Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
14 C 1/2022-79
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno,
sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem ulice a číslo, PSČ obec,
o zaplacení 8.360 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3.180 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 11,75% ročně z částky 3.180 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu ohledně 5.180 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1.281,21 Kč, kapitalizovaným úrokem 3.376,70 Kč, s úrokem 23,72% ročně z částky 6.438,24 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 9% ročně z částky 6.438,24 Kč od 16. 1. 2021 do 31. 1. 2022, se zákonným úrokem z prodlení 9% ročně z částky 3.258,24 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3.180 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 11,75% ročně z částky 3.180 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu ohledně 5.180 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1.281,21 Kč, kapitalizovaným úrokem 3.376,70 Kč, s úrokem 23,72% ročně z částky 6.438,24 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 9% ročně z částky 6.438,24 Kč od 16. 1. 2021 do 31. 1. 2022, se zákonným úrokem z prodlení 9% ročně z částky 3.258,24 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 26. 5. 2021 domáhal proti žalované uhrazení shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení s tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovanou, byla dne datum uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen Smlouva). Před uzavřením Smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované podle § 84 -89 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce proti podpisu Smlouvy poskytl žalované v hotovosti částku 7.000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy uhradit částku 5.180 Kč, sestávající se z částky 980 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně dle čl. 1 Smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek 2.800 Kč. Žalovaná se tak zavázala zaplatit celkem částku 12.180 Kč v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, počínaje 8. 10. 2017, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 11. 2018. Žalovaná si povinnosti ze Smlouvy neplnila řádně ani včas a proto se úročí neuhrazená jistina ve výši 6.438,24 Kč ode dne 12. 11. 2018 až do zaplacení, úrokem ve výši 23,72% ročně, sjednaným v čl. 1 Smlouvy. Právní předchůdce žalobce pohledávku ze Smlouvy postoupil na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností k témuž dni. O změně v osobě věřitele informoval právní předchůdce žalobce žalovanou dopisem ze dne 15. 1. 2021, žalovaná do sepisu žaloby uhradila na tomto dluhu celkem částku 3.820 Kč. příjmení neuhradila ani na základě předžalobní výzvy podle § 142a o.s.ř.
Žalobce na výzvu soudu podáním ze dne 20. 2. 2022 doplnil žalobu o tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované právním předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy. Žalobce znovu citoval a odkázal na znění § 84 -89 zák. č. 257/2016 Sb. a zdůraznil, že žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované. Informace byly zaznamenány do karty zákazníka ze dne 1. 10. 2017 a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Podle obsahu této listin y žalovaná měla pravidelný příjem z invalidního důchodu ve výši 3.750 Kč, další příjem ze státní podpory ve výši 7.980 Kč a další příjem ve výši 500 Kč, neměla žádné jiné dluhy. Právní předchůdce přitom neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti těchto údajů. Žalobce poukázal rovněž na to, že nedodržení této zákonné povinnosti nezakládá absolutní neplatnost Smlouvy. K těmto novým tvrzením předložil nájemní smlouvu, resp. její dodatek, ze dne 4. 3. 2016 a potvrzení o výši důchodu, kterými hodlal tato tvrzení prokázat.
2. Žalovaná na výzvu soudu, ani na doručení žaloby nereagovala, nedostavila se ani na jednání soudu. Přitom předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, i když jí bylo doručováno na adresu pro doručení prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 46b o.s.ř. ). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku obsahující předvolání k jednání za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 1. 3. 2022 (úterý, pracovní den). Soud proto může konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnila, ani se neomluvila, proto soud rozhodl bez její přítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ). Pro úplnost odůvodnění soud poukazuje, že žalované byla žaloba doručena obdobným způsobem dne 31. 1. 2022.
