021 se žalovaný dostavil již se svým advokátem. Advokát žalovaného v řízení učinil dva úkony (příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání dne 25. 2. 2021) a za každý z těchto úkonů mu podle bodu 6. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží odměna ve výši 9 500 Kč. Zároveň má podle advokátního tarifu nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý ze dvou zmíněných úkonů a dále na náhradu cestovních výdajů v souvislosti s cestou k jednání a zpět. Advokát žalovaného má sídlo v Brně a za cestu do Hodonína a zpět o celkové délce 142 kilometrů uskutečněnou osobním automobilem s doloženou spotřebou pro kombinovaný provoz 5,2 litrů na kilometr mu při průměrné ceně pohonných hmot 27,80 Kč za litr a sazbě základní náhrady 4,40 Kč za kilometr náleží částka 830,07 Kč. Zároveň mu podle advokátního tarifu náleží náhrada za čas promeškaný cestou k jednání a zpět, a to ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, což za 4 půlhodiny činí 400 Kč Celkem tedy náklady žalovaného (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 25 804,38 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.