3. Soud proto provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a to konkrétně:
Smlouvou o postoupení pohledávek z datum, včetně přílohy číslo Seznamu postoupených pohledávek, strana 46, podacími lístky z 21. 4. 2021 a 15. 2. 2021, oznámením o postoupení pohledávek z 12. 1. 2021, kartou zákazníka z 1. 10. 2021, fajn půjčkou z 1. 10. 2017, předžalobní výzvou z 21. 4. 2021, dodatkem k nájemní smlouvě z datum, dodatkem ÚP České republiky – Krajská pobočka obec, o výši důchodu žalované, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
Právní předchůdce žalobce se žalovanou dne datum Smlouvu, kterou téhož dne žalovaná osobně podepsala. Za právního předchůdce žalobce tak učinila pověřená osoba jméno příjmení. Z této Smlouvy soud zjistil, že žalovaná podpisem Smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti peněžní částku 7.000 Kč a zavázala se za poskytnutí této částky ve formě úvěru zaplatit celkem 12.180 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 210 Kč. Součástí Smlouvy byly informace o následcích spojených s nesplácením spotřebitelského úvěru řádně a včas, včetně okolností, za kterých dochází k zániku Smlouvy, včetně jejího zesplatnění (zjištěno ze Smlouvy). Žalovaná si povinnosti ze Smlouvy neplnila řádně a včas a dle tvrzení žalobce uhradila do okamžiku zahájení tohoto řízení částku 3.820 Kč. Žalovaná neučinila tuto skutečnost spornou. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila své smluvní povinnosti, právní předchůdce žalobce dlužnou částku úročil a to pokud se týká výše neuhrazené jistiny, ode dne 12. 11. 2018, dohodnutým úrokem ve výši 23,72% ročně a úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně (zjištěno z čl. 1 Smlouvy). Právní předchůdce žalobce pohledávku ze Smlouvy postoupil na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, s účinností k témuž dni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek, včetně její přílohy a to konkrétně strany 46 Seznamu postoupených pohledávek). Právní předchůdce žalobce oznámil změnu v osobě věřitele dopisem ze dne 12. 2. 2021, ve které mu sdělil, že ke dni změny v osobě věřitele výše postoupené pohledávky činila 10.360 Kč bez příslušenství (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky). Dopis obsahující oznámení o postoupení pohledávky byl předán držiteli poštovní licence obec poště k doručení žalované dne 15. 2. 2021 a to na adresu, která byla uvedena za tímto účelem žalovanou ve Smlouvě (zjištěno z podacího lístku). Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou podle § 142a o.s.ř. , ze dne 21. 4. 2021, k dobrovolnému uhrazení zbytku dluhu, který činil ke dni sepisu výzvy 13.579,67 Kč. Výzva byla doručována obdobným způsobem, jako oznámení o postoupení pohledávky předáním výzvy ve formě dopisu, držiteli poštovní licence, k doručení žalované na adresu, jako v prvním případě (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku z 21. 4. 2021).
Co se týká zkoumání schopnosti žalované, poskytnutý úvěr uhradit právním předchůdcem žalobce před uzavřením Smlouvy, soud zjistil z karty zákazníka z 1. 10. 2017, že tato listin listina byla žalovanou osobně podepsána a žalovaná v ní kromě osobních údajů, včetně doručovací adresy a adresy trvalého bydliště, v kolonce zaměstnavatele uvedla ČSSZ obec a v kolonce finanční situace žadatele uvedla měsíční příjmy důchod starobní/invalidní, ve výši 3.750 Kč, další důchod vdovský/sirotčí, popř. příspěvky na bydlení 7.980 Kč a jako další příjmy 500 Kč, tedy celkem 12.230 Kč. Uvedené ulice výdaje byly uvedeny na bydlení 6.493 Kč, osobní výdaje 3.500 Kč, tj. celkem 9.993 Kč. Žalobce společně s doplněním žalobních tvrzení doložila doklad žalované o místě bydliště, dodatek k nájemní smlouvě ze dne 4. 3. 2015, rozhodnutí ÚP České republiky – Krajské pobočky obec, ze dne 21. 10. 2017, ze které nebylo pro nečitelnost nic dalšího zjištěno. Soud proto zástupce žalobce poučil ve smyslu ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. , aby potvrdil další skutečnosti, popř. tvrzení skutečností, k tomu doložil důkazy, kterými budou prokazována tato tvrzení, zástupce žalobce však dalšího nic netvrdil a důkazy nepředložil. Soud tedy má za to, že zástupce žalobce neprokázal, že by právní předchůdce žalobce postupoval s řádnou péčí při zjišťování schopnosti žalované poskytnutou zápůjčku (spotřebitelský úvěr) vrátit.
4. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Soud s ohledem na zjištěný skutkový stav tento posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.
7. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne datum uzavřena Smlouva, na základě níž se právní předchůdce žalobce zavázal předat při jejím podpisu žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč a žalovaná se zavázala tento spotřebitelský úvěr (zápůjčku), včetně dohodnutého poplatku ve výši 5.180 Kč zaplatit podle dohodnutého splátkového kalendáře. Žalovaná si povinnosti dohodnuté ve Smlouvě neplnila, splátkovým kalendářem se neřídila. Ke dni rozhodování soudu v této věci zaplatila celkem částku 3.820 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku ze Smlouvy postoupil na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky na žalobce, s účinností ke dni 15. 1. 2021. Tímto soud má za prokázanou aktivní procesní legitimaci žalobce pro toto řízení a převzetím dohodnuté částky ve výši 7.000 Kč v hotovosti, ke dni podpisu Smlouvy žalovanou, byla prokázána i pasivní procesní legitimace. Soud konstatuje, že Smlouva obsahuje podstatné náležitosti Smlouvy o zápůjčce, ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z. S ohledem na postavení žalované, jako spotřebitelky, tedy slabší smluvní strany a obsah uzavírané Smlouvy, je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit kromě o. z., též podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a zkoumat, zda úvěrující (právní předchůdce žalobce), před uzavřením Smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitelky (žalované), na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitelky a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitelky, nebo i z jiných zdrojů. Úvěrující (poskytovatel zápůjčky) může poskytnout spotřebitelský úvěr (zápůjčku) jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitelky vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelky spotřebitelský úvěr (zápůjčku) splácet. Pokud úvěrující poskytne spotřebitelský úvěr žadateli o úvěr v rozporu s touto zásadou (§ 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. ), je taková Smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 téhož zákona). V tomto konkrétním případě úvěrující při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitelky zjistil údaje z karty zákazníka vyplněné žalovanou, které byly doloženy listinami ohledně druhu bydlení (předložený dodatek k nájemní smlouvě) a doklad o tom, že žalovaná pobírala státní podporu ať už ve formě důchodu, či příspěvku na bydlení ve výši 3.750 Kč a 7.980 Kč. Žalovaná k tomu doplnila též další příjem, který měl představovat s největší pravděpodobností výživné ve výši 500 Kč, s ohledem na to, že uvedla, že v domácnosti s ní bydlí jedno nezaopatřené dítě. Tato skutečnost však nebyla dotvrzena, ani ničím doložena a to ani po poučení zástupce žalobce podle ust. § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. Z uvedeného vyplývá, že úvěrující, tj. právní předchůdce žalobce pochybil, když nezkoumal řádně ani měsíční příjem, ani měsíční výdaje. Řádně neověřoval správnost údajů uvedených v kartě zákazníka. V tomto se spolehnul pouze na to, co žalovaná v kartě zákazníka uvedla. Soud považuje takový postup, zejména s ohledem na údaje uvedené žalovanou v kartě zákazníka, ze kterých je jisté, že žalovaná neměla žádný příjem z výdělečné činnosti, nýbrž se spoléhala pouze na podporu státu, za nedostatečný. Úvěrující si měl ověřit výši výdajů na bydlení tím, že předloží žalovaná nájemní smlouvu, SIPO, apod. Bylo nejvýše vhodné, aby si právní předchůdce žalobce ověřil, zda žalovaná nemá další platby spojené se splátkami úvěru, či zápůjček a zda není v seznamu dlužníků, či zda nemá negativní záznam v seznamech NRKI a BRKI. U osob, které žádají poskytnutí spotřebitelského úvěru (zápůjčky´) v hotovosti, je takový postup zvláště s ohledem na údaje uvedené v tomto konkrétním případě v kartě zákazníka, žádoucí. Soud proto uzavírá, že úvěrující poskytl spotřebitelce úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. , a proto je Smlouva absolutně neplatná. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele, vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající, či ekonomické síly. Takto postupoval např. ve svém rozhodnutí ze dne 4. 6. 2015 i Soudní dvůr Evropské unie, ve věci příjmení C497/13, v bodě 42. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má za to, že žalobce má tedy v tomto případě právo požadovat po žalované plnění nikoliv ze Smlouvy, kterou posoudil jako absolutně neplatnou, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaná převzala v hotovosti peněžní prostředky ve formě zápůjčky ve výši 7.000 Kč a tuto částku je povinna z tohoto právního titulu žalobci vrátit (§ 2991 odst. 1 ,2 o. z.). Bylo prokázáno, že žalovaná zaplatila žalobci ke dni rozhodnutí soudu z titulu předmětné Smlouvy, částku 3.820 Kč. Z uvedeného tak vyplývá, že žalovaná částku, kterou se obohatila, z důvodu absolutně neplatné Smlouvy, nevrátila v plném rozsahu a má povinnost z tohoto titulu uvedenou částku i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. , od následujícího data, kdy byla žalované výzva (v tomto případě návrh na vydání EPR), doručena, zaplatit (odst. I. výroku). S ohledem na právní názor zastávaný v této konkrétní věci, soud, aniž by zkoumal další skutečnosti, žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (odst. II. výroku).
8. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , když shledal, že žalovaná byla s ohledem na výši zamítnuté části, včetně kapitalizovaného příslušenství, procesně úspěšnější než žalobce, a proto jí vzniklo právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).
9. Soud rozhodl o povinnosti žalované plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty, neshledal podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).